Zprávy z internetu

  O lenorském zámečku píše Ladislav Stehlík ve své Zemi zamyšlené: …zámeček, v němž stará patricijská rodina Králíků vytvořila kultivované prostředí se vzácnými sbírkami rytin, porcelánu, skla a jemných tkanin, ukazovaných jen vážným zájemcům a některým návštěvám. Podle svědectví pamětníků slynul tento panský dům mnohou exkluzívností: na stole stál alpský kraví zvonec, nábytek černé barvy a stoly s bílými ubrusy tvořily zvláštní barevnou noblesu jako černé plesové oblečení pánů a bílé hedvábné toalety dám. Pan Hans byl milovníkem klavírní hry a vybraným hostům hrával i některé vlastní skladby… Osada Lenora (Eleonorenhain), pojmenovaná po kněžně Eleonoře ze Schwarzenbergu dosáhla největšího rozpuku

za vedení zakladatele skláře a podnikatele J. Meyera, který roku 1834 zahájil sklářskou výrobu. On i další majitelé závodu (rodina Kralik von Meyerswalden) sídlili v panském domě vybudovaném v letech 1833-1834 na okraji obce, nazývaném prostě Zámeček. Byl postaven někdy ve 40. letech 19. století za Wilhelma Kralika jako sídlo jeho rodiny a byl postavený v pozdně empírovém slohu ve formě dvou budov se společným nádvořím. Dům sestával jen z přízemních místností rozložených do čtverce kolem malého travnatého nádvoří, od něhož byly odděleny prosklenou chodbou. Všechny místnosti a chodby byly přeplněny loveckými trofejemi z okolních lesů. Nad vchodem byl umístěn znak rodu Kraliků (po udělení titulu Ritter von Meyrswalden roku 1877). Ve svém znaku měl lva držícího dvouuchou sklenku, nad ním dvě průmyslová ozubená kola zlaté barvy na černém podkladu. Na druhé straně za dvorem byly stáje, místnosti pro služebnictvo a hospodářské prostory. Okolo domu byla růžová loubí, za domem terasy s bohatými záhony květin, s ovocnými stromy a záhony jahod. Nad vchodem byl veliký nápis Eleonorenhain. V jednom ze sálů bylo muzeum výrobků lenorských sklářů. Ve střeše byla osazena drobná věžička se zvonem. Pod zámečkem byl park a zahrada s okrasnými dřevinami, areál byl obehnán kamennou zdí. Vypracováním projektu Kralik pověřil vídeňského tvůrce Percyho Arthura Fabera. Faber navrhl symetrickou klasicizující patrovou architekturu završenou vysokou valbovou střechou, na jejíž hřeben osadil věžičku. Z jižního průčelí vystupoval v ose půlválcový přízemní rizalit či arkýř, tvořící podnož terasy v patře – oblíbený motiv klasicizujících vilových staveb přelomu 20. a 30. let 20. století. V architektonickém výrazu vily se prolíná klasicizující pojetí, jemuž dodává vysoká valbová střecha s věžičkou, krytá šindelem, a dřevěné okenice výrazný přídech Heimatstilu. V průběhu druhé světové války narukoval Siegfried Kralik do německé armády a v jejích řadách v roce 1945 upadl do francouzského zajetí. Ještě než se mohl vrátit nazpět do rodné obce, byla rodina Kralikových jako ostatní německé obyvatelstvo odsunuta z Československa. Po roce 1945 objekt chátral, okrasné dřeviny okusovaly kozy nových nájemníků, nábytek a obrazy holandských mistrů zmizely neznámo kam. Do roku 1975 tam bylo zdravotní středisko. Prostory zámku využíval také lenorský Svazarm nebo Elekrárny Tušimice, které lokalitu upravily k rekreačním účelům. V porevoluční době byla v lenorském Zámečku restaurace. Ve 20. století využíván také pro účely muzejní expozice šumavského a zejména lenorského sklářství. V současnosti je v soukromém vlastnictví.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora