Zprávy z internetu

  V šumavském Podlesí po staletí končilo obydlené vnitrozemí české kotliny a dál k jihu se prostíral už jen nehostinný a těžko prostupný pomezní hvozd. A dnes? Sněhu je tu sice v zimě méně než na “vysoké” Šumavě, zato však zdejší kraj nabízí řadu zajímavých památek, krásné výhledy a také reminiscence na slavného spisovatele Karla Klostermanna (1848 – 1923) Maleč – jedna z nejmalebnějších šumavských lokalit dobře známá pouze znalcům Šumavy a čtenářům spisovatele Karla Klostermanna. „Na Malči jsou vůbec hodní lidé. Mezi sebou se nepřou a s druhými dědinami jako by dohromady nesousedili. Dělí je panské lesy a vysoká

poloha. Vždyť Maleč leží skoro devět set metrů nad mořskou hladinou. U soudu na Kašperských Horách jich téměř neznají, spíše u berního úřadu, kde poctivě a pravidelně odvádějí své daně. Kdo se uživí v místě, ten i zůstává, na koho nestačí, ten odchází do širého světa.“ Ne, to není popis osady Maleč dnes, byť se jí v mnohém tak podobá. Je to úvod k povídce Nioba z Malče od Karla Klostermanna. První písemná zmínka o této malebné horské vesničce sahá až do 14. století, ale není potřeba zdůrazňovat, že lidé přišli do této krajiny mnohem a mnohem dříve. Od roku 1382 je uváděna ves Maleč, náležející dlouhodobě k majetku panství v Dobrši. Velmi málo známé a v mapách i literatuře neuváděné, nicméně velmi pěkně dochované a jistě pozoruhodné je tvrziště zvané podle vsi Malče nedaleko Strašína. Zbytky blíže neznámého panské sídla leží asi 1300 metrů severovýchodně od obce, na výběžku západního svahu lesnatého údolí Růžďského potoka a nejlépe se k nim dostanete lesní cestou z osady Parýzek. Je chráněno částečně do skalního podloží vylámaným příkopem s vnějším valem, nejvýraznějším na čelní straně a na opyši. V čele za příkopem se nachází vnitřní val, možná skrývající pozůstatek kamenné stavby. Velké množství destrukce dokládá existenci dalších zděných budov, na jižní straně je navíc patrný i malý zbytek lícovaného zdiva, nejspíše z obvodové hradby. Donekonečna se dá toulat říčními údolími nedotčené krajiny šumavského Podlesí, propojené zajímavými historickými souvislostmi. Již původní jméno Kocoba, Kocobka (Kocovka), z něhož se vyvinulo libozvučnější Kolčavka, dnes Kolčava, má vztah ke slavnému šlechtickému rodu jihozápadních Čech, Koců z Dobrše, jejichž rozsáhlými panstvími od Javorníku až do Pootaví se říčka, tvořená dvěmi pramennými potoky přes tři století průběžně ubíhala. První potok pramení v lučních a lesních mokřinách „sibiřského“ charakteru nad Malčí u Strašína, nedaleko hájovny U Biskupa, připomínající osadu Biskupice, zničenou, spolu s dívčím klášterem, za třicetileté války Švédy. Přímými kmotry jsou mu dva nejvyšší vrchy Strakonicka, Zahájený (845 m n.m.) a Kůstrý (837 m n.m.), nepřímými již opravdu šumavský Zuklín (900 m n.m) a Javorník (1066 m n.m.). Ze soustavy rybníčků pod Biskupem, využívaných v běhu staletí jako odchovny a líhně pstruhů, raků a naposledy chráněných střevlí, vybíhá přímo na sever údolím jako Růždický potok, tvořící hranici mezi Volyňskem a Kašperskohorskem, pohánějící kdysi v blízkém Růždí dva mlýny i pilu na výrobu šindele. Uvádím jeden příběh z Malče: V zimě v chalupách u krbů bývaly hrátky. Ženy draly peří, sedávaly přadleny u kolovrátků s přeslicemi, předly len a tkalci tkali plátno. Scházela se tam i mládež, a tak se vyprávěly různé události, pohádky a pověry. Také příhoda o mladé ženě Kunžové z Vrbice, která přišla drát peří do Malče. Dlouho se sousedy klábosila a domů odcházela v noci. Musela jít přes hráz rybníku Biskup. Když došla ke stavidlu, uviděla osobu, která se rozmáchla a skočila do rybníka. Kunžová se obrátila od hráze a jako střela pádila cestou-necestou – až si odtrhla podrážku od střevíce. Udýchaná vběhla do hájenky k Bečvářům. Udýchaná vyprávěla, že je v rybníce hastrman. Doma byl starý hajný a vysvětlil jí, že hastrman byla zřejmě vydra a skočila do rybníka. Hajný pak vyprovodil ženu až k obrázku Panny Marie Klatovské. Hastrman nebo vodník prý před dávnými časy opravdu „bejval“ v rybníku Biskup. Jednou v noci šel po hrázi pocestný a uslyšel cizí hlas. Zastavil se a kouká na stavidla. Měsíček svítí jako rybí oko. Na stavidlech sedí zelený mužíček a zašívá si halenku. Když uviděl člověka, žbluňk do rybníka. Pocestný vzal nohy na ramena a utíkal k Malči. Sám si pamatuji, jak se staří lidé báli chodit kolem rybníků.   Zdroj: Bečvář František – starý kronikář, Turista Šumavy Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora