Zprávy z internetu

  Za Nicovem se nachází v lesích skála plná balvanů. Ve vsi pod ní kdysi žil kameník Klement, který usiloval spasit duši svého hříšného předka, a tak v místním kostele učinil slib, že z jednoho z těch balvanů vytesá oltář k poctě Panny Marie. Pravidelně začal docházet nahoru ke svému svatému dílu, postil se a při práci rozjímal. Nad oltářem se soškou a křížkem nakonec vysekal letopočet. Oltářík byl vysvěcen a putovala sem procesí. Sám Klement však požehnání neobdržel, neboť posledních sedm let svého života prožil v krutých bolestech, až konečně vydechl naposledy. Jako by těch sedm let bylo nápodobou

sedmi ran Matky Boží. Tak podle Jiráska praví proroctví Sibylino, které uvádí na dvacítku míst, kde na doby těžké čekají oddíly knížecích bojovníků – toto poslání má mít i Boubín, Hadí Hora u Blatné, kopec Svidník u Černovic, ale i právě Královský kámen v šumavských hvozdech u Stachů. Tím ovšem pověsti zdaleka nekončí. Nicméně zkraje několik nezpochybnitelných fakt – pojmenování Královský kámen, zvaný též často Královák, náleží skalnatému vrcholu o výši 1058 metrů nad mořem. Není tedy o mnoho nižší než nejvyšší vrch Javornické vrchoviny, podle něhož je pojmenována, tedy Javorník. Královský kámen převyšuje o pouhých osm metrů. Jen pár metrů od paty skály nelze přehlédnout jeden z tzv. skalních srubů, útvar, ve kterém je vytesán kamenný oltář s datem 1899. Lze zde nalézt i starší mezník, který uvádí jako datum rok 1752. Kamennou kapličku ve skalním výklenku, zasvěcenou Panně Marii, vytesal v roce 1916 spolu se svým synem Nicovský kameník Johann Klement. Zda tak skutečně učinil proto, že dříve někdo z jeho předků učinil jakousi bezbožnou hanebnost, se nedá s určitostí dokázat. Smutné je, že po vysvěcení ho zanedlouho schvátila vážná choroba, které vzdoroval po sedm let. Kdo se sem vypraví o svátku svaté Barbory (asi každí ví, na kdy připadá den, kdy si trháme domů barborku, která nám pak vykvete na vánoční svátky), tomu – pokud najde blíže nespecifikovaný čarovný květ – může do klína bez práce spadnout zde skrytý poklad. Ten zde ukryl král, zavražděný z chtivosti svým služebnictvem, které zrazený velmož však ještě stačil před smrtí proklít. Možno je zde prý i spatřit apokalyptické datum, označující konec světa, a to na samém vrcholu skály o magické keltské Valpuržině noci, i slyšet mocný hlas trub. Ať již tedy zatoužíte po pokladu, či seznat, kdy nastane konec světa, jistě nebudete při toulkách Šumavou zklamáni, když se “jen” zastavíte na místě, jehož magičnost je dána kouzlem krajiny těchto našich hraničních hor. A ještě pověst: Sněhobílý pták. Jeden chlap z Nicova chodil ke Královskému kameni na dříví. Pokaždé slyšel nebesky krásný ptačí zpěv. Jednou šel po zpěvu a uviděl sedět na vysokém smrku sněhobílého ptáka. Muž očarovaně vydechl: ,,Ty ale umíš krásně zpívat!“ Ptáček k němu sletěl na zem a doprovázel ho při práci svými trylky. Když byl muž hotov, pěkně se s ptáčkem rozloučil: ,,Zaplať Bůh, nebeský posle, žes mi tak krásně zpíval!“ Jakmile to dořekl, místo ptáka před ním seděla krásná dívka. Zahořel k ní láskou a přistoupil blíže. Tu místo dívky třpytily se v mechu tři zlaté dukáty.   Zdroj: Jaroslava Voráčková, Světýlka na Křemelné 1990, str. 38, Hans Kollibabe, Rukopisná sbírka 1943, č. 412 Muzeum Šumavy Kašperské Hory Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora