Zprávy z internetu

  V lidové tradici celé řady evropských národů je ještě z pohanských dob zakořeněna představa, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démonickými bytostmi. Slunce jako by bylo v tyto dny poraženo, a proto se celý prosinec v období adventu objevovaly různé tajemné postavy se skrytou symbolikou, později přizpůsobenou křesťanské věrouce. Tajemné postavy, které mají svůj původ ještě v předkřesťanském období a které dokázaly tichou a zádumčivou adventní náladu pořádně rozvířit. V minulosti se v předvánočním čase neobjevoval pouze Mikuláš, anděl a čert, ale také postavy s původem v předkřesťanském období. Naši předkové se

mohli setkat s barborkami, Ambrožem či děsivou peruchtou. Každá z těchto postav se objevovala v určitý den, nebo spíše předvečer svátku daného světce. Postavy, které byly známé ze středověku, ať už svatá Barbora nebo Lucie, vznikly v lidovém podání. A na ně se teprve nabalily všechny historky, pověsti a pověry, které nakonec vyústily do obchůzek. Zatímco řada tradic patří k období adventu napříč staletími, na jednu se prakticky zapomnělo. Byla spjata se svátkem svatého Ambrože, který připadá na 7. prosince. Původ a důvod její podoby je obestřen jistou záhadou. Přitom i se svatým Ambrožem se pojila nadílka a také byla trošku strašidelná, byť na rozdíl od svatého Mikuláše s sebou čerta tento světec nevodil. Zvyk zanikl možná proto, že se držel jen na některých místech v českých zemích. Zvláštní zvyk byl popsán ve středních Čechách a pojil se se svatým Ambrožem, jehož svátek připadá na 7. prosince. Jde o obíhání a hončí dětí Ambrožem okolo kostela. Jak popisuje etnograf a folklorista Čeněk Zíbrt ve své knize Veselé chvíle v životě lidu českého: „Ambrož přestrojený se objeví za soumraku u kostela a děti hrdinsky na něj pokřikují. Občas upustí Ambrož nějakou cukrovinku. Tím přiláká děti ke sbírání. Vtom se za nimi milý Ambrož s koštětem pustí a honí je, až sotva dechu popadají. Na sobě má přitom černou homolovitou čepici s připjatým tylem, který mu zakrývá obličej.“ Kdo ví, možná je to něco jako včelařská kukla, protože svatý Ambrož je patronem včelařů. Původ a význam tohoto neobyčejného zvyku je zasunut v minulých časech a těžko bude dnes objasněn. Tehdejší současníci ho znali, ale nepovažovali za nutné zaznamenat jej pro budoucí generace. Časem upadl v zapomnění a popsán byl jen jeho průběh a taktéž i bez vysvětlení Ambrožova zvláštního převleku. Podle některých výkladů je však možné, že Ambrož stále neviditelně přežívá, a to v mikulášské tradici, kdy se „černý Ambrož“ měl proměnit v čerta. A svatá Barbora, která kdysi také nadělovala jako bíle oděná postava, v anděla. Svým kázáním dokázal srozumitelně oslovit zástupy věřících. Jeho výmluvnost, podle legendy, byla způsobena rojem včel. Když ještě jako dítě spal, na obličej mu usedl roj včel. Do otevřených úst mu vlétávaly včely a krmily ho medem. Od žádné však nedostal žihadlo. Proto je také zobrazován s úlem. Později byl nazýván jako „doktor s medovým jazykem“. Zachovala se jeho mravoučná a bohoslovecká díla. Zavedl pro křesťanskou bohoslužbu termín „mše“. Ale zpátky k 7. prosinci. V tento den se kdysi nepovolovala žádná práce související se včelařstvím, výjimku mělo popíjení medoviny.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora