Zprávy z internetu

  Šumava, to jsou hory zvedající hrdě svou hruď k nebesům, to jsou hluboká a zadumaná údolí a zase údolí otevřená jako obrovitá lidská dlaň vstříc slunci. Jedním z koutů čistotou dýchající přírody, v níž nástupy opožděného jara vítají radostným bubláním potůčků, sycených tajícím sněhem, léto nás pozdraví modrou oblohou s rozzářeným sluncem, podzim lesem přioděným nevšední krásou s pestrostí barev a kde jiskřivé zimní vločky v slunečním svitu nám připomínají třpyt drahokamů, je na Šumavě Stašsko se svým Zadovem a Churáňovem, která jsou významným turistickým centrem s velmi bohatou historií. Osady s malebně roztroušenými samotami ve výšce 800 –

1050 metrů. Osídlení je spjato s rozvojem sklářství v oblasti v 18. století. Zadov a Churáňov leží na svazích Churáňovského vrchu a přes tisíc metrů vysoký kopec se směrem ke Stachům poměrně prudce láme rovnou do Šumavského podhůří. Území dnešního Zadova bylo součástí šumavských hvozdu a patřilo panovníkovi. Jeho historie je připomínána v roce 1734, kdy zdejší lesy zvané “Na Kvildách” koupili od kvildských sklářů Churáňovští, pojmenováni podle M. Churáně, jehož původní chalupa z roku 1746 ještě donedávna představovala typickou ukázku horské zemědělské usedlosti stašského typu se zvoničkou na šindelové střeše. Osídlení, které zde mělo zpočátku podobu roztroušených samot, vznikalo až v 18. století díky rozvoji sklářství, které se sem šířilo z nižších poloh (u blízkého Nového Dvora pracovaly dvě sklářské hutě již od 2. poloviny 17. století). Nejstarší stavbou zde patrně byl Pucherský mlýn na Spulce (založený kolem roku 1700), který drtil křemen pro výrobu skla z 2 km vzdáleného lomu U kyzu. Od 18. století zde Králováci ze stašské rychty zakládali také pastviny na kamenitých, chudých půdách, na nichž se vytvořila typická vegetace s jalovcem obecným, smilkou tuhou a vřesem. Všude v okolí Zadova jsou na okolních loukách a při cestách kamenné hráze a terasy (tzv. snosy), které měly zabraňovat odnosu zeminy z polí na svazích. Po cestě z Churáňova kolem tmavě zeleného rašeliniště Malý Polec, lemovaného zpočátku trsy jalovcového porostu, nás natrvalo pojme výše voňavých lesních velikánů, ticho vzdálené lesní mýtiny Zlatá Studna s osamoceným kuželovitým solitérním smrkem s náručí větví rozhozených na způsob mnohoramenného svícnu až k zemi, i melodický hlas běloskvoucího proudu kdysi zlatonosné Losenice. Nad hradbou smrků se tyčí dvojvěží Kašperka s přilehlou oblastí Sušicka. Přes hluboké údolí s jedinečnou kulisou svahů a strání na opačné straně se otevírá pohled ke Strakonicku i na celou kotlinu Zdíkovskou, nad níž se zvedá mohutná zalesněná kupa Kohoutovy hory a jiných členitých vrcholů podhorské krajiny, zakončených na obzoru modravým vrcholem majestátního Boubína a dalších hor zdejšího cípu Šumavy. Předchůdkyní meteorologické stanice Churáňov byla klimatologická stanice na Zadově u čísla popisného 19 (poblíž Pešlovy chaty) nacházející se cca 1 km severovýchodně od vrcholu Churáňovského vrchu ve výšce 1003 m n.m., která zahájila svoji činnost v dubnu 1939. Měření a pozorování prováděl náš jmenovec Kůs, jeho syn Karel a dcera Eva Voldřichová. Tato stanice ukončila měření dnem 31.12.1961. Meteorologická stanice Churáňov byla vybudována v roce 1952. Původně byla určena především pro účely meteorologického zabezpečení vojenského letectva, které v místě její polohy v blízkosti státní hranice bylo na jejích údajích závislé. O rozšíření lyžování v oblasti Zadova se v 19. století a počátkem toho minulého zasloužili obyvatelé Stašska. Ve světě byli známí jako „světáci“. Tito lidé odcházeli na sezónní práce za hranice. Zejména do Evropy, ale i za moře. Tito tzv. “světáci” přivezli do oblasti Zadova kolem roku 1906 první lyže, s tím spojené lyžařské nadšení a lyžařský um, který získali za hranicemi. Lyžařskému umu se učili například nejen v Alpách, ale také i v Krkonoších. V této době nebylo lyžování chápáno pouze jako zábava, ale současně jako velký pomocník pro lesní dělníky, kteří se v tuhých šumavských zimách obtížně pohybovali v lesích. Brzy se původní chápání lyžování začalo proměňovat, a to ve prospěch zábavy a rekreace. V době první světové války došlo k objevení krás Šumavy a následně ke vzestupu obliby lyžování na šumavských svazích. Výraznou změnu přinesla z pochopitelných důvodů druhá světová válka. Šumava se stala součástí Sudet. V roce 1957 byl na vrchu zvaném Kobyla postaven lyžařský vlek. Stal se tak prvním vlekem v oblasti Zadova. Brzy následovala výstavba dalších dvou vleků, sáňkařské dráhy a skokanských můstků. Za největší rozvoj a rozmach lyžařského areálu Zadov je považováno období let 1978 – 1983, kdy byly postaveny dva nové vleky, lanová dráha, vznikl lyžařský běžecký stadión se závodními tratěmi a postaven byl i Sporthotel Olympia. Skokanský můstek, jehož konstrukční bod byl 88 metrů, byl postaven v roce 1978. Ve své době byl hojně využíván skokanskou elitou 80.tých a 90.tých let. Rekord můstku drží dodnes, výkonem 95 metrů, Pavel Ploc. Tento rekord nebyl a už ani nebude nikdy překonán, neboť můstek byl pro skoky na lyžích v roce 1993 uzavřen. Na přelomu tisíciletí ho však kvůli havarijnímu stavu uzavřeli i pro veřejnost a jeho osud byl velmi nejistý. Turisté se vyhlídky nechtěli vzdát a i přes havarijní stav a uzavření přístupu si nacházeli nelegální přístupové cesty a kolikrát hazardovali se zdravím vstupem na zkorodovanou konstrukci a shnilá prkna na rozjezdové dráze můstku. Rekonstrukci proběhla v letech 2014/2015. Původní vzhled skokanského můstku zůstal zachován, jinak byl můstek kompletně opraven, jihozápadní strana věže byla osazena horolezeckou stěnou a rozhledna byla opětovně zpřístupněna veřejnosti. Slavnostní otevření se uskutečnilo 26. června 2015. Vyhlídková plošina je umístěna 32 metrů nad zemí a vede na ní celkem 159 schodů – nejprve vnitřkem věže, poté po rozjezdové dráze samotného můstku. Z rozhledny se můžeme kochat výhledy na okolní vrcholky s vrcholem Javorník a jeho rozhlednou, Šumavu a Strakonicko máme jako na dlani. Za dobré viditelnosti jsou k vidění i vrcholky vzdálených Brd.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora