Zprávy z internetu

  V naší krajině se stále nachází tolik neobjeveného, nedotčeného a krásného. Je to krásné objevování krajiny, o které ví maximálně místní. Nezastupitelné místo v krajině mají i mlčenliví svědci naší dávné minulosti – kapličky, boží muka či prosté křížky. Stojí zde jako hmatatelný důkaz víry našich předků, pokory a pokání. Osobité kouzlo mají drobné vesničky s úzkými cestami uprostřed. Oku lahodí usedlosti s dochovanými barokně zdobenými štíty a vjezdovou branou. Téměř každá pošumavská silnička je dosud lemována ovocnými stromy. Cesty k panským dvorům, zámečkům, ale i třeba ke hřbitovům, byly často vysazovány z popudu místní šlechty. Přesné datum vzniku

Čkyně nelze stanovit, protože se nezachovaly žádné spolehlivé prameny. Základy vzniku obce Čkyně lze nicméně položit do 13. století, kdy došlo k rozsáhlé výstavbě řady nových osad v Čechách a na Moravě. Tehdejší feudální majitelé hledali nové zdroje příjmů v důsledku přechodu od naturální renty k rentě peněžní. Jedním ze zdrojů se stalo zakládání měst, městeček a vesnic, do kterých přešli první osídlenci, kteří budovali základy svých domů, káceli les a zřizovali pole, na kterých pěstovali obilí a další rostlinné produkty. V první polovině 13. století došlo k výstavbě tvrze, která tvořila základ příští vesnice Čkyně, jež obdržela název podle osobního jména Ček. Nejstarší zachovaná písemná zpráva o existenci Čkyně se zachovala náhodně z roku 1243. Tehdy český král Václav I. byl se svou vojenskou družinou v Písku, kam se dostavili šlechtici ze širokého okolí. Jejich přítomnost se projevila také při jejich výčtu při vydání některých významných listin. Král Václav I. potvrdil řádu sv. Jana Jeruzalémského (později maltézskému) ve Strakonicích v držení několik vesnic. Na konci listiny jsou uvedena jména svědků, kteří se zúčastnili vydání této listiny. Mezi nimi se uvádějí Konrád z Janovic, Bedřich se syny ze Čkyně (Fridricus cum filiis de Skin) a další šlechtici. Na konci 15. století byla Čkyně střediskem obchodu na trase Vimperk – Volyně a Kašperské Hory – Netolice. Osada prosperovala, zaznamenáváme také první zmínku o několika židovských rodinách. V roce 1494 odkázal Petr Kaplíř vimperské panství rodu Malovců z Chýnova a následně si roku 1512 majetek rozdělili bratři Petr a Jan. Jan si ponechal Čkyni s okolními vesnicemi, sídlil přitom na tvrzi Vysoký Dvůr. Jan Malovec se snažil pro Čkyni získat nové výsady a tak po dlouhých jednáních a zaplacení příslušných poplatků zajistil, že český král Ferdinand I. dne 21. května 1537 povýšil vesnici na městečko. Čkyně tím získala právo pečetit své písemnosti zeleným voskem, užívat vlastní znak, konat týdenní trhy v sobotu a dva výroční trhy ročně. První na den sv. Máří Magdalény, druhý na den sv. Mikuláše. Na nedobrou hospodářskou situaci, která vedla nakonec k výše zmíněné změně ve vlastnictví, měly zásadní vliv dvě okolnosti. Jednak se hned na počátku 17. století změnila trasa soumarských kupců a vedla z Pasova přes Volary a Prachatice. Z roku 1623 se zachoval zajímavý doklad o šarvátce, kterou popisuje majitel Vimperka Jáchym Novohradský z Kolovrat, ke které došlo roku 1619. Ze Sušice do Čkyně přicházeli a zdržovali se tam jeho nepřátelé, protihabsburští odbojáři. Poslal kaprála s pěti rejtary, aby na místě zjistili situaci. Bylo zde dvě stě ozbrojených sedláků, kteří kaprála „zamordovali“ a jeho doprovod zranili. V tu dobu se o panu Malovcovi vůbec nevědělo, kde je. Český odboj proti Habsburkům skončil bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1620, kdy císařská armáda porazila vojsko českých stavů. Druhou zásadní okolností byla především třicetiletá válka, která probíhala v letech 1618 – 1648 a nevyhnula se ani čkyňskému kraji. V kronice se uvádí, že zejména hrabě Mansfeld se svými vojáky zpustošil Čkyni při dobývání Vimperka. V městečku se také usazovaly císařské pluky, obyvatelé museli vojáky i jejich koně vyživovat. Konec války ukázal obraz zničené půdy, vesnic i měst. Počet obyvatel klesl následkem nemocí, epidemií i hladu. Půdu neměl kdo obdělávat. V oblasti Čkyňska to bylo obdobné, lidé museli znovu stavět svá obydlí a žít na dluh. Ve Čkyni zůstala jen jedna židovská rodina. Původ zámku ve Čkyni sahá až do 16. století., kdy je v roce 1549 zmiňována tvrz jménem Vysoký Dvůr. Ta nestávala na místě dnešního zámku, ale sto metrů západně od něj a byla připojena ke Čkyni až v roce 1736. Budovy dvora i s obytnou stavbou byly zbořeny v roce 1977. Ezechiel tu v druhé polovině 16. století postavil další tvrz. V roce 1607 ovšem postihl obec požár, při kterém byla tato tvrz poškozena a při rekonstrukci byla během 17. století budova rozšířena na jih. V roce 1816 koupil tvrz Karel Klement Klaudy, který ji nechal přestavět na patrový zámek v pseudogotickém stylu s fasádou pilířů s čabrakovými hlavicemi. Areál kostela sv. Maří Magdaleny se hřbitovem je umístěn ve vyvýšené poloze severozápadně od centra Čkyně. Kostel byl nejspíše postaven do roku 1280. Usuzuje se tak podle tvaru kamenného portálu: z té doby jsou podobné portály také ve Vzdunech i ve Volyni. V kostele bývali pochováni patroni kostela i jejich rodinní příslušníci. Po pravé straně je náhrobek některého z Malovců, který byl dříve před hlavním oltářem. Před hlavním vchodem nalézá se již sešlapaný kámen, pravděpodobně další náhrobek. V kostele je též pochován pozdější patron kostela rytíř Václav Chřepický z Modlíškovic. Za Jiříka z Poděbrad učinili Němci v počtu 3 000 vpád do Čech až ku Strakonicům. Z té doby zachovala se tradice, že Čkyně byla spálena i s kostelem a na věži zůstal jediný svědek do těchto dnů dochovaný, zvonek umíráček-zvon sv. Jakuba s nápisem o přeházených písmenech, jež se nikomu dosud nepodařilo rozluštit. Od dob husitského hnutí byla církevní organizace v jižních Čechách rozrušena, některé fary byly bez duchovního, některé byly obsazeny kněžími podobojí. Ještě před třicetiletou válkou a hlavně za ní se staly jižní Čechy dějištěm krvavých bojů, při nichž žádná armáda nikoho nešetřila. Pálila statky, vraždila, nešetříc ani žen a dětí. Tyto válečné strasti dotkly se i našeho kostelíka. Nepřátelskými vpády roku 1606 a 1635 rozprchl se vyplundrovaný lid do lesů. Velkým požárem byla Čkyně i s kostelíkem spálena a zničena. Kostel je obklopen hřbitovem obehnaným ohradní zdí s brankami. Areál dále zahrnuje márnici v jižním úseku ohradní zdi a výklenkovou kapli. Kostel sv. Maří Magdaleny je typický příkladem menšího venkovského kostela s historií sahající již do druhé poloviny 13. Století. Původně gotická stavba s pozdější mi přestavbami si dodnes uchovala velice cenné původní stavební prvky, k památkově nejcennějším patří křížová klenba presbytáře s nástěnnými malbami, dále profilovaný ranně gotický jižní vstupní portál a zazděné románské okénko v jižní stěně lodi. A ještě pověst: Přízrak na vartě. Jeden mladík ze Čkyně sloužil na vojně v Bosně. Když stával v zákopech na stráži, často myslel na svou starou matku. Jednou zase takhle stojí, hlídá své spící kamarády, když tu vidí, jak před ním vyvstala ze země bílá ženská postava. Sevřel pevně pušku a zavolá: „Stůj, kdo je tam?“ Žádná odpověď. Uvažuje, zda má vystřelit, ale pak ještě jednou zavolal. Ale tak silně, že se celé ležení vzbudilo: „Co se stalo?“ ptá se šikovatel. A mladík vyprávěl, celý zmatený, co viděl. Prohledali terén kolem zákopů, ale žádný vyzvědač! Vyměnili stráže a šli spát. Druhou noc stojí náš vojáček opět na svém místě a znova před ním pluje vzduchem bílý přízrak. Zase jsou vojáci vzbuzeni, ale šikovatel již zuří a přikáže vojákovi, aby příště bez milosti střílel, sic bude zavřen do arestu. Třetí noc nastala, mladíkovi srdce buší očekáváním. Má strach z bílé ženy, ze šikovatele i z vězení najednou. Vtom bílá postava vyrůstá ze země a před vojákem spíná ruce. Ten poslušen rozkazu bez varování střelil. Ozval se tichý vzdech a střelec se v mdlobách svalil na zem. Odvezli ho rovnou do lazaretu, protože blouznil. Za týden dostal z domova zprávu, že jeho maminka postonávala a jednou s půlnoci zaúpěla a hned nato zemřela. Bylo to oné noci, kdy mladík střelil po bílém přízraku.   Zdroj: SOA Prachatice, Pamětní kniha obce Čkyně 1918 – 1939, s. 10. Starý, V., Podlešák, J., Zloch, J.: Čkyně 1537 – 1987, Sborník k 450. výročí povýšení obce na městečko, Vimperk 1987, Přízrak na vartě Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice Z publikace Čkyně 1537 – 1987 a kroniky obce Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora