Zprávy z internetu

  Karel Klostermann v Prázdninách na Šumavě: “Vizme myslivnu zálužskou, jež leží jako rudý karneol v zeleném obroubení… Bydlí tu pan revírník Moravec. Snad se nedopustím neopatrnosti řeknu-li, že pan revírník je nejkrásnějším mužem, jakého jsem kdy viděl. Rád bych si představil efekt, jaký by učinil, kdyby kráčel po pražských Příkopech nebo bulvárech pařížských…” Revírník Moravec zde vybudoval proslulou líheň s chovem pstruhů a sivenů. Byl i milým hostitelem; naproti myslivně měl sklípek se soudky piva, vínem a jablečným moštem vlastní výroby. Nákupy platil panským dřívím – mohl si to dovolit, u vrchnosti byl velmi oblíben. Možná ho tu ještě

někdy zahlédnete, ale jen v pozdních nočních hodinách, jak si to uhání ve své bryčce tažené koníkem Frickem.. Zaniklá víska Záluží, která se nacházela asi 5 km východně od Kašperských Hor a jeden kilometr jižně od vesnice Pohorsko. Jak upozorňuje archivář Jiří Úlovec, Záluží vůbec nebylo malým sídlem, ještě koncem 18.století čítalo sedmdesát popisných čísel. Časem však bylo toto místo opuštěno, takže tu zůstala jen myslivna s poplužním dvorem. Vesnička patřívala k žichovickému panství, které od počátku 18.století držel rod Lamberků. Po polovině 19.století zde poblíž myslivny Lamberkové vystavěli novogotický zámeček, který sloužil jejich občasným návštěvám, zejména v době konání mnohdy velkolepých honů v okolních lesích. Snad nejvíce zámeček využíval kníže Gustav Jáchym, známý svou loveckou vášní. Této své náruživosti prý podřizoval vše i svůj životní styl. Vždyť jeho nejobvyklejším oděvem byl myslivecký šat. Stávalo se také, že pokud lov nedopadl podle jeho představ, pokud se nestřelilo dost koroptví, srnců či lišek, byl kníže připraven bez slitování propustit revírníka, byť třeba byl živitelem početné rodiny… Dovídáme se o tom v barvitém líčení již zmíněné povídky Karla Klostermanna Panský sport. Hned za loveckým zámečkem, který časem sloužil jako myslivna, se zvedá strmý svah mohutného Žďánova, představující jádro někdejšího loveckého revíru Lamberků, protkaný hustou sítí lesních cest. Jedna z nich může zavést zasvěceného návštěvníka až k nevelké skále, do jejíž ploché stěny byl v obdélníkovém rámu vytesán německý nápis „WAIDMANNS HEIL“ (Lovu zdar) doplněný pěti monogramy a letopočtem 1870. Tato pozoruhodná epigrafická památka nepochybně upomíná na některý ze slavných lamberských honů, které byly dostaveníčkem šlechty z blízka a daleka i jiné honorace. Kníže Gustav Jáchym se často a rád toulal svými lesy, jak dosvědčuje i Karel Klostermann (Šumavské Podlesí a typy z něho, 1890), snad nejraději trávil dlouhé hodiny „v úhledné dřevěné besídce“ na vrcholu Žďánova. Ovšem ne vždy býval lov ve žďánovské divočině pohodovou idylou. Stará pověst z Pohorska vypráví o dramatických okolnostech lovu na medvěda, kdy se v nebezpečí ocitl život mladého knížecího syna Jana. Jak pověst dále uvádí, na památku šťastného vyváznutí a skolení medvěda dal Janův otec na místě události, v mělkém sedle mezi Žďánovem a Královským kamenem, postavit kapli sv. Jana. Vyprávění by se mohlo vztahovat k osobě knížete Jana Bedřicha Lamberga (+ 1797) a k jeho otci knížeti Františku Antonínu (+ 1759). Dnešní kaplička sv. Jana Nepomuckého je ovšem mladší, dal ji vystavět revírník Josef Duben roku 1836. Podle tvrzení některých Podlesáků, příhoda s medvědem by se měla snad týkat knížete Gustava Jáchyma Lamberka. Připomíná se ale také tvrzení někdejšího hostinského Blahota v Pohorsku, že medvěd vyplašil mladého knížete Lamberka v květnu 1873… Lovecký zámeček v Záluží, pozdější myslivna, je obdélná patrová budova se dvěma nárožními šestibokými věžemi. Romantický vzhled stavbě dodávají hrotité oblouky nad okny a cimbuří, skrývající nízkou plochou střechu. Do okolí dnes budova svítí bělostí svých zdí. V minulosti za časů Karla Klostermanna ji však charakterizoval červenavý nátěr: „Vidíme myslivnu zálužskou, jež leží jako rudý karneol v zeleném obroubení, k němuž se táhnou mé vzpomínky z mladosti.“ (K.Klostermann Prázdniny na Šumavě) „Všechno pohltil čas, co lidé vystavěli v Záluží pod Pohorskem, jen myslivna je tam ještě, ale nová pěkná, jako rozmilý letohrádek, trochu do červena natřený; když jsem ji opět spatřil v obnoveném tvaru, vyšed z lesa pod kapličkou sv. Jana, připadla mi jako lesklý karneolový skvost v zelené obrubě.“ (K.Klostermann, Panský sport) Z dávné minulosti nám zaznívají jména revírníků, kteří i se svými rodinami sídlili v zálužské myslivně. Karel Klosterman například jmenuje revírníka Němce Schiemanna, nebo revírníka Moravce, o kterém se nerozpakoval říci, „že pan revírník je nejkrásnějším mužem, jakého jsem kdy viděl…“ (Prázdniny na Šumavě). Stejného muže obdivně chválil ve svých Turistických táčkách literárně činný školní inspektor v Sušici Viktorin Zeithammer (1872 – 1925) za to, „jak krásné druhy ovoce dovedl vypěstovati v okolí myslivny v poloze tak vysoké, jen zčásti chráněné od severních větrů, tedy v podnebí drsném… mimo to pan revírník jest dovedným vyrábitelem výborného nápoje, ovocného moštu, jenž nalit do sklenice, perlí se a šumí jako šampaňské…“ Zeithammer píšící pod pseudonymem Ursus Šumavský si Záluží nepochybně velmi oblíbil a snad i proto sem situoval děj svého „protialkoholického“ románu Jed v žilách. Zámeček v Záluží patřil až do roku 1946 rodu Lambergů, poté ho získaly Státní lesy. Do roku 1963 tu bylo polesí, později hájovna s bytem hajného. Od roku 1997 je budova zámečku v soukromím vlastnictví a postupně se opravuje. Od cesty k zámečku je nádherný výhled do krajiny šumavského podhůří, jemuž vládne hora Sedlo u Albrechtic. Ale vraťme se do minulosti. Kníže Gustav Jáchym si velice cenil svých krásných žďánovských lesů. Proto jen s bolestí v srdci přistoupil k jejich kácení v padesátých letech 19.století, když nutně potřeboval krýt stále vyšší výdaje svého panství a také umořovat půjčku půl miliónu zlatých na věno svých dětí. Dřevo od něj odebírali zkušení obchodníci Löwy a Bubeníček. Kvůli zpracování dřeva dal Löwy vybudovat parní pily přímo na svazích Žďánova a pod Zálužím. Kraj tak nebývale ožil dělným ruchem. O Záluží opět mistrně informuje Klostermann: „Hrčela tu parní pila, ve dne v noci ječela; kvílely pod jejími zuby stará drva, přijížděl povoz za povozem a odvážely ohromné spousty prken. Dnes není stopy po pile, ani po kůlnách, ani po smycích, po nichž sjížděly klády, ani po dřevěném panském domě…“ (Panský sport). Asi už jen chatrný dřevěný kříž v údolí pod Zálužím připomíná tu starou dobu. Stojí prý na místě dřeviště, kde nešťastnou náhodou přišel o život žertující forman z Bílenic. Zabila ho kláda sjíždějící po smyku, když včas neuskočil z nebezpečného prostoru. Karlu Klostermannovi o tom vyprávěl starý hajný ze Žďánova a spisovatel to pak zanesl do své rané prózy Podlesí a typy z něho. V současné době zde můžete strávit nezapomenutelnou dovolenou uprostřed nádherné šumavské přírody s příjemnými hostiteli. Celoroční ubytování v apartmá v přízemí loveckého zámečku s maximální kapacitou 6 osob. Svého čtyřnohého miláčka můžete vzít s sebou! Velmi vhodné pro milovníky zvířat, zájemce o jízdy na koních a péči o ně, ale i pro všechny ostatní. Okolní terén je ideální pro pěší turistiku, horská kola a v zimě pro lyžaře a hlavně houbaření.   Zdroj: Lamberská stezka – PhDr Vladimír Horpeniak, http://www.zaluzi.cz/ Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora