Zprávy z internetu

  Vánoční píseň Jak ptáci zimomřiví v tom teskném příběhu, ti, které neuživí třpyt hvězdic na sněhu, my sešli jsme se snící nad lžičkou olova, kéž by nám mohlo říci náš osud doslova. Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj, svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej, ať zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu. A těm u sukní matek dej úsměv do oček, klín plný cukrlátek a hodně vánoček, když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj, svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej. ……..Jaroslav Seifert

(1901-1986) Tradice pečení cukroví je s Vánocemi neodmyslitelně spjata, stejně jako jeho magická vůně, která dokáže navodit tu pravou sváteční atmosféru. Bez cukroví si dnes Vánoce dokážeme představit jen velmi těžko. Mezi jakýsi ochranný pokrm patřilo také obřadní pečivo, předchůdce dnešního vánočního cukroví. Toto pečivo naši předci zavěšovali nad vchodem do stáje s dobytkem, na ovocné stromy a nad vchodem do domu. Cukrovím se také obdarovávali čeledíni, děvečky i členové rodiny. Postupem času se ochranné pečivo stalo vánočním cukrovím. Možná vás překvapí, že historie cukroví sahá až k dávným pohanským tradicím. V této době ovšem cukroví nesloužilo jako sladkost ke kávě či čaji….Cukroví se připravovalo k oslavám nejsilnější noci roku – tedy zimního slunovratu. V tuto noc se připravovaly takzvané obřadní pokrmy, které měly sloužit jako ochrana domu a rodiny před temnými silami. Vánoční cukroví má v naší zemi tradici. Když se začne hledat v sešitech ty letité recepty na vánoční cukroví, podle kterých pekla už babička, je to znamení, že Vánoce už na sebe nenechají dlouho čekat. Vzpomínáte na chvíle, kdy vaše maminka nebo babička vytáhly ze skříně voňavý, lehce ušmudlaný sešit? Tak pestrý výběr nenajdete snad nikde jinde na světě a každá rodina má ten svůj nejlepší, roky ověřený recept, který se dědí z generace na generaci. Stačí si vzpomenout na křehké linecké cukroví, vosí hnízda, nebo vanilkové rohlíčky a člověk se vrací do dětství. Původní recepty, které pekly nejen naše babičky, ale dokonce už naše prababičky byly jednoduché, laciné, a ještě ke všemu hrály chutěmi. Jistě se všichni shodneme na tom, že babičky vždy pekly a vařily nejlépe, a proto se mohla celá rodina po jejím cukroví doslova utlouct. Samozřejmě v té době neexistovaly nejrůznější vymoženosti dnešní doby, na druhou stranu ale babičky nebraly ohled na štíhlou linii a používaly na cukroví plnohodnotné ingredience, které pak na jazyku vykouzlily tu pravou vánoční pohádku. K maminčiným a babiččiným receptům psaných rukou stále rádi vracíme. Dýchne na nás vždy jejich vůně, vůně jídla a puntíkatá zástěra. Do pečení cukroví dávala vždy kus svého srdce a vše pro nás připravovala s láskou. Podle různých pramenů se cukroví začalo péci již v 16. století. Tehdy ale mělo zcela jinou podobu, než na kterou jsme zvyklí dnes. Hlavní ingredience představovalo sušené ovoce a med, z nichž se tvarovaly zvířátka, kola a kruhy a další tvary, které měly pro naše předky velký význam. Ještě dávno před příchodem křesťanství slavili dávní Keltové v období dnešních Vánoc zimní slunovrat. Právě s ním mělo souviset pečení cukroví, které se objevovalo jako součást oslav návratu slunce, které dávalo život. Aby zajistilo hojnost a štěstí, mělo být cukroví pečeno podle určitých zásad. Cukroví dnes pečeme, protože nám chutná, krásně voní a dotváří jedinečnou vánoční atmosféru. Vánoce by zkrátka bez cukroví nebyly Vánocemi, podobně jako bez stromečku nebo dárků, prskavek či františka a vánočky. V dávných dobách ale mělo pro lidi daleko větší význam – vztahovali k němu totiž své naděje na lepší budoucnost plnou hojnosti a zdraví. Aby byla zajištěna právě ona žádaná hojnost, mělo se cukroví péci pouze z vlastní mouky – to symbolizovalo budoucí bohatou úrodu. Věřilo se, že hospodyňka, která jej spálí, bude mít v dalším roce smůlu, že vážně onemocní nebo dokonce zemře. Podle tradice se vánoční cukroví nemá péct před první adventní nedělí. Také se podle tradice peče většinou 7 druhů cukroví. Cukroví tak, jak jej známe dnes, se začalo v našich končinách péci kolem 19. století. Mezi tradiční suroviny patřila mouka, med, vejce a máslo a bohatší rodiny do těsta přidávaly i vzácné koření. Chudší se často naopak musely spokojit s tím, „co dům dal“, a tak se v jejich výtvorech objevoval třeba i česnek nebo pepř. Právě ten dříve tvořil jednu z hlavních přísad do dnes stále oblíbených, a typicky českých, perníčků, které údajně právě podle něj získaly svůj název. Cukroví v podobě, jakou známe dodnes, můžeme v českých zemích zaznamenat poprvé zřejmě někdy v první polovině 19. století. Tehdy ale šlo o zvyk, který se rozšířil z německých zemí, ovšem téměř výhradně do majetnějších šlechtických a měšťanských rodin. Těsto se z rukou otíralo o stromy a zbylá voda z těsta se lila do krmení hovězího dobytka, aby nadále dobře dojil. V podstatě šlo o čajové pečivo s názvy jako vanilkové hubinky, cvípochy s fenyklem či španihelské větry, což byly jakési sněhové pusinky. Do této doby se také datují první vykrajovátka a formičky, které v obdobné podobě známe dodnes. Chudším domácnostem ovšem v pečení dlouho bránil příliš drahý třtinový cukr a toho levnějšího řepného zase bylo málo, takže byl vzácností až do přelomu 19. a 20. století. Skutečný boom přišel až mezi světovými válkami. Dívky, které sloužily v měšťanských domech, na venkov přinesly různé receptury. Také nápaditější tvary cukroví začaly vznikat až po první světové válce. Šlo nejen o různá často exotická zvířata, jakými jsou velbloudi, ale třeba také o poněkud „nevánoční“ mumie. Během 20. století se pak Češi vypracovali na celosvětovou velmoc. Linecké cukroví slepované pikantním džemem bezesporu patří ke stálicím českých Vánoc a na svátečním stole by určitě nemělo chybět. Lineckému cukroví se donedávna přisuzovala magická síla, protože je pro něj charakteristické šťastné číslo sedm. Do základního těsta totiž patří jedenkrát sedm dílů cukru, dvakrát sedm dílů másla a třikrát sedm dílů mouky. A kdo sní na Štědrý den sedm kousků, bude mít štěstí celý rok! A protože lidé sedmičku lidé odjakživa považují za nejšťastnější číslo, tak zákonitě i linecké cukroví přináší lidem štěstí. Sedmička je první z desítky jediná, která není násobkem ani podílem ostatních, týden má sedm dní, duha sedm barev, v pohádkách se to hemží sedmero řekami a sedmero horami, sedmi trpaslíky či sedmi krkavci, mluví se o sedmi divech světa.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora