Zprávy z internetu

  Svět hub, něco jako kniha kouzel. Houbaření je typicky český fenomén a houbaří ostatní Slované, Italové, občas Němci, především Bavoři. Ale nikdo na světě nesbírá houby s takovým nadšením, vášní a entuziasmem jako Češi. Děje se tak už celá staletí. Už ve středověku si venkované v našich bohatých lesích vylepšovali jídelníček houbami a osobně neznám jedinou rodinu, která by nevlastnila alespoň jeden atlas hub, alespoň jeden proutěný košík a ročně neztratila několik „rybiček“ na okrajování třeňů. Jak praví odborníci, ať chceme či nechceme, dny léta jsou už definitivně sečteny. Nastoupil sychravý podzim se vším, co k němu patří. Ve

volné přírodě barví malíř Podzim listí. Takový říjnový den je až teskně krásný, poněvadž se vynoří z mlhy, která se nevznesla, nýbrž spadla k zemi. Proto je prý při svém zrození jak si uplakaný. Všechna tráva je přitom osivělá, listí na stromech i na keřích je mokré, a pavučiny křižáků jakoby vytepány z ryzího stříbra. Z té trávy na lesním palouku svítí poslední lehce nafialovělé květy ocúnů. Ale netrčí již přímo vzhůru, nýbrž poléhají; jako by byly zpřelámány a pošlapány. Je ten les kupodivu tichý a jeho klid nebude porušen do večera, takže v něm užiješ krásy říjnového dne do přesycení. Jdeš jím, a volky nevolky se mu přizpůsobuješ. Slunce zvolna stoupá do výše, mírně přihřívá a pod jeho paprsky se pomalu vytrácí z trávy rosa a na stromech osychá zbylé listí. A když se někde na vlhčím místě zastavíš, uvidíš tu nezvyklé větší stopy. Ty prozrazují, že tudy chodí vysoká. Právě nyní čeká v lesích na zkušené houbaře řada druhů dobrých jedlých hub. Houby umí otrávit nebo vyléčit, tvořit čarodějné kruhy nebo v noci světélkovat. Znovu se letos objevily na pařezech v požehnaném množství václavky obecné, rostou i rozmanité druhy čirůvek a strmělek, do octového nálevu lze sbírat fialové plodničky lakovky ametystové aj. Zato osud hřibovitých hub zdá se již být téměř zpečetěn. Takže pěknou a úspěšnou vycházku do zlata a šarlatu letošního podzimu. Za tenoučkým zvoněním pavoucích vláken, natažených od brázdy k brázdě, po kterých hraje větrný smyčec. Za královskou nádherou říjnových dní. Vždyť už brzy bude možná jen zatraceně studeně foukat za krk. Od konce léta začínají v lesích a na lukách růst houby, o které by „hříbkař“ okem nezavadil. Podzimní houbaři ale přinášejí domů košíky hub mnohdy chutnějších, než jsou oblíbené praváky. Jednou z možností je soustředit se na „fialové houby“, které, i kvůli poněkud nepřirozené barvě, moc houbařů nesbírá. Optimální období k jejich sběru je právě v současné době, protože mnohé „divně zbarvené“ houby patří mezi typické podzimní houby a navíc se v lese velmi hojně vyskytující. Téměř každým rokem, počátkem podzimu, jsem vyrážel na zelánky a další chutné houby z čeledi čirůvkovitých, které v tomto čase rostou. Čirůvka zelánka, nebo havelka, kterým se ve zdejším kraji lidově říká skřípalka, patřila mezi mé oblíbené houby už od ranného dětství, protože mne ji naučil znát a sbírat děda. Podzimní bramboračka bez skřípalek prostě není to pravé a celá ta léta, kdy jsem později objevil naleziště v okolí Žďánova mnoho míst, kde se vyskytuje. Na zdejších vršcích a vršíčcích, kde se schovává v v hrabance a pod jehličím, není tak snadné ji objevit a roste tam ve stejný čas spolu s dalšími čirůvkami a dalšími houbami, třebas ryzci pravými či šťavnatkou pomrazkou. Všechny starší atlasy uváděly čirůvku zelánku jako výbornou jedlou houbu a mohla se dokonce prodávat na trzích a být vykupována pro potravinářský průmysl. Léčivé účinky čirůvek znali již naši předkové, kteří je používali na podporu trávení, při zástavě krvácení nebo pro potlačení infekce. Čirůvka májovka a čirůvka fialová dokáže totiž pomáhat při cukrovce, jelikož snižuje hladinu cukru v krvi. Pokud trpíte cukrovkou, zkuste si dvakrát denně naordinovat lžičku její tinktury. Chcete vědět více o účincích nejen čirůvky? Podívejte se do atlasu hub. Houba zabírá však také proti bolestem hlavy nebo nohou. Působí i na nespavost. Čirůvka topolová dokonce pomáhá proti srážení krve a potlačuje alergické reakce jako sennou rýmu nebo otoky očí. Václavky jsou sice pohromou lesa, ale lidem prospívají. Musí se ale dobře provařit, jinak jsou mírně jedovaté. Co se týká léčivých účinků, jsou skvělé. Používají se při léčbě jater, žloutenky, zánětu žaludku a jako prevence při pálení žáhy, při závratích, bolestech hlavy, přispívají k lepšímu prokrvení mozku, léčbě plicních neduhů či nespavosti. Kromě celé řady všeobecně sbíraných hřibovitých hub roste v naší zemi také množství hub pařezových, a to především na podzim, a tedy také v současné době. Většina houbařů přitom pařezové houby nesbírá, zčásti proto, že takové houby příliš neznají, a ještě častěji proto, že je nepovažují za houby jedlé. To se týká mimo jiné i václavek, označovaných v atlasech hub obvykle jako nejedlé nebo mírně jedovaté, což je ovšem tvrzení částečně nadsazené. Výtažky z václavek působí proti bakteriím a plísním. Také obsahují řadu antioxidantů a protirakovinných látek. Z václavek si uvaříte skvělý guláš a naložené v octě jsou nepřekonatelné. Tak v jako každém sportovním odvětví je třeba trénovat. Houbaři trénují na výstavách hub a přednáškách o houbách. Přednáška houby a houbaření vysvětlí jak to s houbami je. Představí houby jarní, letní, podzimní i zimní a také nebezpečné a i houby léčivé. A ukáže, že houby jsou nejen krásné, ale pro ekosystémy životně důležité. Už nastal jejich čas a pokud milujete čas strávený v lese, ale nejste si jisti svým houbařským uměním, zajděte na výstavu, kde jsou houby spolehlivě určené mykology, kteří vám případně i s čímkoliv týkajícím se hub poradí. A budete vzorně připraveni na další houbařskou sezonu……   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora