Zprávy z internetu

  Lví silou vzletem Sokolím Lví silou vzletem Sokolím kupředu kráčejme a drahé vlasti v oběti své síly snášejme, a byť i cesta daleká, ta Sokolíka neleká. Jen mužně, statně ku předu, vždyť drahá vlast čeká. Vlast máti až nás zavolá co věrné dítky své, tu mocné paže Sokola zlé škůdce v souboj zve! Tož blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást, to svaté heslo Sokola:“Za národ, drahou vlast!“ Jen, bratři silou hrdinnou svou hajme vlast i řeč, to chloubou buď nám jedinou a pro ni spějme v seč! A potom teprv v spásný den nám vzejde

krásný, zlatý sen. Pak sluncem jasným bude plát nám navždy volnost jen. Od roku 1859, kdy došlo k politickému uvolnění, začaly vznikat hospodářské, pěvecké a divadelní spolky, které vytvářely národní uvědomění a přispívaly k rozvoji národního hnutí. Jedním z těchto spolků byl i Sokol. 16. února 1862 založili Sokol Pražský, první tělocvičnou jednotu na území Rakouska-Uherska. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš. Sokol by nevznikl bez velké finanční podpory Jindřicha Fügnera, který byl až do své smrti starostou Sokola. Název Sokol dal spolku Emanuel Tonner (pedagog), Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“ a „sestro“, Mánes navrhl kroj (garibaldiovská červená košile z Fügnerova podnětu), Josef Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“ a Tyrš byl tvůrcem sokolských zásad: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů. Miroslav Tyrš je také autorem Základů tělocviku (dokončil Vilém Kurz) a hesla organizace: “Tužme se!”. Prvním veřejným vystoupením byla účast na pouti na horu Říp v dubnu 1862. Každý sokolský výlet na památná či jinak zajímavá místa na venkov byl předem pečlivě naplánován a průvod Sokolů v krojích byl většinou pro místní významnou událostí. Následovaly ukázky cvičení a potom lidová veselice, veřejné vlastenecké slavnosti. Kulisu takových podniků tvořily slavobrány, prapory se sokolskými hesly, střelba z hmoždířů, občerstvení, apod. Po deseti letech od zahájení spolku bylo evidováno 10 000 cvičenců. Rozšíření Sokola na venkov bylo umožněno až novým spolkovým a shromažďovacím zákonem z roku 1867. V důsledku Prusko-rakouské války 1866 se představitelé Sokola rozhodli dát větší důraz na branný výcvik členstva. Od roku 1871 bylo zahájeno vydávání časopisu Sokol. 28. květen 1893. Dr. Jiří Burghauser. Několik slov z Sokola volyňského: “Hrdě můžeme se hlásiti k tomu, že již v roce 1869 poprvé se ustavila sokolská jednota v městě našem. Bližší data tohoto ustavení se nelze toho času určiti pro naprostý nedostatek dokladů a pramenů o tom. Tak vzpomínám, že nepotvrzeným mi zůstalo vyprávění samotného br. starosty Fialy o tom, že sám Tyrš prý také navštívil neznámého data Volyni, že byl ubytován v Záhořovském domě pod radnicí a že druhého dne šiky sokolské podnikly odtud výlet na Helfenburk. Br. Fiala jako hoch prý sám tehdy doprovázel vzácné ty hosty kus cesty po litochovské silnici.” Bohužel tak jako i jinde sokolská jednota ve Volyni přestala na nějaký čas pracovat a rozplynula se v jednotě hasičské. V roce 1890 se ale objevila snaha znovu obnovit její činnost. Přípravný výbor se sešel 25. července 1890, ustavující valná hromada se konala však až 18. ledna 1891. Sokolové vyvíjeli pestrou činnost. Pořídili si sokolské kroje, do hostinců dodávali časopis “Sokol”, při jednotě byl zřízen pěvecký odbor, veřejná knihovna. Jednota také podporovala místní ochotnický divadelní spolek “Bozděch”. Kromě pravidelného cvičení pořádali výlety, veřejná cvičení, jezdili na soutěže a na slety. V roce 1899 se ve Volyni konal župní slet, prostná členů a dorostu sestavovali cvičitelé jednoty. Cvičilo se sice v pronajímaných sálech či venku na pronajatých pozemcích, ale členů stále přibývalo. Jednota se stala součástí župy Jeronýmovy – jejím sídlem měla být právě Volyně, ovšem členové výboru tento návrh nepřijali pro “odvislé povolání zvolených a churavost náčelníkovu”. Roku 1910 vyjednal Josef Fiala úrazové pojištění od pojišťovny Patria, které platilo pro celé členstvo. Josefu Fialovi šlo o to, aby bylo o každého člena v jednotě dobře postaráno. Za našetřené peníze si jednota toho roku koupila americkou hrazdu. Do činnosti zasáhla 1. světová válka. Bratři odešli na frontu, členové jednoty podporovali sbírkami peněz a věcnými dary ty, kteří to potřebovali. Největší rozmach zaznamenala jednota, stejně jako mnohé jiné, v meziválečném období – sokolové cvičili, jezdili cvičit a pomáhat do jiných jednot, zpívali, hráli divadlo, jezdili na výlety, nacvičovali na slety, účastnili se různých závodů, pořádali Šibřinky, besídky. V roce 1924 půjčila naše jednota na stavbu Tyršova domu v Praze 25.000 Kč. Významným rokem v naší historii se stal rok 1919, kdy došlo ke koupi pozemku pro sokolovnu od velkostatku kapituly svatovítské. Byl ustaven stavební odbor a pořádány sbírky. Jednota uvažovala o pořízení vlastní tělocvičny již od roku 1892 – již tehdy od studujících z města dostala prvý dar na její stavbu, a to 10 zlatých. Dne 15. listopadu 1927 bylo rozhodnuto o stavbě sokolovny a 21. července 1929 došlo k jejímu slavnostnímu otevření. Celou stavbu podpořila Občanská záložna, Městská spořitelna, Okresní hospodářské záložny a také Měšťanský pivovar. Celou práci projektoval architekt František Průša, který pracoval jako učitel na průmyslové škole ve Volyni. Celá stavba vyšla dohromady na 400 000 Kč, ale kdyby se na stavbě nepodíleli členové Sokola, suma by byla až dvojnásobná. Valná hromada roku 1939 rozdělila jednotu na dva tábory. Všichni Židé museli opustit jednotu a cvičit mohli pouze Slované. Další válečná léta byla těžká – cvičení zakázáno, budova zapečetěna a dána k dispozici nemocnici. Ve válečných bojích, stejně tak jako ve válce 1. světové, padlo několik bratří. V květnu 1945 však Sokol znovu ožívá – archiv byl sice nenávratně ztracen (jeho střípky se nacházejí v archivu ve Strakonicích), ale dohledával se inventář, členové připravovali sokolovnu na cvičení. Jednota sílila jak počtem členů, tak množstvím pořádaných akcí. Konaly se tělocvičné akademie, probíhaly přednášky, jednota se zúčastňovala podniků pořádaných městem, nacvičovalo se na slet, pořádaly se akademie, zápasy v odbíjené, štafetový běh, lehkoatletické závody, přespolní běh, lyžařské závody, výlety, maškarní plesy, mikulášský večer, divadelní a loutková představení, táboráky, atd. atd. Na dlouho posledním sletem, kterého se nejen naši Sokolové mohli zúčastnit, byl XI. všesokolský slet v Praze v r. 1948. Naposledy volyňský Sokol začal pracovat hned po “Sametové revoluci”. Dne 26. dubna 1990 se sešlo devět bývalých členů a obnovili činnost jednoty. Opět nebyla sokolovna naše, nebyla členská základna… Starosti s navracením majetku byly nakonec vyřešeny a znovu se opakovalo: vyklidit, uklidit, vymalovat, umýt, napastovat, přibít, vytřít, nastěhovat… Do čisté a hlavně naší sokolovny jsme nastoupili všichni s vírou, že už je to opravdu naposledy a natrvalo.   Zdroj: Kössl, J.; Štumbauer, J.; Waic, M. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 2. vyd. Praha: Karolinum. Almanach tělocvičné jednoty Sokol Volyně 1891 – 2004, 1929 – 2004. (2004). Strakonice: TJ Sokol Volyně. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora