Zprávy z internetu

Vlaštovky táhnou Vlaštovičko, leť, už je na tě čas – listí žloutne, poletuje, po strništi vítr duje, bude brzo mráz. Vlaštovičko, leť na slunečný jih – pavouk babí léto spřádá, muška též si pospí ráda, až přiletí sníh. Až ho napadne kolem našich vrat, i až bude Meluzina kvíleti nám do komína, budem vzpomínat. – Na tvůj letní zpěv, kde ho zpíváš, kde? budem na svých mapách zvídat a tvé hnízdo budem hlídat, jak bys byla zde! Přijde jaro zas, ty se vrátíš sem – Potkáš-li kde kousek štěstí, můžeš nám ho též přinésti v naši českou zem!….(Josef Václav Sládek)

  Podzim je už za dveřmi! Léto pozvolna přechází v podzim a na drátech se již houfují desítky a někde i stovky jiřiček a vlaštovek. Začíná září a to je doba jejich odletu do tropické Afriky, kdy naši krajinu opustí jeden z poslů jara – vlaštovka obecná. Kam veselé švitořilky odlétají? Tito tažní ptáci se začínají loučit s českou přírodou. Instinktivně se slétávají a houfují na drátech elektrického vedení, čímž dávají tušit, že se blíží den jejich odletu do daleké Afriky. Proto se také v roce 1992 stala i úplně prvním Ptákem roku. S podzimem se s vlaštovkami loučíme, protože o svatém Matouši vlaštovka nás opouští, což je 21. září, kdy už se vlaštovky i jiřičky pomalu srocují a chystají se na cestu do svého zimoviště. Kromě vlaštovky obecné a jiřičky obecné u nás z rodu vlaštovkovitých žije také břehule říční a vzácně sem zalétne vlaštovka skalní. Vlaštovka – Není krásnějšího ptáka, než je vlaštovka, zvěstovatel jara a nového života. Pozdní léto je dobou houfování a odletu tažných ptáků do teplých zimovišť. Asi nejvíce se do povědomí člověka dostala vlaštovka obecná. K všedním jevům v české krajině patřily tisíce vlaštovek posedávajících na drátech elektrického vedení jako na notových linkách a v podvečer za hlučného švitoření odlétajících nocovat do rákosin. Jedné noci pak rázem všechny zmizely. Lidé si toho samozřejmě všímali a zajímalo je, kam a proč. Sezónní mizení a jarní návrat mnoha druhů ptáků vyvolával v lidských myslích množství pošetilých teorií a hypotéz. Ptačí tah fascinoval lidi od pradávna, ale dlouhou dobu si jej neuměli vysvětlit a svoje domněnky o migraci ptáků konstruovali z mnoha mýtů a několika málo poznatků tehdejších přírodovědců. Lidé se třeba domnívali, že ptáci odlétají na podzim na Měsíc, odkud se na jaře opět navracejí. Řecký filozof Aristoteles napsal, že rehek zahradní (který migruje z Řecka do subsaharské Afriky) se v létě promění v červenku, a že pěnice slavíková se na zimu mění v pěnici černohlavou. Již Aristoteles, první zoolog se nad touto otázkou zamýšlel. Odpověď samozřejmě neznal a tak se ve svých dílech přikláněl k obecně rozšířeným fámám. Dlouho se předpokládalo, že vlaštovky zimují v bahně rybníků. K této domněnce vedla skutečnost, že vlaštovky před odletem hromadně nocují v rákosinách. Na podzim roku 1740 chytil několik vlaštovek, omotal jim kolem nožky barevnou nitku a pustil je. Na jaře se tyto vlaštovky vrátily do hnízd a Frish podrobil nitky z jejich nohou zkoumání, ale důkaz, že byli několik měsíců pod vodou nenašel. Vraťme se k Aristotelovi. Některá jeho pozorování již ale zaváněla pravdou. Po uplynutí podzimní rovnodennosti přilétají ptáci z chladných oblastí, aby se vyhnuli zimě. A to nejen do sousedících zemí, ale i dále. Po jarní rovnodennosti se opět vracejí, aby se vyhnuli vedrům. Aristoteles popsal i přesná místa, kam kteří ptáci létají. Jeřábi ze stepí do bažin Nilu, pelikáni od řeky Strumy k Dunaji, kde zakládají hnízdiště. Ale až ve 13. století se stejným problémem začal více zabývat císař-přírodovědec Bedřich II a dospěl k názoru, že naprosto všechno jinde zimující ptactvo odlétá a tím zcela vyvrací myšlenku o zimování ve vodě. Bedřich II pozoruje vliv počasí na odlet, ptačí pelichání a houfování před odletem. Již v této době si mnozí evropští přírodovědci všímali velkých hejn evropských ptáků při svých cestách po Asii a Africe. Na zimu přiletěli a na jaře odlétli. Ovšem až roku 1822 byl chycen v Německu čáp, který měl krk probodnutý prokazatelně africkým šípem. Jeho zranění ale nebylo vážné, proto čáp mohl absolvovat cestu a zdárně dále žít. V roce 1710 byla v Německu také chycena volavka s kroužkem navlečeným v Turecku. Tyto řídké objevy se stali impulsy pro hledání pravdy. Trvalo však ještě několik desítek let, než se vědci začali ptačím stěhováním zabývat podrobněji. Dnes obecně přijatý postup však nebyl v začátcích přijímám s nadšením. Existovalo mnoho spolků protestujících proti této metodě. Prý ptákům škodí. V roce 1899 dánský profesor Ch. Mortensen značkoval ptáky lehkými kroužky s vyrytou adresou a navlékal jim je na nohy. Označil takto asi sto ptáků. V roce 1901 se začal zabývat označováním německý pastor a ornitolog Johann Tinemann v oblasti Baltského moře. Tedy v místě, kde je podle dnešních pozorování nejhustší přelet ptáků.Díky jeho propagaci kroužkování a osobní usilovné práci se tento způsob stal nejúčinnější metodou výzkumu tažných ptáků. Dnes je okroužkováno na několik desítek milionů ptactva. V Česku se začalo s kroužkováním v roce 1914. Tehdejší Československá ornitologická společnost vznikla v roce 1934 při Národním muzeu v Praze a je dodnes sídlem kroužkovací stanice. Zimoviště se mohou měnit, ale domovina se nemění. Na jaře se ptáci opět vrací do svých původních hnízd. A vracet se nemusí po stejné trase, po které odlétali. Často se trasa změní, neboť podzimní a jarní podmínky mohou být rozdílné a to, co jim vyhovuje na podzim, nemusí být vhodné na jaře. Vlaštovky každoročně podnikají cestu ze svých hnízdišť na severu na jih, na zimoviště. Severoamerické vlaštovky odlétají do Jižní Ameriky, asijské do jihovýchodní Asie, na Filipíny, do Indonésie a Malajsie. Evropské vlaštovky tráví zimu v jižní Africe. Stěhování ptactva však dodnes skrývá mnoho tajemna a záhad. Občas jsou v přírodě k vidění mezirodoví kříženci jiřiček obecných a vlaštovek obecných, kteří ornitologové pojmenovali „jiřivka“ nebo „vlastička“. Největší zimoviště vlaštovek obecných na světě se nachází v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal, asi 30 kilometrů severně od Durbanu, jednoho z největších měst Jihoafrické republiky. V období, kdy se v našich končinách tetelíme chladem, se lidem v jižní Africe naskýtá neuvěřitelný pohled – ve večerních hodinách po obloze kouzelně obarvené paprsky zapadajícího slunce krouží miliony vlaštovek. Místo se pro tuto úchvatnou podívanou dokonce stalo turisticky vyhledávanou lokalitou. Takže až uvidíte houfy vlaštovek, popřejte jim šťastnou cestu do Afriky. Šťastnou cestu a dobře doleťte! Ať vás na vaší pouti nepotká nic zlého, ať se dokážete vyhnout všem nebezpečím a nástrahám! Mějte se dobře a na jaře se nám v pořádku vraťte, protože tady jste doma, jste zde vítány a my víme, jak těžké to máte a těšíme se na den, kdy nám přinesete jaro. Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale dvě už ano….   Zdroj: Jurij Dimitrij, Ptáci Obecná ornitologie – Veselovský, Academia 2001 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora