Zprávy z internetu

Kolikrát ještě Kolikrát ještě povede mne ta cesta mezi ořeším? Kolikrát ještě,smrky temné, se s vámi večer potěším? Kolikrát ještě,kroky moje, se zastavíte v kručinkách? Kolikrát,zbaven nepokoje, jda nepocítím žádný strach? Kolikrát ještě rozhlédnu se k šumavským horám modravým? Kolikrát ještě dny tvé rusé pod letním nebem pozdravím? Kolikrát ještě prodlévavě třpytivá jitra projdou mnou? Žampión v ovse,špičky v trávě vydychnou vůní houbovou? Kolikrát ještě budu z tebe naslouchat,kraji,vlnám žit? Studánko žabí,ptačí nebe zde chtěl bych věčné ticho pít. Země zamyšlená je považována za největší dílo Ladislava Stehlíka. Dílo je lyrickým i turistickým průvodcem po jihozápadních Čechách. Autor při svých

cestách po kraji sesbíral pověsti, zaznamenal osudy místních lidí či zastavení zajímavých návštěvníků – malířů, sochařů, spisovatelů, herců, hudebních skladatelů a dalších. To doplnil mistrným popisem přírody a obrázky. Klíč k bráně tohoto vyprávění se dosud neporušený leskne v průzračné studánce hodně raného dětství, někde pod ohmatanými listy starého Alšova slabikáře, po nichž bloudily umouněné klukovské prsty za udivenýma očima jako po tajemné mapě, a tenkrát ani zdaleka netušily, že je to vlastně první vzrušující výprava do světa poezie. Pokusím se nahlédnout za clonu minulého času a nahmatati tam citlivě nesmělý tep, kterým se ohlásila první vlna vzrušení z tištěného slova. Ladislav Stehlík, narodil se dne 26. června 1908 v malebném městečku Bělčice, ležícím 10 km severně od města Blatné v krajině plné luk, lesů a rybníků, která se nesmazatelně vepsala do básníkova srdce. „Kdybychom na této planetě prošli krajiny všech zeměpásů, bude to nakonec jeden les, jedna polní cesta, jedna pěšina v lukách nebo rybniční hráz v rodné krajině, kam si soustředíme nejšťastnější i nejbolestnější okamžiky svého života. Ano, jen rodná krajina je ohraničena obzorem nezaměnitelně vykrouženým úžasem našeho dětského zraku, který bude magnetickou střelkou pro všechny naše citové návraty.“ Už od svých studentských let sbíral materiál o jižních Čechách, Šumavě a Chodsku, se skicářem procho­dil pěšky od vesnice k vesnici celý tenhle prostor a hledal souvislosti, jež by mu pomohly pronik­nout do duše kraje. Vedle svého původního učitelského povolání se intenzivně věnoval literatuře. Psal pro děti, psal i básně, přesto jeho největším dílem je prozaická „kniha putování a vzpomí­nek”, třídílná Země zamyšlená, doprovázená i množstvím autorových kreseb. Ne nadarmo je toto jeho dílo označováno za báseň v próze. Stehlík v něm prochází krajem a vypráví o jeho osudech básnickým jazykem, zachycuje etapy historické i současné, připomíná památky, lidové pověsti, reprodukuje vzpomínky kumštýřů … Jeho pocitový „cestopis” je vlastně autorovým vyznáním domovu, navíc psaný vytříbenou krásnou a sluchu lahodící češtinou, která byla pro něj typická i při jeho ústním projevu. Pod dobovými politickými nánosy se zrcadlí češství jako hluboce a niterná žitá a přijímaná identita – jihočešství, kterému se stěží může dostat větší pocty a většího projevu rodácké lásky, než jaké mu vzdal svou Zemí zamyšlenou Ladislav Stehlík. A onen stesk a smutek, který na Stehlíka dopadá cestou krajem, nakonec padá i na čtenáře, když čte závěrečné věty třetího dílu: „Na mnoha cestách i necestách, poutníče našeho času, jsi zanechal své stopy a ukládal do smyslů linie, barvy, hlasy a vůně milovaných krajin, přečasto se zamýšleje nad smyslem lidského konání i nad mlčením všech mrtvých, šťasten na tomto svém putování vlastí, stále zamilovanější do jejích objevovaných krás a stále roztoužený v její voňavé náruči, čekaje usmířen, až tě jednou, unaveného celou životní poutí, přijme už navždycky. S pocitem hluboké pokory a čisté lidské vděčnosti se raduj z každé chvíle, která ti ještě bude dopřána na těchto potulkách, poděkuj za všechno krásné, čím tě podarovala a nežádala od tebe nic, tvá země zamyšlená, než synovskou upřímnost, lásku a věrnost. Jen jedna zneklidňující otázka tě tu provází, poutníku, kráčející už pomalejším krokem k svému poslednímu cíli: Kolikrát, kolikrát ještě?…“ Ladislav Stehlík ve své Zemi zamyšlené por­trétoval Šumavu jako málokdo jiný. Každý, kdo má rád tuto krajinu, tyto měs­ta, jejich historii i ty, kteří stáli v jeho kulturním pozadí, musí tomuto spisovateli poděkovat. Věnoval městu i kraji velký kus svého života i umění – snad ne nadarmo.   Zdroj: Chvály jižních Čech, Stanislav Cífka, Ludvík Pokorný, České Budějovice: Růže, 1973, Ladislav Stehlík Ticho v oranicích, 1979 Praha Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora