Zprávy z internetu

  Září Košíky už jsou vrchovaté, vy na květy však vzpomínáte, když rozpukly a zrůžověly a přiletěly první včely. Ta tam je křehká krása jejich, žebříky vidíš po alejích. Na drátě, který teskně zpívá, vlaštovka sedí zimomřivá a déšť jí stéká po fráčku. Je září, měsíc pasáčků…..…Jaroslav Seifert   Září je zvláštní měsíc. Na jeho začátku je ještě léto. A to letošní přineslo i skutečně horké zářijové dny. Ve své poslední třetině se září přehoupne do podzimu, sem tam se objeví přízemní mrazíky, slunce ubývá a jsou dny, kdy se uchylujeme ke kamnům. Nastává doba příznivá pro tvorbu. Září –

překrásný měsíc, kdy jak sám název napovídá, vše doslova září. Vším jakoby navíc pronikal dech čistoty. Kontury na horizontu jsou jasně zřetelné. Začátek měsíce je často spojován s úklidem v přírodě, vítr prosmíčí každý kout, déšť vše omyje … a najednou tu vše stojí krásné, důstojné a očištěné. Člověku se tak nějak lépe dýchá, lépe cítí …. Také jste si toho všimli? Dříve toto období lidi naplňovalo velkou úctou a bylo předznamenáním období zkracujících se dnů, delších večerů a toho zvláštního času, které s sebou přináší otázky spojené se smyslem života a smrti. Září je měsícem jelení říje, králové našich lesů, doposud ukryti v houštinách, vycházejí na volná prostranství, předvádějí svoji sílu a ušlechtilost a veškerou energii věnují zachování vlastního rodu. Září je devátý měsíc gregoriánského kalendáře a má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim. Původ slova září nemá se zářením nic společného. Staročeské označení tohoto měsíce je zářuj, což znamená „za říje“. V září začíná období podzimní sklizně. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti – vinobraní, dosečná nebo pro jižní Čechy typická konopická. Zralé ovoce, zelenina, byliny a koření, zlatavé obilí … to vše jsou podzimní dary přírody, abychom nestrádali, ale naopak se cítili ve svých tělech dobře a měli sílu měnit běh věcí k lepšímu. Poznávejme tyto dary, nechoďme slepě kolem nich a nebudeme moci než děkovat za moudrost, se kterou je to všechno v přírodě řízeno. A co nám o začátku září píše Josef Váchal v knize Šumava umírající a romantická: „Koncem srpna a po celé září bývá Šumava nejkrásnější. Ztratí se z ní většina parasitů lidských, prázdnináři a dovolenci; den po dni rozhošťuje se po ní více klidu. První bílé jíní, které lehne na traviny luk, a první mlha, odváživší se ukázati se ve slunci, po řadě několika po sobě následujících krásných dní, je blížícího se podzimku předzvěstí. Večery, již zkrácené, jsou dosud plny sluneční záře; přibývá pestrosti lesům prostoupeným listnatými stromy, kterým nutno přibrati za stafáž ranní páry z rašelinišť a slatí. Dlouho do poledne zastřena jsou údolí mlhami, však výšiny tím jasněji svítí od rána časného jak pochodně. Slunce ještě chvílemi opíjí se vlastním vedrem, nahrazujíc tak úbytek teploty pohlcený častějšími ranními mrazy; však tvář svou když schová, tím žalostněji kraj předtuchu nastávající zimy vyvolává. Přibývá barvitosti zemi.“   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora