Logo
Logo

Zprávy z internetu

Zobrazení vybraného článku:

29.12.2023 10:33
Šumava

  Popusťte uzdu obraznosti a nad hranicí, rozžehnutou ve filipojakubské noci, spatříte čarodějku, jak si natírá pupek rulíkovou mastí, aby nikým nezřena si mohla vyletět někam na sabat k ďábelskému tanci. Potulný malíř vás pozastaví u Vysokých Lávek a sdělí vám prapůvod obrovité vrby, pod níž našli kosti, řemení a zbroj rejtara z třicetileté vojny. Kdysi dávno si tady někde uřízl proutek, aby měl na svém útěku do hor čím popohnat koně, a propadl se do mokrého hrobu slatiny. Tento lesní poutník se nezastavuje s citlivým zrakem malíře jen u malebných zákoutí, přeje si přijít v styk i s bludnými

světly, hopsajícími po mokvavých pláních, u zahnívajících vývratů a sedících nehybně na slizkých pahejlech ve vlhku se topícího lesa. To už není záležitost malířská, ale úžasný dar pozorovatelský, kterému neujde nic. Tuto krajinu nabírá všemi smysly. Jak koštéřsky dovede ochutnat všechny vůně a pachy, jak se dovede vyjádřit slovesným tvarem – tak přesným a odstíněným, že mu jej může závidět každý básník. Les jest vůbec pln tajemnosti a hrůzy. Neradno tam křičeti, ani svévoli prováděti, sice přivolá na se hněv neviditelných jeho obyvatelův. Tato dobře míněná rada pochází ze sběru pověstí o nadpřirozených bytostech na českém venkově z 19. století. V lese prý bývá často slyšet vzdechy, chechot, někde i tajemnou hudbu, a dokonce pokud někdo do lesa křikne, les mu odpoví ďábelskými pošklebky. Mezi stromy se ozve zlověstný praskot. Větve lesních velikánů se zmítají jako ve vichřici. Houbař polekaně vzhlédne. Přichází snad bouřka? Pak uslyší těžké kroky. Muž s hrůzou odhodí košík a prchá, co mu síly stačí. Právě málem zkřížil cestu lesnímu duchovi! Jaká další mocná strašidla se prý zjevují v našich lesích? Nadpřirozené bytosti vyskytující se v lesních porostech představují jak zástupce démonů země, tak i povětří a skal, někdy se může jednat i o duše zemřelých. Vedle nadpřirozených bytostí vystupujících nejen v našich pověstech, ale i v pověstech v sousedních zemích, které snad kdysi skutečně mohly být představiteli duchů zastupujících jednotlivé přírodní elementy a s postupujícím křesťanstvím se přesunuly mezi démony, došlo během času k dalšímu rozšiřování místních pověstí o jevy vázané pouze na určitý region. Také Šumava měla svého lesního ducha. Ten se choval podobně jako hejkalové a říkalo se mu Český muž. V noci se v lesích ozýval jeho křik, a jestliže na něj někdo odpověděl, v tu ránu měl Českého muže na zádech a jedinou pomocí bylo dojít i s Českým mužem za krkem k nejbližším božím mukám nebo jinému posvěcenému místu. Mimo to Český muž také posunoval hraniční kameny. Podobné lumpárny tropil na německé straně Šumavy skřítek Stilzel, ale v první polovině 19. století se prý i s Českým mužem oba ze Šumavy ztratili. Podle jedné verze je kouzlem přesunul jistý Neumann až na Sibiř, podle jiné papež Řehoř XVI. v době svého působení na svatém stolci v rozmezí let 1831 až 1846 všechny duchy zaklel na devadesát let nečinnosti, tudíž zmizel ze šumavských lesů Český muž i Stilzel. Podobně jako Český muž nebo Stilzel strašil šumavský přízrak známý především z německých pověstí jako Hockauf. Stejného démona znali na české straně Šumavy coby Škrtiče. V lese je podle pověstí možné potkat i další zjevení, jejichž původ snad sahá až do pohanských dob a a nimiž se můžeme setkat prakticky ve všech regionech. Typickými představiteli této kategorie strašidel je divý nebo také lesní muž a hejkal. Kromě nich je v pověstech hojně zastoupen i bludný kořen, naproti tomu jev zvaný Dýmovec už tolik rozšířen není. Kromě těchto zjevení lze v našich lesích potkat třeba i divokého jezdce, kterému v některých oblastech říkají Husar. Jemu i jeho koni při divoké jízdě srší oheň z chřípí a někdy bývá dáván do souvislosti s divokou honbou. Mnohdy se strhne v lesích hrozný lomoz, hukot, křik, hluk, až v noci tam lidi dlící strach napadá. Bývá to obyčejně v noci a tu si povídají, že divoký lovec honí. Přitom se strhne vždy také povětří. V tom lomozu je slyšeti křik lovců, štěkot psí, střelbu, třískání jako holemi, ale nikoho neviděti.   Zdroj: Alois Pavlůsek – Lexikon strašidel Stehlík, Ladislav: Země zamyšlená 3. 380 s. Praha: Československý spisovatel. 1975 Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto. archiv autora     

Sdílet e-mailem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet přes WhatsApp Sdílet přes Telegram