Zprávy z internetu

  V rorátech se setkává symbolika ranní dlouhé prosincové tmy a světla svící, které symbolizují příchod Světla světa – Ježíše Krista. Zdánlivě neporazitelná moc tmy je tak postupně prozařována drobnými a šířícími se světélky, které ohlašují konec vlády tmy. Dnes už jsou rorátní svíce téměř zapomenuté, proto je na našem trhu nejspíš nenajdete, ale jednoduchá dlouhá tenká svíčka z včelího vosku pro připomenutí této tradice postačí. V adventní čas probíhaly v kostelích takzvané rorátní mše. Čím byly jedinečné? Je to ranní mariánská mše v době adventu, která začíná ještě za tmy kolem šesté hodiny. Během mše ženy a děti používaly

rorátové nebo adventní sloupky. Rorátní mše bývají krátké, obvykle trvají kolem půl hodiny. Jde o starou tradici, počínající možná už v době Karla IV. Původně šlo o votivní mše ke cti Panny Marie v adventní době, provázené liturgickými zpěvy. Název je odvozený od zpěvu, který začíná slovy Rorate coeli desuper, tedy “rosu dejte, nebesa, shůry”. Prvními křesťany byl Ježíš symbolicky označován za svíci, která bude svítit všem. První svíce byly vytvořeny z včelího vosku a během 4. století našeho letopočtu se staly součástí bohoslužeb v křesťanských svatyních. V běžném životě se však téměř nepoužívaly, protože jejich výroba byla velmi nákladná. Do šlechtických sídel a měšťanských domácností se svíce dostaly až od 17. století. V době zimního slunovratu se dráha slunce na obzoru láme a po něm se dny opět začínají prodlužovat. O nejdelší noci v roce se proto světlo stává symbolem nového života i nového roku. Církev původně pohanský kult ohně a světla přijala a vánoční a novoroční světlo povýšila na duchovní symbol. Sama zapálená svíce byla považována za symbol života a zhasnutí svíce za znamení jeho konce. Rorátní svíce, které byly zhotovovány z takzvaného voskového drátu, v podstatě z nekonečné tenoučké svíčky, dovedná díla našich voskařů, Ta se formovala do nejrůznějších tvarů, nejčastěji věnečku, dokonce i knihy, mohlo to mít tvar i ryby nebo kvádříku, byla to celá tvarová škála. Užívaly je ženy i větší děti k osvětlení modlitebních knížek při mších v šeru kostelů, přičemž je postupně odvíjely, aby jejich délka byla tak akorát. Ozdobené byly nalepovacími dekoracemi z vosku, vyražené z voskového papíru, nebo i jiným způsobem dekorované, které se používaly při velmi specifických příležitostech v období adventu. Hořely vysokým plamenem. Svíce se v lidovém prostředí opečovávaly, šetřilo se jimi a nechávaly se hořet jen krátkou chvíli. Sloužily jako předměty při různých obřadnostech. V adventu se už od dob Karla IV. sloužily ranní bohoslužby doprovázené zpěvy, a lidé si svítili nějakým svítidlem jednak při cestě na tu bohoslužbu, protože šli ještě za tmy, ale hlavně tyto krásně vinuté a zdobené svíčky si lidé rozsvěceli v kostelních lavicích, aby viděli do modlitebních knih a zpěvníků. Vzpomínku na roráty zakončeme úplnějším citátem z knihy proroka Izajáše: „Rorate caeli desuper et nubes pluant iustum, aperiatur terra et germinet salvatorem et iustitia oriatur simul ego Dominus creavit eum.“ Tedy česky podle ekumenického překladu Bible: „Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. Já Hospodin to stvořím.“ (Iz 45, .   Zdroj: Orel, D.: Český kancionál, Státní nakladatelství v Praze. 1921 Bartoš, F.: Moravský lid: sebrané rozpravy z oboru moravské lidovědy, Díl 1, nakl. E. Šolc, Telč. 1892 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora