Zprávy z internetu

  Jak už jméno napovídá, Pohorsko se rozprostírá v drsné krajině šumavských hor, v nadmořské výšce 737 – 766 metrů. Obklopují jej Ždánov, Javorník, Královský kámen, za údolím se zvedá Sedlo. K Pohorsku patří romantická stavba novogotického loveckého zámečku v Záluží, jehož dvě vížky se tyčí k nebi na pozadí vzrostlého smrkového lesa. První písemná zmínka o této malebné horské vesničce je sice datována „jen“ do konce 14. století, ale vzhledem k charakteru a historii této části Šumavy není pochyb o tom, že lidé sem přišli mnohem a mnohem dříve. Pohorsko patří k pohraničním obcím, ležící na úbočí hory Žďánova,

které svou polohou na Šumavě dokreslují obraz české historie a státnosti. I když je nejstarší (zatím zjištěna) zmínka o obci určena Nadační listinou pro kostel v Kašperských horách z roku 1396, kde jsou jmenování někteří poddaní z okolí, můžeme se právem domnívat, že historie obce je nepochybně starší. Z Pohorska je možné kontrolovat rozsáhlou oblast vnitrozemí, zejména pak Strašínsko s jeho dominantou – kostelem Narození Panny Marie, kde měl původně stávat středověký hrad. Je tedy velice nepravděpodobné, že by takto strategicky významné místo zůstalo v tehdejších dobách neosídlené. Kromě Pohorska mohla strážní úlohu plnit ještě další místa, vzdálená od sebe pouze několik kilometrů – Ostružno a Albrechtice. Všechny tři obce bychom na mapě mohli spojit téměř rovnou čárou, jsou položeny ve skoro stejné nadmořské výšce a návštěvníkům poskytují překrásný a uchvacující výhled do vnitrozemí. Podle jedné z pověstí stávala pod Pohorskem kaplička, která byla za záhadných okolností zbořena. „Jen prabáby vzpomínaly, že tu kapličku musely zbořit přímo nadpřirozené mocnosti. A všichni se toho místa báli, protože se tam děly samé divné věci,” uvádí se v publikaci V podhůří Šumavy. Objevoval se zde oheň, zahalená postava a byl slyšet hrůzostrašný dusot koní. „A prabáby vyprávěly to, co zase jejich prabáby slýchaly. Dokud si v Pohorsku nepostaví kapličku, nepřestane na místě té zbořené kapličky strašit.” Kaple sv. Prokopa v Pohorsku – původní kapličku asi v druhé polovině dvacátých let 20. století zbourali a jako náhrada měla být v roce 1936 postavena kaple nová, stavba ale nebyla realizována. Samostatná stavba kaple se zvonicí se začala až v roce až v červnu 2000 předáním staveniště a vysvěcena byla dne 4. 7. 2001. Pokud je pověst pravdivá, obyvatelé této horské vísky se již strašidelných sil a zjevení bát nemusí. V pozůstalosti strašínské kronikářky paní Anny Duškové je zaznamenána řada pověstí, mezi něž patří také pověsti z Pohorska a okolí. O kapličce pod Pohorskem je zachováno vyprávění o tajemných zjevení v místech, kde kaplička stávala. Prý byl vídán oheň nebo tajemně zahalená postava. Od té kapličky byl také slyšet strašidelné dupot koní. Pohorsko lze bezpochyby považovat za jedno z míst, kde vás šumavská příroda úplně pohltí a magicky přitáhne. Něco vás bude vábit zpět, něco, co jen stěží můžeme popsat či charakterizovat. Dodnes tu v lese stojí starodávná kaplička sv. Jana. V jejím okolí rostly od nejstarších dob obrovské buky. Vypravuje se, že dřevaři z blízkých Řetenic si usmyslili, že jeden z těchto buků porazí. Když se o to pokoušeli, sekery jim od kmene odskakovaly jako od skály. Dovtípili se, že strom nejspíš chrání tajemné mocnosti ještě z pohanských dob. Proti těmto silám, jak věřili, mohl pomoci jedině křesťanský Pán Bůh. Proto požádali děkana z Kašperských Hor, aby jim sekery a pily požehnal. Když pak svými nástroji do kmene udeřili, celý strom se náhle na rozevřel do dvou stejných polovin. Nejodvážnější dřevař, jat radostí, vyskočil mezi oba díly stromu. Tu se však obě půlky stromu zvedly, spojily se a sevřely nešťastníka uvnitř. Jen nepatrná trhlina se táhla od kořenů až ke koruně a z ní vytékal pramének rudé krve. A ještě pověst:Z Pohorska kráčela jedna žena ke Ždánovu. Tu spatřila na cestě oheň. Když přišla blíže, v plamenech stála  veliká truhla až po okraj naplněná penězi. Hned chtivě sáhla po mincích, ale byly spečené stářím. Po chvíli zmizela celá truhla. Ženě zbyly oči pro pláč. Kdyby jen hodila na truhlu pár drobtů chleba, byl by poklad její. Prý pocházel z hradu Rabí, vyloupeného v husitských válkách. Mnohým se ty peníze ukázaly, nikdo nezbohatl!   Zdroj: Jan Kaše, Hans Kollibabe, Rukopisná sbírka 1943, č. 432 Muzeum Šumavy Kašperské Hory Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora