Zprávy z internetu

  Různá pojmenování dne v polovině Svatého nebo Pašijového týdne sahají do dávné historie. Uchovaly se názvy jako Škaredá středa, Sazometná středa nebo například Černá středa. V tento den je v křesťanské tradici připomínána Jidášova zrada – tedy jednoduše řečeno velmi ošklivý, škaredý čin, proto škaredá středa. Pojmenování Sazometná středa se objevuje už před rokem 1500, a to v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra. „v Sazemetnú středu nazývá se středa před Zeleným čtvrtkem, poněvadž Čechové v ten den vymetávali saze z komína za příčinou nastávajících svátků velikonočních.“ Oním vymetáním sazí mínili lidé, že vyhánějí ze stavení zlé síly a neštěstí.

V domě, kde nebyly saze vymeteny, se usadily nemoci a jeho obyvatelé nebyli celý následující rok šťastni. Právě Škaredá středa je pro křesťany prvním důležitým dnem tzv. Pašijového týdne, který připomíná poslední chvíle Ježíše Krista. Škaredá středa je připomínkou dne, kdy Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Kristových učedníků, zradil Ježíše. Znají ho i ti, kdo v životě nevzali Bibli do ruky. Jidášem dodnes označujeme podlého zrádce, věrolomného, bezcharakterního a falešného člověka. Dodnes připomíná Jidášův čin Škaredá středa, údajně den, kdy Jidáš za třicet šekelů stříbra Krista prodal farizejům. (Můžeme tedy s velkou jistotou říci, že těch 30 stříbrných byly stříbrné šekely a jejich hodnota se rovnala 120 dinárům. Šekely byly stříbrné mince vysoké ryzosti v kovu raženém v Tyru, v dnešním Libanonu, a právě kvůli této ryzosti to byly jediné mince, spolu s půlšekelem, které byly v Šalamounově chrámu přijímány jako platící prostředek v Ježíšově době. Stříbrný šekel měl hodnotu 4 dinárů, čtyřnásobek hodnoty denního platu v 1. století našeho letopočtu, a za tuto částku si člověk mohl koupit zhruba půl litru levného vína, dále litr olivového oleje, dva bochníky chleba a ještě tuniku. Šekel vážil méně než půl unce stříbra, měl tedy téměř 16 gramů, a dnes by měl hodnotu mezi 400 a 500 dolary na základě směnného kurzu k dináru. A tak by dnes (ovšem jen přibližně) 30 stříbrných mincí, které Jidáš vzal, aby zradil Krista, mělo současnou hodnotu asi 15 000 eur. Pro srovnání, za třicet stříbrných se v té době dalo koupit dobrého otroka. ) Zrada tohoto Ježíšova učedníka spočívala v tom, že v Getsemanské zahradě přistoupil k Ježíšovi a políbil ho, čímž jej identifikoval pro pochopy, kteří jej přišli zatknout. Podle pověry se na Škaredou středu lidé neměli mračit, aby další rok neměli zamračené a škaredé všechny středy. Lepší je tedy zatnout zuby a všechny nepříjemnosti a povinnosti zvládnout s úsměvem a dobrou náladou, abyste se jednoduše nepodobali hanebnému Jidášovi. Všechny stesky a splíny šlo navíc zaplašit třeba tradičním vymetáním komína po zimním vytápění, odtud zase plyne označení Sazometná nebo Smetná. Se sazemi a jejich barvou pak pro předvelikonoční středu zlidověl název Černá středa. Vymetení komína znamenalo vyhnání zlých sil a neštěstí ze stavení, aby v příštím roce nemohly lidem v domě škodit a všichni tak byli šťastní a zdraví. Na Škaredou středu se nemělo jíst maso ani žádná tučná a honosná jídla. V tento den bylo zvykem připravit „škaredé jídlo“. Většinou šlo o bramborové nebo jiné placky, různé „trhance, jednoduše pokrmy, které na talíři vypadaly neupraveně. Často to byl právě bramborák, který se natrhal na kusy, aby nevypadal dobře, i když dobře chutnal. Ke Škaredé středě se váží i některé méně známé lidové pranostiky, které naznačují, jaká bude ten rok úroda. Tak tedy Když o Černé středě hřmí, na poli se urodí. Další z nich praví, že na Smetnou středu setý bývá krásný len. Na závěr snad jen přání, abyste si užili Škaredou středu s úsměvem od ucha k uchu a neměli tak ty následující středy v roce zakaboněné. Na Škaredou středu se již tradičně v podvečer pekly jidáše. Tradiční velikonoční pečivo je ze sladkého kynutého těsta a motalo se do tvaru smyčky. Tím se připomínala symbolika Jidášovy smrti, který se pod tíhou zrady oběsil. Tento pokrm se však mohl jíst až následující den na Zelený čtvrtek.   Zdroj: Neakriti, Iefimerida, Anagnostis Michal Dvořáček Ottův slovník naučný 1–28, Praha 1888–1909, sv. 20, s. 225, dále OtSN. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora