Zprávy z internetu

  …Pankrác, Servác a Bonifác často květy klidí pro královnu Žofii… KAREL ČAPEK – O ledových mužích: … Tentokrát se zas jednou skoro nachlup přesně ukázalo, že “Pankrác, Servác, Bonifác a Žofie jsou čtyři zmrzlíci”. Na věci nic nemění, že se k notorickým zmrzlíkům tentokrát připojil také Řehoř Naziánský, Gordián a Mamert; lidová pranostika tohoto roku měla pravdu, i když Československá vlastivěda poněkud skepticky podotýká, že květnová situace ochlazení “není obzvlášť vázána na data čtyř zmíněných světců”. Zato prý “jest nějaká souvislost s plovoucími ledy od polárního moře”. Přesto jmenovaný pramen uznává, že “nepředpojaté pozorování přenesené z jedné generace na

druhou může skrývati mnohé zdravé a cenné jádro”. Toto mínění o lidových pranostikách plně potvrzuji; například už po mnoho let shledávám, že “na Nový rok o slepičí krok” a že “na Tři krále o hodinu dále”. Vrací-li se takto počasí k starým pranostikám, je v tom vidět konsolidaci poměrů a návrat k domácím tradicím. Snad se z toho důvodu osvědčí i další pranostika: “Studený máj, v stodole ráj.” Což v moderní řeči znamená další agrární krizi a stoupnutí maloobchodních cen… Nedělní fejetony, Lidové noviny 17. 5. 1935 Lidé zaznamenávali náhlé jarní ochlazení už ve středověku. Nejstarší dochované záznamy pocházejí z 15. století. V té době ovšem platil juliánský kalendář, takže tehdejší polovina května dnes připadá na dobu o asi deset dní později. A protože příroda se pranostikami neřídí, nastává v posledních letech pravidelné ochlazení ještě před svátkem tří zmrzlíků podle dnešního, gregoriánského kalendáře, a to spíše koncem dubna. Pankrác, Servác, Bonifác, pro sadaře jsou zlí chlapci. To říká jedna z lidových pranostik. Označení svátků těchto tří svatých za ledové dny nastalo až podle lidových pozorování počasí. Zdá se, že Pankrác, Servác i Bonifác v tom jsou nevinně. Ten první se proslavil jako mučedník a druhý jako biskup, třetí byl docela obyčejný římský křesťan. Žili přibližně ve stejné době, tedy ve 4. století našeho letopočtu. Pankrác pocházel z maloasijské Frýgie, území dnešního Turecka, Servác z Arménie (byť velkou část života strávil v dnešní Belgii a Holandsku) a Bonifác byl Říman – tedy žádné studené a nehostinné kraje na dalekém severu. Pankrác bývá vzýván proti bolestem hlavy i proti křivým přísahám jako zastánce pravdy, Servác coby patron zámečníků a stolařů má pomáhat od bolestí nohou a horeček a Bonifác je pouhopouhým patronem kláštera sv. Bonifáce. Zdá se, že ač by na místě Pankráce, Serváce i Bonifáce byli jiní svatí, odnesli by to stejně. Nejstarší pranostiky, které komentují květnové počasí a riziko studenějšího počasí pocházejí už ze 17. a 18. století, o století později se s nimi díky oblíbeným kalendářům seznámili prakticky všichni. Rozhodně přitom nešlo o pověry – mezi 12. až 15. květnem zkrátka do střední Evropy obvykle přichází citelné ochlazení a noční teploty se občas dostanou pod bod mrazu. Zahradníci i vinaři s nimi počítají a ví také, že pro tyto dny jsou typické také vydatné a studené deště. Za ně pro změnu nese odpovědnost svatá Žofie alias uplakaná Žofka. Světice, které jsme přiřknuli den 15. května, by nás měla chránit před jarním mrazem, protože přichází po ledových mužích. Občas najdeme zmínky o ledové ženě, nebo častěji o chladné Žofii. Pranostiky o jejím svátku říkají například to, že svatá Žofie vaří z vody, Žofie vína upije, že Žofie políčka často zalije anebo déšť svaté Žofie švestky ubije. Jsme-li už u těch květnových pranostik a dávných zvyků s nimi spojených, stojí za to si připomenout, že květen byl velmi vhodným časem pro lidové léčitelství. Mnoho lidí si nechávalo pouštět žilou a léčitelé měli plné ruce práce se zatloukáním nemocí do kůry mladých doubků. Březová míza, v té době nejhojnější, smíchaná s mastí z topolového listí, byla známým prostředkem pro růst vlasů. V bující přírodě se sbíralo a dávalo dohromady „devatero koření“. Jeho složení se ale zachovalo jen v původních názvech, a proto je velmi těžké odhadnout, ze kterých skutečných bylin se skládalo.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora