Zprávy z internetu

Rybník v lese – Borecký Jaromír Václavu Jansovi Jdeš lesem hlubokým, kde píseň jedlí šumí ti snivě nad hlavou a kolébá tě v dumy, jdeš hebkým kobercem, pod vznosné klenby spletí, kol starých balvanův a křoví drsné změti, co výdech pryskyřic, mateřídoušky, vřesu a volný, svěží vzduch a vše tě nítí k plesu. Ve zářném zénitu modř oblohy se slunná jen občas rozevře, a v dáli vzkřikne žluna. Zde dole stín a klid. Ni had se nehne v proutí… Nuž, hloub v tu samotu! Tam, kde se stezka kroutí ostružím vroubená a ptačích zobů květy, hle, zablesklo se cos, jak

démant střežen skřety by hořel ve trávě – – Ne, černá perla šeří jak plála dryadě by rusých ze kadeří, tůň lesní z metlice a šáchoří to kývá. Svit čeří hladinu: jen pruhovitě splývá sem smrčin průlomy a haluzemi buků, již věkoviti ční tu ve zamlklém shluku, bradatých mudrců sbor obemšený v radě nad kráskou zakletou v snů křišťálovém hradě. Tůň dále tiše sní a ledva ňádro vzduje. Ó, jak se mladých snů zde příze sladko snuje! Pod klenem košatým, zrak vnořen do hlubiny, zkad vzplývá rdest, a v břeh, kde bazanovec z třtiny se žlutá, spočina, rád na svět zapomeneš a jiný, krásnější si ze svých vidin skleneš, tak dobrý, přírody jak luzné usmívání. A van kdy zavěje a s ratolestí shání déšť rosy zpozděné, jež třpytné ve kaskádě se tříští o hrázi a měkké boky hládě, jak snášely by v zem se slzy Slitování… V létě zásobovaly lesní prameny, obrostlé hojně květy blatouchů, řeřichy potoční i pomněnek, chalupy a dvorce kolem lesů čerstvou běhutou vodou. Ta byla rozváděna postaru dřevěnou rourou do kamenných nádržek, zvaných tu na Šumavě Grandl do jednotlivých usedlostí. Přebytečná voda odtékala z grandlu do rybníčka u každé chalupy, jehož dno bylo zpevněno kameny či stromovými kmeny a který sloužil jako zdroj vody při ne tak zde neobvyklých požárech. Často sem spadly hrající si děti a někdy mohlo dojít i k utopení. Voda z rybníčka byla použita i k zavlažování luk a polí za sušších let… V historii lidstva se první zmínky o rybnících objevují v Číně, a to již 2300 let př. n. l. V období 700 let př. n. l. byly v Palestině a v Egyptě budovány rybníky napájené kanály. V 1. století n. l. Řekové a Římané budovali vodní nádrže jako součást vodovodů. Římané rovněž stavěli rybníky napájené mořskou vodou. První mělké nádrže, jejichž úkolem bylo zadržování vody, budovaly tyto nejstarší civilizace a důvodem jejich výstavby byla potřeba zavlažovat zemědělskou půdu v obdobích sucha. Nepochybně také sloužily jako zásobárna vody pro obyvatelstvo. Prvním „projektantem“ byla sama příroda, která si razila cestu přes prameniště, jezera, zátoky i slepá ramena řek. Prvními staviteli jakýchsi „prarybníků“ na našem území byli ve 3. a 4. století n. l. keltští prospektoři, kteří na Šumavě, v Českomoravské vysočině a v moravském Podyjí hledali zlato a další cenné kovy. K rýžování a plavení vytěžené rudy bylo zapotřebí spousty vody a za účelem jejího zadržení budovali jednoduché umělé nádrže. Jednou z dovedností Slovanů, kteří v 6. století přicházejí z bažinaté oblasti dnešního rusko-polského pomezí, je lov ryb a jejich uchovávání ve stojatých vodách umělých jezírek či slepých říčních ramen nebo potoků. Těmto prvním vodním dílům říkají „stavy“. Vedle chovu ryb tato jezírka slouží i k obraně sídel a jako zásobárna vody. Stavy obyčejně vznikaly na menších vodních tocích, které lidé jednoduše přehradili krátkou, často do rybníka vypouklou hrází, pravděpodobně bez vypouštěcího zařízení. Ta vzdula vodu potoka či říčky a tak vytvořila malou vodní nádrž. Tyto nádrže jsou v historických pramenech nazývány jako „obstaculum“. První historický údaj, v němž se objevuje pojem „rybník-rybníček“, pochází již z konce 10. století. V té době s největší pravděpodobností existovala mezi několika vesničkami a osadami poblíž Prahy, osada Rybníček. Jméno této osady, která se připomíná již roku 993 se zachovalo dodnes v názvu ulice „Na Rybníčku“ poblíž Karlova náměstí. Historie českého rybníkaření sahá hluboko do začátku 12. století, ale to pravé přeměňování naší krajiny ve velkém nastalo v 15. a 16. století za rodů Pernštejnů, Rožmberků a Schwarzenbergů. Rozmach rybníkářství nastává za vlády Jana Lucemburského, neboť podle jeho nařízení měla mít každá ves svůj rybník, tzv. návesníček. Naše nejstarší rybníky nemůžeme hledat mezi slavnými díly rybničních soustav. Našli bychom jen malé nenápadné rybníčky „zapadlé“ někde v lukách, snad na pozemcích někdejších klášterních panství. Řada takových rybníčků zdobí naši krajinu; velmi pravděpodobné je, že sloužily jako obranný prvek hradů, hradišť a tvrzí. Zásah veřejné moci do zakládání rybníků známe z doby Karla IV., ve formě návrhu zemského zákoníku „Majestas Carolina“, ve kterém uložil stavům i královské komoře „pilně stavěti rybníky, aby království naše české mělo hojnost ryb a vodních par.“ I když „Majestas Carolina“ nebyl jako zákon přijat, byl respektován a vrchnosti začaly podle něj stavět rybníky, neboť viděly, jak obrovský užitek plyne z rybničního hospodářství. Za Karla IV. bylo podporováno rybníkářství a lepší hospodaření s vodou i z královských prostředků. O rybníku na Šumavě Hráz rybníka Kunžvartu je protržená hráz průtočného rybníka z 16. století, který byl vybudován na říčce Řasnici nedaleko jihočeského městyse Strážný. Hráz se nachází na území Národního parku Šumava. Hráz je často uváděna jako pozůstatek vodní nádrže vystavěné pravděpodobně ve 14. století za vlády Karla IV. Na základě tohoto časového určení byla považována za nejstarší přehradu v Čechách a označována za unikátní důkaz o výstavbě vodních nádrží na území středověkých Čech. Sypaná hráz rybníka byla postavena vladykou Petrem Malovce z Chýnova a na Vimperku nejspíše v letech 1543–1547. Na probíhající výstavbu rybníka si stěžoval Petr z Rožmberka, majitel prachatického panství, a to u úředníků menších desek zemských v Praze. Stížnost vyjadřovala obavy o majetek vlastní i majetek poddaných, protože Petr z Rožmberka neměl důvěru v odolnost hráze rybníka. Ve stížnosti uváděl, že rybník na Kunžvartě bude hluboký a veliký, zbudovaný na velkých vodách s hrází založenou nevhodně na kruntu. Protesty pro výstavbě nebyly úspěšné, rybník byl dokončen a napuštěn, nejstarší známá zmínka o již zbudovaném rybníku pochází z roku 1553. Rybník musel být dokončen před rokem 1547, protože v tomto roce bylo Petrovi Malovcovi vimperské panství včetně rybníka konfiskováno pro účast na neúspěšném povstání českých stavů proti českému králi Ferdinand I. Habsburský. Rybník o uváděné rozloze 150 ha byl označován názvem Weiher, což v překladu znamená prosté „rybník“. Pokud je v současnosti uváděn jiný název rybníka, tak Kunžvart. Rudolf Tischler uvádí, že nádrž měla sloužit k usnadnění plavení dřeva a k chovu ryb. Obavy Rožmberka o odolnost hráze nebyly liché, ještě v 16. století se hráz protrhla: většina zdrojů uvádí rok protržení 1587, některé uvádějí rybník jako pustý již k roku 1581. Novodobý průzkum Stavební geologie v Praze prokázal, že hráz byla založena na nevhodném místě. Pod vrstvou slatinných zemin byl propustný, nezpevněný nivní sediment tvořený hlínou, pískem a štěrkem naplavenými v průběhu holocénu. V rybníku zadržovaná voda díky tomu snáze protrhla hráz založenou na nestabilním podloží. V 19. století chtěl hráz opravit a rybník obnovit Ing. Josef Fischer, knížecí lesní. Záměr opravy hráze a obnovy rybníka na Strážném a jeho vliv na životní prostředí byl posuzován od roku 2015 v rámci většího souboru záměrů (EIA MZP457). Hodnocen byl vliv záměru na předměty ochrany a celistvost především evropsky významné lokality Šumava a ptačí oblasti Šumava. Obnovený rybník by zatopil část vrchoviště Stráženská slatina. Zatopena by byla také část toku Řasnice a Časté, ve kterých se vyskytují vranka obecná a mihule potoční, druhy vázané na čisté proudící vody. Rybník by pro tyto druhy představoval podstatnou migrační překážku a znamenal by fragmentaci vodního toku a populací obou druhů. V rybníku by se ukládal vodou nesený materiál, což by mohlo změnit přirozené podmínky populaci kriticky ohrožené perlorodky říční v toku Teplé Vltavy (do které Řasnice ústí). Perlorodka se živí organogenním detritem, tj. drobnými částicemi rostlinného původu, které by rybník pravděpodobně zadržoval. Okolí rybníka je pro svůj charakter významnou lokalitou chřástala polního a tetřívka obecného, oba tyto druhy by byly obnovou rybníka dotčené. U záměru byl shledán významně negativní vliv na PO a EVL Šumava. Ministerstvo životního prostředí proto k záměru obnovy rybníka vydalo nesouhlasné závazné stanovisko…   Zdroj: KŘIVÁNEK, Jiří, NĚMEC, Jan, KOPP, Jan. Rybníky v České republice. Pro Ministerstvo zemědělství ČR vydal: Jan Němec – Consult, 2012. 303 s. ISBN 978-80-903482-9-5. KUKLÍK, Karel, HRBÁČEK, Jaroslav. České a moravské rybníky. Vydání první. Praha: Pressfoto, vydavatelství ČTK, 1984. STARÝ, Václav. Rybník u Strážného ve světle archivních dokladů. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea. Prachatice: Prachatické muzeum, 2007. U Němce na Písecku 1898 Ze sbírky Básníkův kancionál, 1905 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora