Zprávy z internetu

  „Hoštice, ale nezastavujeme, máme zpoždění, vystoupíte si až ve Volyni!“ Ano nemýlíte se, jsou to přesně ty Hoštice, kde se točila slavná trilogie. Jednalo by se o poměrně obyčejnou obec, jakých je v České republice celá řada, nebýt slavné trilogie Zdeňka Trošky “Slunce, seno – jahody, a pár facek, erotika”, která se natáčela právě zde. Není snad Čecha, který by ji neviděl a neměl rád. Košilaté komedie, které vznikaly mezi lety 1982 až 1990 se staly hitem a české televizní stanice je reprízují nejméně dvakrát ročně. Zvláštní je, že téměř nikde se nesetkáte s žádnými zvláštními ukazateli a směrovkami

na věhlasnou filmovou vesnici. Důvodem je asi jenom to, že Hoštice nic takového nemají za potřebí. Kdo chce, určitě je bez problémů najde, a že těch, co je najít chtějí, je opravdu spousta! Turisté sem rok co rok přijíždějí hlavně během letních prázdnin a vyhledávají samozřejmě především místa, která se ve filmech Slunce, seno,…objevila, a sice náves, dům Škopkových, hospodu, zámeček nebo kravín. Hoštice jsou v podstatě malá vesnička, a tak všechny hlavní filmové “atrakce” budete mít na dosah z návsi. Jen kravín a místní hospoda jsou trochu stranou, ale ne příliš. Ve směru od Strakonic (ze silnice č.4) vede k Hošticím odbočka vlevo, kde vás přivítá známá vlaková zastávka, kde, alespoň ve filmu, vlak kvůli zpoždění nikdy nestaví. Stranou od Hoštic je i mlýn, kde strašil “velkej černej pes a mrtvej kostelník”. Hoštice u Volyně ale existovaly už dávno před filmy Slunce, seno… Kdysi bývaly vladycké sídlo jehož majitelem byl Vilém z Hoštic, v roce 1274 je zde uváděn jeho syn Držislav. V roce 1315 jsou Hoštice jednou z osad, kterým dává královna Eliška Přemyslovna privilégia takzvaných královackých obcí. V té době patří obec do tzv. Volyňského újezdu, později patřila k panstvím Hluboká a Kašperk. V 16. století se dostaly Hoštice dědičně do majetku Viléma z Rožmberka a později v roce 1593 byly prodány Arnoštu Vitanovskému z Vlčkovi, který měl své renesanční obydlí na místě dnešního zámku, který je jednopatrový, uprostřed s ranně barokním portálem. Za Chlumčanských byl roku 1777 přestavěn a opravován v letech 1870-1880. Později byl v majetku místního JZD. V 17. století kupuje Hoštice Vladislav Chlumčanský z Přestavlk. V roce 1749 se zde narodil Václav Leopold Chlumčanský pozdější pražský arcibiskup. Od roku 1799 je vlastníkem Jáchym Zádubský ze Šontálu a od roku 1822 je zde rod Schuttersteinů a posledním šlechtickým majitelem Adolf Haid von Haidenburg. Dle pověsti se píše, že pražský arcibiskup, zdejší rodák, Václav Chlumčanský, koupil pro zdejší kostel Narození Panny Marie zvon, podmínkou bylo si pro něj dojet a odvést do Hoštic. Ti se dotázali kolik dostanou od cesty, což biskupa rozčílilo na tolik, že nakonec zvon věnoval Dobrši. 15.11.1749 se zde narodil poslední mužský potomek starobylé české vladycké rodiny Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Přestavlk, kníže arcibiskup pražský a primas český. Studoval v Německém Brodě a v Praze na svatováclavském semináři. V roce 1772 byl vysvěcen, v roce 1779 se stal metropolitním kanovníkem u sv. Víta, v roce 1795 byl jmenován světícím biskupem Kamejským in patribus, v roce 1803 mu bylo propůjčeno biskupství litoměřické a 2.12. 1814 byl zvolen pražským arcibiskupem. Měl velkou zásluhu na tehdejším kulturním životě v českých zemích, založil reálky v Rakovníku či Liberci, časopis katolického duchovenstva a např. podporoval z vlastních prostředků vydávání Jungmannova Slovníku naučného. Císař František I. jej poctil jménem Otec chudých. Zemřel 14.6.1830 a je pochován v arcibiskupské hrobce v arcibiskupské kapli (původně kaple Kinských) katedrály sv. Víta. Kostel je v Hošticích jeden, ale zato pozoruhodný. Postaven byl roku 1593 v renesančním slohu a to v neobvyklé ose sever – jih. K pamětihodnostem patří kostel Narození Panny Marie z roku 1593 na jeho stavbě měl i podíl Rudolf Koc z Dobrše. Zachovalo se renesanční zdivo, v 18 století byl celkově upraven, takže dnes je vybavení chrámu pseudorenesanční a barokní. Celý interiér pochází z roku 1742. Na hřbitově nalevo od vchodu do kostela jsou pohřbeni někteří členové rodiny Schuttersteinů a Haidenburgů, poslední majitelé zámku. Nejenom světští a církevní hodnostáři se však zasloužili o věhlas Hoštic. V roce 1978 se v Hošticích usadil zpěvák Michal Tučný, který zde žil a tvořil v klidu obce pod Kalným vrchem ( 648 n.m. ) až do své předčasné smrti 10.3.1995 (nar. 11.1.1947). Odpočívá zde v levém dolním rohu hřbitova. Na jeho hrobě je umístěn kamenný klobouk z roku 1998 od akademického sochaře Michala Gabriela. Za svou současnou popularitu vděčí Hoštice bláznivým letním trilogiím Slunce, seno … místního rodáka a režiséra Zdeňka Trošky. Zdeněk Troška se narodil v rodinném domku na návsi, kde žil do svých šesti let. Po té se s rodiči odstěhoval do nového domku nad hřbitovem. Severozápadně za samotou “Rasovna” ve směru kolem lesa na Strunkovice se dojde ke kamennému ohrazení za nímž se nachází židovský hřbitov, založený v polovině 18. století. Nejstarší náhrobek je z roku 1735, řada hebrejských nápisů je dnes již nečitelná. Židovská komunita se do Hoštic dostala kolem roku 1724 a roku 1899 je zdejší židovská obec zrušena a v roce 1904 zbořena i synagoga. Zůstal pouze tento hřbitov řadu let zanedbávaný. A ještě pověst: Není rouhání jako rouhání. Vracel se jeden nachmelený kmotr domů. Cesta vedla kolem hoštického židovského hřbitova. Když se tak klátil kolem starých kamenů, utrousil uštěpačně: „Dušiky křesťanské, odpoívejte v pokoji a vy, židové, zase v prdeli!“ Nato se otevřela kovaná hřbitovní branka a ven se vyvalilo množství ohnivých sudů a míří rovnou na rouhače. Ten vzal nohy na ramena a snažil se před těmi přízraky utéct. Sudy se za ním valily až k první hoštické chalupě. Pak se ztratily ve tmě. A chalupník? Ten strachy úplně vystřízlivěl.   Zdroj: Není rouhání jako rouhání – vyprávěl Antonín Majer z Volyně, zapsal Ondřej Fibich 2006 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora