Zprávy z internetu

  Nedaleko na sever od Vimperka v líbezné pahorkatině nad řekou Volyňkou se rozložilo městečko Čkyně. Na západním okraji naň z dominantní polohy shlíží kostel svaté Máří Magdalény a přímo naproti strmí vysoký vrch se starobylým keltským hradištěm Věnec. Nedaleko náměstíčka se nenápadně ukrývá jednoduchý jednopatrový zámek, dnes sídlo obecního úřadu. Mezi zámkem a kostelem došlo v 18. století k bitce mezi habsburským a francouzským vojskem, jedné z mála ve zvláštním tažení rokokových kavalírů z Francie do Čech na počátku vlády Marie Terezie. Jméno Čkyně se poprvé objevuje v roce 1243. Mezi služebníky strakonických johanitů se tehdy uvádí jakýsi Bedřich

ze Čkyně se svými syny a jeho potomci se ve Čkyni udrželi až do roku 1422. Část čkyňského statku však již od poloviny 14. století drželi majitelé vimperského panství a ti jej nakonec získali celý. Při dělení vimperského panství v roce 1531 připadla Čkyně Janu Malovcovi z Chýnova. Jeho syn Ezachiel si tu na přelomu 16. a 17. století postavil renesanční tvrz. Po Malovcích na Čkyni seděli Chřepičtí z Modliškovic, kteří ji v roce 1666 prodali Geršdorfům z Geršdorfu. Při této prodeji se dovídáme, že k panství patřila kamenná tvrz, pivovar, čtyři dvory, městečko Čkyně a čtyři vesnice. Geršdorfové se v hezkém kraji nad Volyňkou dlouho neohřáli; již v roce 1690 Čkyni získal Václav Milota Hrušovský z Hrušova. Hrušovští pocházeli z Hrušova u Mladé Boleslavi a některé statky vlastnili také na Mělnicku. Na Čkyni sídlili již půl století, když v roce 1740 vymřeli Karlem VI. po meči Habsburkové a mladou panovnici habsburského soustátí a dceru Karla VI. Marii Terezii napadlo několik evropských mocností s úmyslem rozchvátit její říši. Začal pruský král Fridrich II. a na podzim roku 1741 vpadly do Čech najednou tři armády- francouzská, bavorská a saská. Společně dobyly Prahu a na český trůn dosadily bavorského kurfiřta Karla Albrechta. Vznikl tím zajímavý bavorsko-český státní útvar, který nespojoval jen společný původ názvu země, ale také velmi podobná mentalita obyvatel. Zároveň se českých zemí poprvé dotklo rokoko, neboť francouzská armáda, provázená zástupy sloužících, kuchařů, kadeřníků, komediantů, metres a kurtizán, s sebou přivážela i „životní nezbytnosti“ přejemnělé rokokové společnosti – vybrané lahůdky, bedny voňavek, líčidel, paruk a pudru, slunečníky, noční košile, papoušky a jiné domácí mazlíčky. Cizí vojenské posádky se rozlily po Čechách a chystaly se tu přečkat zimu. Jižní Čechy obsadili Francouzi a velký oddíl se usadil ve Volyni. Na počátku února 1742 vyslal tamní velitel markýz Ximenes malý oddíl vozatajstva se zásobami a s doprovodem do Vimperka, vzdáleného necelých 20 kilometrů. Rakušané v nedalekých Prachaticích, Vlachově Březí a v Bavorově se o tom dozvěděli a vyslali proti transportu 600 jezdců. Rakouští kyrysníci, dragouni a husaři dostihli Francouze 4. února u Čkyně. Francouzská kolona právě opouštěla městečko ve směru na Vimperk a její velitel zpozoroval Rakušany až v poslední chvíli. Nařídil ihned ústup na kostelní návrší, vozy dal zavést za kostel a s vojáky se opevnil na hřbitově obehnaném hradbou. Poloha to byla výhodná, neboť dodnes odtud lze přehlédnout širý kraj a útočníci byli nuceni postupovat do kopce. Francouzi měli jen 60 pěšáků a 150 jezdců a museli odolávat trojnásobné přesile. Velitel vyslal ještě před příchodem Rakušanů jednoho jezdce do Volyně pro posily a výzvu rakouského velitele ke kapitulaci galantně odmítl. Rozpoutal se boj a s velkou urputností trval celé tři hodiny. Jezdci museli na obou stranách sesednout s koní a bojovat pěšmo. Nepřetržitá střelba byla slyšet široko daleko a v obyvatelích městečka i nedalekého zámku byla jistě malá dušička. Francouzi všechny útoky odrazili a vyslaný posel zkratkou přes kopce u Nahořan přivedl včas a s pomocný oddíl podplukovníka Montaubona. Každý francouzský jezdec přivezl na svém koni jednoho pěšáka a všichni vpadli rakouským jezdcům do boku. Ti se brzy dali na útěk a pod starobylým Věncem prchali na východ k Prachaticím a k Vlachovu Březí. Francouzi je nijak nepronásledovali a po krátkém odpočinku šťastně dovezli své zásoby do Vimperka. Čkyňský zámek a kostel se tak staly svědky jednoho z mála úspěchů francouzských zbraní v této válce. Do konce roku 1742 poražená francouzská armáda opustila Čechy a také česko-bavorské soustátí přestalo existovat.   Zdroj: Zpravodaj Prachatického muzea Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora