Zprávy z internetu

  Duben Veselé jarní přeháňky a první boží duha nad krajinou! Rozsívku složil hospodář a důvěřivě obchází půdu, do níž sil. Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá se neporuší. Neb zákon jediný jest klíčiti a růst, růst za bouří a nepohody všemu navzdory. Rozšafní dědové se hřejí u kamen a přemílají starou moudrost, staré zvyky a staré pranostiky. Duben, to je ten pravý a požehnaný měsíc zahradníkův. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje; v máji stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu vyrážejí; vězte, že toto klíčení a rašení, ty puky, pupence a klíčky jsou

největším divem přírody, a víc už o nich neprozradím ani slovo; seďte sami na bobku a hrabejte sami prstem v kypré zemi, se zatajeným dechem, neboť řečený prst se dotýká křehkého a plného puku. To nelze líčit, tak jako nelze slovy líčit polibky a několik málo jiných věcí. Karel Čapek Zahradníkův rok Duben – Apríl – je charakteristický svou proměnlivostí. Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem. Počasí se střídá prakticky každý den. Zastihnout nás mohou deštivé, smíšené i sněhové srážky, také bouřky a to vše je prostřídáno slunečným a teplým počasím. Zpravidla po 20. dubnu přichází k poklesu teplot. Jestliže březen přál pro začátek jarních prací a je již zaseto, je žádoucí, aby duben přinesl vláhu. Nezapomeňte, že ani v dubnu se zima ještě nevzdává: Floriánská chladna, která se někdy protáhnou do začátku května, mohou ještě přinést mrazíky a sníh. Každopádně – lepší mráz v dubnu, než v květnu. Mezi hlavní posly jara patří jarní květy v podrostech dubohabrových hájů. Rozkvetlá vrba se svými kočičkami byla již v dávných dobách znamením konce dlouhého a těžkého zimního období a příchodu nového zemědělského roku. Kočičky se také přidávaly kravám do krmení, aby dobře dojily. Plodnost, hojnost, nový začátek, naděje, láska. To vše symbolizuje duben, který je mnoha různými tradicemi protkán daleko více než jiné měsíce. Přicházející jaro totiž mělo pro naše předky velký význam. Dlouhá zima plná hladu a nedostatku, strachu o přežití a obav z nejisté budoucnosti byla pro dřívější generace náročná. Temné období dubnem definitivně končí, o čemž vypovídaly bouřlivé oslavy svátku světla a plodnosti, keltského Beltainu, který dnes 30. dubna slavíme jako Pálení čarodějnic. Plodnost a růst nového života, naděje i lásky ale prochází celým dubnem jako lesklá zlatá nit, která jej spojuje a sešívá v jeden krásný celek opěvující dar života a vyjadřující bezbřehou radost z jeho trvání. Během křesťanských Velikonoc se dokonce věřícím dostává oslavou Ježíšova Zmrtvýchvstání naděje, že smrt není konec, ale nový začátek. Začátek života po životě. Měsíc duben zasvěcujeme čištění studánek. Kolik studánek se časem ztratilo v bahně, už nikdo nespočítá. Přitom pramínek čisté vody, sloužící jako osvěžení člověku i zvířatům, do krajiny patří a měl by v ní i zůstat. Jedny z nejstarších mýtů vůbec jsou spojeny s uctíváním přírodních živlů, vody a vodních pramenů především. Je nepochybné, že i dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, podobně jako stromy a háje, uctívali a přinášeli jim oběti. Od nepaměti má lid vodu ve velké vážnosti, „přikládá se jí moc věštebná, léčebná a očišťující; zvláště voda nepočatá, tj. načerpaná poprvé ráno před slunce východem, jest v nemocech a kouzlech velmi účinná“. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských. Zima odešla a jaro převzalo vládu nad krajem a to byl čas čištění studánek. Po svátku sv. Jiří se kdysi vydávaly dívky ke všem studánkám v okolí té či oné vesnice a ve zbožném průvodu prozpěvovaly nábožné písně. Do každé studánky vložila jedna z nich na okamžik dřevěný křížek. Potom ke studánce přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění od napadaného listí a od bláta. Když se kal ve vodě usadil, tak do ní jedna z dívek znovu křížek na chvilku ponořila. Trvalo i několik hodin, než všechny studánky v okolí vesnice dívky vyčistily a potom se ještě zastavily u křížku v polích ke společné modlitbě ke všem svatým a za zpěvu se rozcházely k domovům už skoro za tmy. V časech, kdy nebylo možné jen otočit vodovodním kohoutkem, ale voda se nosila ze studní, byla jedna jarní slavnost věnována i jim. V podvečer se na návsi svolávaly všechny svobodné dívky a s veselím obcházely všechny studny ve vesnici, ze kterých vylévaly vodu a čistily je po zimě. Na vyčištěnou studnu byl položen velký zelený věnec na znamení čistoty. Když byly všechny studny vyčištěné, tak se v neděli vydal po vsi dům od domu průvod svátečně oblečených dívek a při zpěvu vybíraly za vyčištění studní. Další neděli si dívky sjednaly samy muzikanty a konala se muzika “za studny”. Vesnicí procházel další průvod tentokrát s muzikou a vše zakončila parádní tancovačka.   Zdroj: Karel Toman – Duben, sbírka Měsíce Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora