Zprávy z internetu

Je na Šumavě starý obyčej, že lidé kolem Vánoc staví svým dětem jesličky s betlémskou stájí a svatou Rodinou, s volkem, oslíkem a ovcemi i všelijakými jinými figurami kolem. Vystřihly se z papíru, nalepily na dřevěné špalíky a postavily pak do mechu mezi okna nebo na prkénko do rohu světnice. Večer se všechno osvětlilo svíčičkou a bylo to divukrásné. Nejen snad děti stály před tím v posvátném úžasu, ale i ti starší jako by byli náhle opět mladí a dokázali se z toho těšit. Až na Hromnice putovala celá ta nádhera zase na celý jeden rok, schovaná pečlivě v krabici,

nahoru na půdu. Při návštěvách a cestou za nákupy do větších osad byly ke spatření u kupců ve výkladu obchodu papírové vystřihovací jesličky, od kterých nemohly děti spustit oči a které našly velké zalíbení i u obyvatel ze Šumavy. V roce 1782 vyšel edikt osvíceného císaře Josefa II. (1741–1790) nevystavovat v kostele betlémy jako „způsob připomenutí narození Páně církve je nedůstojný a přímo dětinský.“ V lidovém prostředí zákaz stavění betlémů v kostelích zapůsobil nesmírně pozitivně. Prostý lid, sedláci, řemeslníci a měšťané si na betlémy zvykli, a tak je přestěhovali do svých příbytků.. Zruční si je dokázali sami vyřezat nebo namalovat a ostatní jim dávali možnost výdělku stejně jako truhlářům, studentům a vyučeným malířům. Nejlevnější způsob, jak si opatřit betlém, bylo zakoupení papírových tištěných archů vznikajících díky se rozvíjejícímu knihtisku. Lidé se každoročně těšili na tuto podívanou a po zákazu jim nezbylo nic jiného, než si postavit svůj betlém doma. Ne všichni byli zručnými řezbáři a pořízení hotového betlému bylo velmi nákladné. Po ruce byl ale papír a barvy. Lidé si je vyráběli sami, a to v provedení mnohem pestřejším a více figurovém. Objevily se postavy venkovanů, řemeslníků, ponocných i domácích zvířat. Počet postav jde někdy až do stovek a představují většinou lidi z doby, kdy betlém vznikal, v dobových oděvech a s věcmi, jež sami používali. Betlém se někde staví první adventní neděli a uchovává se do únorových Hromnic. Známe ale také tradici, že se stavěl až na Štědrý den. Díky tomuto zdomácnění betlémů začaly vznikat i u nás betlémářské dílny. Kromě originálně ručně vyráběných papírových betlémů tu vznikla další možnost – tištění archů s figurkami, které se musely vystřihnout, případně vybarvit. Například už koncem 18. století tiskl v Praze jesličkové archy Josef Jan Rudl, který měl tiskárnu na „svaté obrázky.“ Z tohoto vydavatelství známe např. arch s částí betlému z 60. let 19. století. Papírové betlémy jsou lepené na tvrdý karton, vyřezané a stavěné na různé podstavce. K menším betlémům patří papírové betlémy malované. Z historických betlémů převažují vyřezávané a papírové, z nichž některé byly ve své době vydány jako reklamní, např. Otta mýdlo nebo Brand cikorka, kuriózní je i prvorepublikový betlém s figurkou Masaryka coby svatého Josefa. Počátek stavění betlémů u nás lze datovat do poloviny 16. století, kdy betlémy stavěli hlavně členové Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby přivedli český lid zpět ke katolické víře. Podívaná to tehdy musela být náramná! Promyšleně seskupené figury v životní velikosti, oblečené do nádherných rouch, musely nutně na věřícího člověka silně zapůsobit. Papírové betlémy se v českých zemích objevily poprvé kolem roku 1790. Nejdříve šlo o ručně kolorované ocelorytiny, později o litografie nebo dřevotisk. Nejstarší tisky byly kolorované jen červeně, modře, zeleně a žlutě. Úroveň papírových betlémů u nás stagnovala až do roku 1902, který je v tomto ohledu přelomový. Malíř Mikoláš Aleš totiž vydal tři betlémové archy a o dva roky později čtvrtý, čímž dal impulz, který spustil lavinu zájmu mnoha dalších umělců.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES