Zprávy z internetu

  Necelé dva kilometry od obce Strašín se mezi horskými pastvinami a pod ochranou skalního masivu rozprostírá v nadmořské výšce přes 700 metrů další ze zapomenutých šumavských vesniček. Do malebné šumavské krajiny, v níž střídající se louky a lesy zanechávají v člověku ty nejhlubší dojmy, je zasazena malá vesnička Nahořánky. Chudý kraj a drsná příroda. Život na Šumavě nebyl nikdy lehký a jednoduchý. Mnohdy se podobal spíše boji o přežití – málo úrodná pole, ze kterých místní lidé jen náročnou a trpělivou prací vydobývali alespoň trochu ke své obživě, dlouhá a obvykle i krutá zima a k tomu všemu nedostatek

pracovních příležitostí. Překrásná část naší země byla tak ve skutečnosti drsným a nemilosrdným místem pro život. „Zatímco jsme s maminkou doma pracovali, otec, nemoha sehnat doma zaměstnání, jelikož v celém okolí nebylo průmyslu, musel, tak jako desítky a stovky jiných, hledat práci za hranicemi. Tak, náš otec, jako jeho otec a bratr, byli hudebníci, živili nás sedm dětí a svého otce také hudbou. Každé jaro odjel do světa k cirkusu,” popsal ve svých pamětech Václav Bartoš situaci v Nahořánkách koncem 19. století. Brambory a zelí. Chudoba této krajiny se samozřejmě odrážela i v pestrosti a množství stravy, kterou měli lidé k dispozici. „Ráno polévka a brambory na loupačku, polévka z kyselého mléka, zelná nebo z pražené mouky,  v poledne oběd ze samých brambor…  Jakékoliv jídlo obsahovalo brambory, zelí, lívance, knedlíky, placky atd. V neděli ráno káva. Maso jenom o poutích a ve svátky…  A přitom nás ani nenapadlo, že by mohlo být lépe. Vždyť všude bylo to samé. Mouka byla jen žitná a ječmenná. Pšeničná na významné dni jenom,” popsal zdejší stravu Václav Bartoš. Krásným místem je nahořánská kaplička,kde se schází lidé místo poutě a kterou postavil vedle svého gruntu Tomáš Kašák. Splnil tak přání své zemřelé ženy. 18.6.1854 ji kněz zasvětil Panně Marii Bolestné. Pomník Obětem 1. světové války, těm, kteří se nevrátili z války. Pomník byl postaven péčí starosty Voldřicha. Byl odhalen 28. října 1928. Slavnostní průvod vycházel ze Strašína, prošel slavobránou u vsi. Průvod čítal cca 300 osob, tvořila ho selská jízda, jednota legionářů ze Strašína, Sbor hasičů ze Strašína a děvčata v krojích. Slavnost u pomníku zahájil starosta a slovo předal hlavnímu řečníkovi, učiteli Kůsovi ze Žihobec. Po slavnosti se konal koncert ve Strašíně v hostinci u Trnky. A ještě kratičká pověst: Podle jedné z pověstí bloudí v noci kolem Nahořánek modravé světýlko. Údajně se tak děje od doby, co zde byl zavražděn a oloupen kantor z Lazen. „Kantor byl hodnej a poctivej člověk. Na znamení toho, že byl velký hřích zabít hodného člověka, bliká v noci kolem křížku modravé světýlko,” uvádí se v pověsti Bloudící světýlko.   Zdroj: Jan Kaše J. Sucháčová, L. Hromádková: Z podhůří Šumavy Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora