Zprávy z internetu

  Meteory Zdá se mi to, nebo nezdá? Po obloze padá hvězda! A hned jinde za ní letí stejně rychle druhá, třetí. A než zmizí její pád, rychle zkus si něco přát! (Ivan Blatný: Meteory) Určitě jste to mnohokrát zažili: sledujete noční nebe, když najednou pročísne oblohu jako světelný šíp „padající hvězda“. V tu chvíli jste se stali svědky zániku malého kosmického smítka, které možná po miliardy let putovalo naší Sluneční soustavou. Mezi planetami se takového „kosmického smetí“ potuluje velké množství. Jsou to mnohdy ještě pozůstatky z dob formování Sluneční soustavy nebo trosky po kolizích planetek, drobná ledová zrníčka uvolněná

z kometárních jader a vzácně i kusy balvanů vyražené z povrchu Měsíce nebo sousedních planet po střetu s opravdu velkými tělesy. Pravděpodobnost, že vás zasáhne meteorit, je sice téměř nulová, ale není to vyloučené. Zjistit, jak často dochází ke zranění či dokonce úmrtí člověka po zásahu meteoritem, ovšem není snadné, protože zprávy ze starší doby jsou často nepřesné a neúplné. Už jste někdy přemýšleli, jak pěkné by to bylo, mít doma malý kousek vesmíru? Třeba takový meteorit… Jenže najít onu pověstnou jehlu může být někdy mnohem jednodušší! Dne 19. září roku 1829 po prudkém dešti byl vyorán na poli, asi 150 metrů od bohumilického zámku, 50 kg těžký železitý balvan. Dr. Karel Klaudi, majitel velkostatku Čkyně u Bohumilic, upozornil na to, že by mohlo jít o železný meteorit Tento pěkný kus železa posloužil nejprve za patník u brány bohumilického zámku, až kdosi upozornil vědce v Praze na toto „železo z nebes“ a tak byl v roce 1830 věnován tehdejším majitelem místního panství baronem Františkem Malovcem Vlasteneckému muzeu v Praze. Největší kus zůstal v Praze, další kusy byly darovány do Vídně, Berlína a do Chicaga. Bohumilický meteorit o hmotnosti 57 681 g a rozměrech 335 x 235 x 193 mm je tvaru nepravidelného trojbokého hranolu, patří mezi meteority železité. Byl podroben mnoha odborným zkoumáním. Již v roce 1830 byla provedena chemická analýza a popis meteoritu, který provedl významný profesor František X. M. Zippe. Již tehdy bylo zjištěno, že jde o železitý meteorit s příměsí niklu, síry, grafitu a troilitu. V roce 1889 nalezl majitel bohumilického panství Arnošt Lumbe na lesní cestě v lese poblíž Bořanovic další kus tohoto meteoritu veliký jako lidská pěst. Lumbe nechal meteorit na jedné straně obrousit a používal jej jako těžítko na papírové peníze. Tento kus meteoritu o hmotnosti 962 g se ztratil neznámo kam. V roce 1925 vyoral Jan Matějka z Vnarova další část tohoto meteoritu o hmotnosti 6 kg. Tento meteorit se nejprve dostal do školních sbírek a později byl darován též do Národního muzea. Nález zaměstnával po dlouhou dobu mnoho vědců, kteří o něm popsali více papíru, než sám vážil. Nalezené meteority v bohumilické oblasti jsou zřejmě původem z jednoho deště meteoritů, který zasáhl v pradávných dobách Šumavu. V Bohumilicích se udržovala pověst, že se u domku č. 5 snesl čert a propadl se tam do země. Tuto pověst převzal Želízko, který ji spojil s historicky doloženým pádem meteoritu (povětroně) z 1. 1. 1770. Bohumilické železo bylo však velmi silně porušené, do hloubky zvětralé a dnes se předpokládá, že leželo v zemi alespoň 1500 let. Lid v tomto „poslu nebes“ viděl „hněv boží,“ ale po dlouhý čas se zde tradovala i pověst, že „kdysi tu čert spadl z nebe a zabořil se do pole“ to podle sirného zápachu, který pád železa doprovázel. Druhý kus meteorického železa Bohumilice o hmotnosti 962 g byl nalezen na panství skalickém (pravděpodobně u Smrčné) v roce 1892. Třetí kus o hmotnosti 5,850 kg byl vyorán ssz. od Výškovic v roce 1933. Všechny tři nálezy jsou chemicky i strukturně zcela shodné, šlo pravděpodobně o malý meteorický déšť. Není vyloučeno, že i v budoucnosti budou nalezeny další kusy tohoto meteoritu. Místa jednotlivých nálezů jsou od sebe vzdálena nejvíce 4 km. Všechny tři kusy jsou velmi silně zvětralé a hluboce důlkované. Jen místy lze pozorovat náznaky původního tvaru, kůra chybí. Vnitřní struktura hrubě krystalovaného železa je patrná na naleštěné a naleptané ploše řezu meteoritem. Bohumilice mají tu čest, že se podařilo paní Hiršlové – majitelce místního panství Skalice, obstarat věrnou kopii velkého bohumilického meteoritu, která je uložena v soukromém depozitáři výstavních prostor zámku Skalice.   Zdroj: Blanka Šreinová, Marcela Bukovanská Národní muzeum, Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora