Zprávy z internetu

  „Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená) Čábuze – osada se zvláštním názvem. Jinou takovou v České republice nenajdete. Leží nedaleko Vacova a se svými padesáti stálými obyvateli mnoho rozruchu neudělá. První zmínka o vsi je z roku 1377, kdy zde sídlí Bušek z Čábuz (Buscone – Busco de Czabuz). Ten tu sídlí

i v roce 1395. Roku 1406 Čábuze vlastnil Petr ze Štítkova a roku 1428 je zde zmiňován nejspíš stejný Petr z rodu Čábuzských z Prostého. Roku 1461 je jmenován v souvislosti se “sezeniem na Czabuziech” Jan z Prostého, syn Petrův. Rokem 1466 obdaroval vacovský kostel Petr Štítkovec z Čábuz. Roku 1510 je v listinách zmiňován Jan Ptáček z Czabuz. V první polovině 16. stol. byly Čábuze “v držení” Kryštofa Koce z Dobrše. V polovině 17. století byly Čábuze stále součástí přečínského panství, které tehdy vlastnil Mikuláš Diviš Antonín Radkovec z Mirovic (zemř. 1661). Roku 1850 byly Čabuze připojeny k okresu Volyně. V letech 1869 až 1909 byly osadou obce Hora (nyní Benešova Hora) v okrese Strakonice. V údolí Podvitovčí na Sputce četné mlýny, hamr, pily, valcha na Šerku a prádelna na Šerku. Z Čábuz odchází 90 lidí do světa. Jsou to jednak stavitelé cirkusů, kteří procestuji celou Evropu, jednak zedníci a dívky, pracující v cihelnách v Německu. V Čábuzech stála druhdy zemanská tvrz, která byla kolébkou vladyků Čábuzských z Prostého. Ve svém erbu měli dvě černé medvědí tlapy vzhůru postavené v poli zlatém. Rodina Čábuzských za války třicetileté velice zchudla, takže roku 1623 Adam Čábuzský, odsouzený pro účast na českém povstání k pokutě, byl sproštěn placení, ježto byl úplně chůd. Z historických zajímavostí je třeba jmenovat most ze 17. století a kapli Cyrila a Metoděje. V okolí se kolem potoků nacházejí sejpy jako pozůstatky po rýžování zlata. Lze předpokládat, že k těžbě docházelo již v dávné minulosti. Rýžoviště dochované v mimořádně autentickém stavu představuje cenný doklad povrchové těžby zlata v oblasti severního šumavského podhůří. Kousíček od návsi je opuštěný stěnový mramorový lom na ploše asi 50 x 40 m se závěrnou stěnou výšky až 15 m. Ve dně lomu je dobře zachován objekt staré opuštěné vápenky jako technická památka. Objekt byl postaven ve 40.létech minulého století.Do evidence byl zapsán dle Ohlašovacího listu č.8/1942,zápis v dubnu 1943. Jako průvodce po kamenných pamětihodnostech vás chci upozornit na takzvaný Francouzský kříž. Pokud pod Čábuzy přejdete přes Mladíkovský potok a pokračujete dál po modré značce, narazíte nejdříve na starý hamr, který je dnes restaurací a ubytovacím zařízením, a nedaleko za ním pak na odbočku vlevo do stráně. Na jejím konci je zmíněný kříž, stojící údajně na hrobu francouzských vojáků, padlých v sedmileté válce. Měli zde zmrznout, když je lidé ze strachu nepustili do chalup. Na kříži je ale téměř nečitelný nápis ATS.. KV..ANOS MDESATE JEZDIL WE SVETE POSMRTI NAHLE TVTO. IHS SVETE POSMRTI NAHLE TVTO. Dole IHS a tři hřeby, níže nápis pokračuje NARODIL SE ROKU 1738 DNE 23 LISTOPADU.Z toho plyne, že kříž toho se sedmiletou válkou mnoho společného nemá. Obzvlášť za mrazivých nocí můžete poutník zaslechnout smrtelné sténání, které se rozléhá spící krajinou. Zda patří místo mezi prokletá ještě není rozhodnuto, protože se k němu váže ještě jedna pověst. Ta vypráví o třech bratrech, z nichž jeden zemřel na cestě z kostela. Zbylí dva mu zde nechali postavit kříž. Tady je zajímavý postřeh,že smrt dotyčného zastihla právě na cestě z kostela. Skoro jakoby pověst poukazovala na to, že na tomto místě nepomohou ani žádné křesťanské operace. Jenomže. A tak se rozloučíme krátkým úryvkem místní lidové písně, na kterou jsou Čábuzáci právem hrdí. Strejda z Čábuz (Šlapeto – Strejda Z Čábuz): Přišlo to jak na komando, když jsem dostal rekomando, abych si vzal patrony a ručnici. Abych sednul honem na vůz a jel k strejdovi do Čabuz zastřelit si ňákou ramlici. Sňal jsem ze zdi pušku, co s ní dědové Prahu hájili, když přišli Švédové, pucoval jsem ji celou petrolejem, prolil volejem tu ručnici. Pak jsem ji nabil celou střelným prachem, třeste se strachem páni zajíci. K lovu nutné věci k tomu sbalil do vaku, tři flašky slivovice a dvě koňaku, a pak coby malej mysliveček tou pražskou električkou trandil ke vlaku…..atd.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora