Zprávy z internetu

  Jedním z hlavních pokrmů v každé domácnosti byl chléb. Pekl se ze žitné mouky, v chudších domácnostech se někdy přidávala i mouka ovesná. Takový chléb však byl velmi hořký a drobil se. Na statcích se ovšem pekl i z dražší, pšeničné mouky. Pecen chleba byl považován za boží dar, lidé jej měli vždy ve velké úctě. Se zaděláváním a pečením chleba se pojila i spousta pověr a rituálů. Chléb pekla většinou sama hospodyně, před pečením se pokřižovala a také dělala tři křížky při prvním zakrojení. Chléb se jedl suchý, pouze se solí, až v pozdější době se mazal tvarohem,

sádlem nebo hrudkovatým sýrem. Nikdy se však nevyhazoval. Věřilo se, že by to přineslo lidem a domu neštěstí. Na Šumavě byly někde společné, tzv. obecní pece. Ty stály na okraji vsi, aby se zabránilo případným požárům vesnických domů. Pečení v obecní peci bylo úspornější, mohlo zde totiž péct více hospodyň. V domácí peci se spotřebovalo dost dřeva, které nebylo zrovna levné a proto se nevyplácelo v chudších domácnostech pec roztápět. Chléb se pekl do zásoby, většinou na 2-3 týdny. Na statcích se připravovalo zhruba 20 bochníků. Základními surovinami pro přípravu chleba byly a jsou: kvásek, mouka, voda, sůl, kmín. Těsto se zadělávalo ve velké díži, míchalo se dřevěným kopistem, potom se zakrylo plátnem a nechalo se několik hodin kynout. Poté se utvořily bochníčky, které se daly do moukou vysypaných ošatek, kde ještě kynuly. Po vykynutí se každý bochníček vyklopil na dlouhou lopatu a vsadil se do pece. Pro děti se pekly rozpeky, což bylo chlebové těsto s jablky nebo se dělávaly také placky – podplamenice. Během světových válek bylo o chleba nouze a byl vzácný. Tuto dobu přibližuje ve své povídce Chléb náš vezdejší Josef Černoch: “Vzpomínám si na jednu událost. Maminka přinesla chléb od pekaře. Bochníček byl krásný, povrch nádherně do hněda vypečený. Maminka vždy chléb balila do bílého plátna. Navečer slavnostně chtěla každému z rodiny ukrojit kousek. Ukázalo se však při zakrojení, že chléb byl tzv. ,, vyfouknutý“, sražený, uvnitř mazlavé těsto se nedalo vůbec jíst. Maminka si však dovedla poradit. Z chleba uvařila hrnec chlebové polévky. Vzpomínám také na získaný chléb z vesnice, kde se chléb pekl tajně v noci. Tatínek přivezl chléb od jednoho sedláka. Maminka ho obřadně zabalila do čistého plátýnka. Nikdo jiný, než maminka neměl právo chlebíček zakrojit, krajíček ukrojit. Chléb se nemusel ničím mazat. Byl chutný s trochou soli a snědl se každý drobeček. Chléb byl ve velké vážnosti a také tak se s ním zacházelo. Chléb náš vezdejší byl velkou vzácností.“ KVÁSKOVÝ CHLÉB (1926) Kvásek: 10 dkg žitné mouky, 1 dl vody, 1 lžíce kvásku 45 dkg pšeničné nebo žitné mouky, 200 ml vody, 1 lžička soli, 1 lžička kmínu Do většího hrnku dáme suroviny na kvásek, promícháme a necháme na teplém místě asi 12hodin. Kvásek spojíme v zadělávací míse s moukou, vodou, solí a kmínem. Dobře propracujeme a necháme kynout asi 4 hodiny. Poté těsto na vále propracujeme a vytvarujeme do bochníku. Dáme do moukou vysypané ošatky a necháme kynout ještě asi 2 hodiny. Bochník vyklopíme na horký plech a pečeme při 230 °C 15 minut, potom snížíme teplotu na 200 °C a dopékáme 35 minut. Troubu po 30 minutách hlídáme. Chléb po upečení potřeme vodou.   Připravuje: Lucie KOHOUTOVÁ