Zprávy z internetu

  Velikonoční neděle je známá také jako Boží hod velikonoční nebo rovněž Slavnost Zmrtvýchvstání Páně a jde o nejdůležitější událost křesťanského církevního roku. Právě v tento den si křesťané připomínají zmrtvýchvstání neboli vzkříšení Ježíše Krista. Pojďme si ale připomenout historii dne, kdy Kristus vstal z mrtvých. Poté, co byl Ježíš Kristus ukřižován a položen do hrobu, přišel velký zvrat. Když přišla Máří Magdaléna k jeho hrobu brzy ráno ze soboty na neděli, spatřila jen odvalený kámen ze vchodu do hrobky a bílá plátna, do nichž byl Ježíš zavinut. Myslela si, že někdo tělo z hrobu odnesl a běžela to říct

Ježíšovým učedníkům – Janu a Petrovi. Ti se šli přesvědčit na vlastní oči. Pak si ale vzpomněli na to, co jim Ježíš před svou smrtí řekl. Byla to slova o tom, že vstane z mrtvých a tak se také dle náboženského výkladu stalo. Později se zjevil Marii a také svým apoštolům. Sváteční čas nastává již v sobotu po západu slunce, poté slaví křesťané tzv. Velkou noc – hlavní oslavu (bohoslužbu) Kristova vzkříšení. Od pojmenování Velká noc vychází i celý název Velikonoce. Během této noci totiž vstal Kristus z mrtvých, čímž bylo dovršeno Boží stvořitelské a vykupitelské dílo a lidem se otevřela cesta k Bohu. O velikonoční neděli, tedy na Boží hod velikonoční, věřící časně ráno spěchali do kostela. Bylo zvykem, že lidé chodili na tyto mše v novém, svátečním oblečení, aby tak přivítali onen nový život, který symbolizuje Kristovo vzkříšení. V tento den se totiž při mši světily tradiční velikonoční pokrmy, které hospodyně připravili. Zpravidla již na Bílou sobotu upekly tradiční velikonoční pečivo – beránka a mazanec. Dále se do košíku přidával chléb, vajíčka nebo víno. Vše se odneslo do kostela, kde pokrm farář posvětil. V některých krajích se pak toto jídlo v kostele i ochutnalo. Každý pocestný, který ten den zavítal do stavení dostal z posvěcených pokrmů kousek. Na Boží hod velikonoční se nesmělo hlavně pracovat – dovoleny nebyly práce na poli a na zahradě, nemělo se prát, žehlit, šít a zametat, nemělo se ani nic půjčovat nebo darovat. Zapovězeno bylo i pečení. Hospodyňky tak musely vše připravit již během předchozích dnů. Jen se uvařil oběd, nádobí se ale už nemylo. U beránka se zase tradovalo, že každý, kdo si dal kousek, nalezl ztracenou cestu. Zvykem rovněž bylo, že si rodina dala společně po mši posvěcené vajíčko, aby se za rok znovu sešla. Hospodáři také odnášeli část posvěcených pokrmů hospodářským zvířatům, na pole a louky a také kousek vhodili do studny. To vše pro to, aby v příštím roce zajistili hojnou úrodu a dostatek vody pro celé hospodářství. Na slavnostní stůl patřila jehněčí nebo kůzlečí pečínka. Hospodáři odpoledne obcházeli pole, na okraj každého zapichovali tři křížky z proutků kočiček. To proto, aby pole byla chráněná proti krupobití. Na Boží hod se nesměla stlát postel ani zametat, mýt nádobí, šít nebo čistit boty. Ve stájích se nekydal hnůj, byl to den odpočinku. Také se říká, že kdo na Boží hod velikonoční sní kus upečeného beránka, vždy si najde cestu domů, pokud se někdy ztratí v lesích. Zvykem také bylo své blízké obdarovat něčím novým, lidé se hodně navštěvovali. V některých krajích se jezdily a dodnes jezdí Velikonoční jízdy na koních, aby se požehnala pole.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora