Zprávy z internetu

  Vyšší odborná a Střední průmyslová škola ve Volyni zajišťuje odbornou přípravu a výchovu žáků již od roku 1864 a i díky tradici a kontinuitě patří k „rodinnému stříbru” českého středního odborného školství. I truhláři ze Staré Šumavy jsou absolventi této školy ve Volyni, kde trávili své mládí a nyní se věnují řemeslu. … Až z Plzně si jezdí v podjarním čase ženy železničářů k Volyni pro housátka. Žluťoučká jako kanárci je přenášejí babičky v košících. Šátkem přikrytá, z klouzne na první travičku, a sotva se u plotů objeví první kopřivy, už je děti škubají pro malé štěbetalky. Několik učedníků

předjelo mne na kolech; jistě spěchají do průmyslové školy volyňské, kde se učí truhláři i tesaři, jejíž výstavnou budovou se toto město právem chlubí. Malý vláček udýchaně skanduje svou každodenní říkanku: “Do Volyně, pomaloučku, do Volyně…”” Lokálko kašlavá, viď, leze se to stěží z doliny ke městu, jež mezi vrchy leží, viď, těžko leze se do kopců zelených, které jsou kolébkou a město dříme v nich. … Léta Páně tisícího osmistého šedesátého čtvrtého za panování krále Františka Josefa a vladařství náměstka jeho v království Českém Richarda hraběte Belcrediho, když obec Volyňskou spravovali purkmistr Jan Hödl a radové Jáchym Minibergr, František Harmach a Dr. Václav Niklas a když nad touto správou bděli výborové: Vojtěch Majer, Kajetán Kafka, Hynek Votava, Jan Alter, Jan Lom, Jindřich Fiala, Josef Prokop, Antonín Prokop, Tomáš Mařík, Filip Vanžura, Josef Prušák, Josef Lom, Felix Uhlík a František Boháč, když o duchovní správu péči měl děkan P. František Gundermann bylo ustavičně u veřejném mínění nářky na kleslost zanedbaného řemeslnictva Českého slyšeti a obcím kladeno na srdce, aby školy proň zakládaly. Tedy obec Volyňská byla první v Čechách, která nahlížíc potřebu školy průmyslové na návrh Vojtěcha Majera v zasedání zastupitelstva městského dne 3. září 1864 o zřízení takové školy jednohlasně se usnesla. Návrh ku zřízení jednotřídní denní průmyslové školy sestavený od Dr. Antonína Majera pro město Volyni na školní rok 1865: Účel takové školy jest, přiměřeně zaměstnávati a na živnosti připravovati mládež, která po zákonu rokem dvanáctým ve venkovských městech našich národní škole odrůstá. Zasedáni v nejvyšší třídě městské školy po dvě-tři i více let nevidí se býti dosti prospěšným; na druhé straně ukazuje zkušenost, že není radno před rokem čtrnáctým dětí k řemeslům určovati, jednak proto, že dříve učeníků k řemeslu vlastně ani se užíti nedá a že se jich pak právě za tou příčinou užívá k věcem, které řemeslu neprospívají ba ani s ním nesouvisí, ano které zcela opačný výsledek mívají, poněvadž ducha, v tomto věku zvláště čilého, otupují a ku průmyslnému vedení živnosti pak docela nezpůsobilého činí.” Jednotřídní průmyslová škola. V době vzniku v roce 1864 zněl název školy “Jednotřídní průmyslová škola ve Volyni”. Škola měla za úkol vzdělávat a vychovávat řemeslníky ze širokého okolí. Zpočátku škola vychovávala dorost pro různá řemesla a později také do ní chodili dospělí řemeslníci doplnit si vzdělání (např. zimní kurzy pro příslušníky řemesel stavebních od r. 1906). Vzhledem k tomu, že v okolí působilo hodně řemeslníků truhlářů, tesařů a zedníků, škola se postupně zaměřila na obory stavební a dřevozpracující. V roce 1923 byly dosavadní zimní stavební kurzy zreorganizovány na mistrovskou školu stavební se zimním semestrálním vyučováním pro vyučené zedníky od sedmnácti let (později i pro dívky) a řemeslnická škola byla zrušena. Místo ní byla v roce 1924 zřízena odborná škola truhlářská, která poskytovala nejméně čtrnáctiletým žákům celoroční vyučování trvající tři roky, přičemž vysvědčení na odchodnou ze školy bylo rovnocenné s průkazem o vyučení se řemeslu. Přijímáni byli hoši i dívky. Výnosem ministerstva školství a osvěty ze dne 23. února 1926 čís. 27.417/III-1926 byl schválen organizační statut a stanovy odborné školy pro truhláře, kde se píše: „Účelem školy jest vyučiti žáky řemeslu truhlářskému a poskytnouti jim při tom nejdůležitějších vědomostí odborně technických a obchodních a dobré zručnosti kreslířské. Škola má tři ročníky, každý o dvou pětiměsíčních bězích.“ Obě tyto části byly na sobě nezávislé pod názvem “Zemská průmyslová škola ve Volyni”. Stále větším problémem se ukazovaly prostory školy, které již byly nedostačující. Proto se od počátku 20. let začíná uvažovat o výstavbě nové školy. Již 18. října 1923 souhlasí volyňská obec s příspěvkem na stavbu nové školy. Za účelem výstavby nové budovy se jednalo s děkanským úřadem o postoupení části děkanské zahrady, která se nacházela mezi muzeem a dětskou opatrovnou, takže by všechny školy mohly být v jedné ulici. Jednání však v roce 1924 ztroskotala, což se do budoucna ukázalo jako velké štěstí. Dne 6. dubna 1925 rozhodli městští zastupitelé na své mimořádné schůzi o příspěvku na novou školní budovu do výše 500.000,-Kč. V červnu téhož roku rozhodla okresní správní komise o příspěvku do výše 200.000,-Kč. Také se v této době jednalo o možnosti pronájmu celé budovy chlapecké školy. Novostavbě přál i politik Rudolf Beran, který doporučil obrátit se na jednotlivé politické strany, a tak byly osloveny Živnostenská obchodní strana středostavovská, Československá strana lidová, Československá strana národně socialistická a Československá sociálně demokratická strana dělnická. V létě 1926 padl návrh postavit novou školní budovu na okraji města, což se ukázalo jako dobrý nápad. Dokonce se objevila myšlenka přemístit školu do Českých Budějovic, ale brzy vzala za své. Nakonec bylo rozhodnuto postavit novou budovu školy na pahorku na severním okraji města. Zemský správní výbor se pak na své schůzi dne 28. června 1927 usnesl, že rok 1928 bude první lhůtou pro stavbu nové školy ve Volyni. Pověřil Ing. Vladimíra Wallenfelse, aby vypracoval v mimo úředních hodinách za zvláštní odměnu ideový plán novostavby školy včetně dílen. Stavba areálu nové školy nepokračovala tak rychle, jak se předpokládalo, a tak se 1. října 1932 sešla komise, jejímž cílem bylo urychlení výstavby. Práce pokročily do té míry, že od druhé poloviny října byl obýván byt ředitele a dne 3. ledna 1933 začala v nové budově dílenská výuka. Výuka v nové budově začala v plném rozsahu 1. září 1933, ale k slavnostnímu otevření budovy došlo až o něco později. Během třicátých let se rozvíjela výroba ve školních dílnách. Ze zápisu z roku 1937 vyplývá, že se ročně v dílnách vyrobily 2-3 kuchyně, 2-3 ložnice a 2-4 obývací pokoje a další drobnější předměty. „Prodáno bylo až dosud vše, co bylo prodejné,“ píše se v dopisu zemskému úřadu. I za první republiky žáci zlobili. Některé přestupky byly klukoviny (žáci z internátu otrhali v noci třešně v zahradě ředitele školy, navštívili bez dovolení hostinec nebo žáci hráli o polední přestávce kopanou na chodbě), ale byly i přestupky závažné. Školní rok 1951-52 zahájila škola s novým názvem i změněnou strukturou oborů. Bylo zavedeno čtyřleté maturitní studium a škola tak byla začleněna do systému škol II. cyklu jako střední průmyslová škola. Rok 1948 byl rokem zlomovým pro vývoj celého státu. V letech 1948-53 se ministrem školství a osvěty stal prof. dr. Zdeněk Nejedlý, proslulý mj. svými rozhlasovými projevy „Na okraj dne“, kde se vyjadřoval ke všemu. Nový školní rok 1948-49, ve kterém studovalo ve čtyřech oborech 274 žáků (odborná škola truhlářská, mistrovská škola truhlářská, mistrovská škola tesařská a mistrovská škola stavební), přinesl mnohé změny. Na školu přišel výnos ministerstva školství, věd a umění č. 60539/49-II/3 ze dne 26. dubna 1949, který průmyslové školy upozorňoval na využití školních dílen. Dopis nabádá: „…aby školy ve větší míře než dosud zaměstnávaly své dílny prací na zakázkách pro národní podniky. Na zakázkách může být pracováno v době vyučovací i v době mimo vyučování, a to jak učiteli, tak i žáky. Ministerstvo školství, věd a umění nečiní námitek, aby z částky získané za výrobky dodané národním podnikům a zhotovené v době mimo vyučování byly – po odečtení všech přímých a nepřímých výloh – vyplaceny žákům i učitelům přiměřené odměny. O výši těchto odměn rozhodne komise skládající se ze zástupce ředitelství školy, zástupce správy dílen, zástupce žáků a zástupce dílenských učitelů.“ Z uvedeného vyplývá, že žáci i učitelé si mohou vydělávat mimo vyučování na zakázkách v dílnách. V tomto období ještě stále fungoval Spolek pro podporování chudých žáků. Ze zápisu z porady ze dne 14. září 1949 víme, že disponoval částkou 25.000,-Kč, jenž byla spolku dána ONV Strakonice a byla určena na stravování chudých žáků. ONV také přispěl dalšími penězi, kdy 12 žáků obdrželo v tomto školním roce příspěvek na ošacení ve výši 237,50 Kč a 8 žáků obdrželo příspěvek učňům do zaměstnání 250,-Kč. Každých pět roků probíhají oslavy výročí založení školy. Výročí slouží mimo jiné k představení současnosti školy, ale také k ohlédnutí za její minulostí. Minulost zastupovaly výstavy historických školních pomůcek, třídních tabel, maturitních plesových pozvánek a v neposlední řadě výstava tradičních školních třídních fotografií. Současnost pak výstavy prací dnešních, či nedávných studentů školy. Ale úplně tím nejdůležitějším na výročí je, že se stává místem setkávání se a vzpomínání. To je na něm to nejkrásnější! A volyňští průmyslováci se vracejí rádi a ve velkém počtu.   Zdroj: Země zamyšlená Ladislav Stehlík SOkA, Strakonice, Průmyslová škola Volyně, karton 1, Okresní správní komise ve Volyni, dne 8. října 1926. Volně ložený strojopis. Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola ve Volyni 1864-2009 SOkA, Strakonice, Průmyslová škola Volyně, karton 5. Ministerstvo školství, věd a umění. V Praze 26. dubna 1949. Volně ložený strojopis Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora