Zprávy z internetu

  Na Hod boží ruce složí i ti nejpilnější. Svátek klidu všeho lidu v celé zemi zdejší. O Štědrém dnu se muselo navařit, připravit krmení pro dobytek i nanosit vodu – to aby se pak o Božím hodu vánočním nemuselo dělat takřka nic. Historicky nedoložené datum narození Krista stanovila církev na tento den, tak, aby překryla starší předkřesťanské oslavy. „nepřemožitelného boha Slunce“. Ty na 25.12 stanovil římský císař Aurelius již v roce 274 nl. Ve starých kalendářích pro venkov, které v čase první republiky v minulém století vycházely a radily měsíc po měsíci, ba i den po dni, co třeba

právě teď dělat na zahradě a na poli, připomínajíc tradiční pěstební postupy pro daný čas, najdete i vánoční rady, které údajně mohou ovlivnit váš život… Říká se, že chléb upečený na Boží hod vánoční má zázračnou moc. Dokáže prý uzdravovat a nekrájíte-li jej kvůli kůrce ze všech stran dokola, může i splnit přání. Což platí i o vejcích snesených slepicemi přesně v tento den. Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25. prosince. Boží hod vánoční, první a pro křesťany nejdůležitější vánoční den, kdy si připomínají narození Ježíše Krista. Je to den, v kterém se dle lidové tradice vůbec nesmělo pracovat, dokonce některé hospodyně dříve nestlaly postele, pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.. Zpravidla je zahajován a oslavován půlnoční mší z 24. na 25 prosince. Věřící měli za povinnost tento den zbožně rozjímat a mohli k tomu využít i další dvě mše, které se během dne sloužily, a sice Jitřní neboli Pastýřská, která se sloužila za svítání a Velká či Slavná, která se sloužila během dopoledne. Ve většině rodin je tento den dnem rozjímání, odpočinku, ale také rodinných či přátelských návštěv a hodování, které souvisí s dnem předešlým, který je do jisté míry ošizen o maso. Boží hod byl dnem, kdy se setkávaly rodiny: „Dokonce děti měly navštívit své kmotry a poděkovat jim za přízeň. Děti od nich dostávaly nějaký pamlsek.“ A přišel-li přeci někdo – měl přinést “ koledu a popřát veselých a šťastných svátků narození Pána Krista.“ Také záleželo tohoto dne i na tom, kdo se v tento den probudí první, měl by to být sám hospodář, který byl v té době nejdůležitější postavou klasické rodiny, aby byla dobrá úroda. Také měly být ten den vyrovnané všechny dluhy, aby se v dalším roce neopakovaly. Toho dne se lidé obléknou do svých nejsvátečnějších šatů, poněvadž je Boží Hod vánoční. Koná se i ten den bohoslužba a k polednímu stolu se i v té nejchudší chaloupce schystá to nejlepší, nač síly stačí. Pečená husa či kachna se zelím a knedlíkem si také musela najít své místo jako tradice až později, protože dříve se celý den nemělo ani vařit, zkrátka se lidé měli jeden den zastavit a nedělat nic, co by je rozptylovalo z přemýšlení o sobě a o Bohu. Odpoledne se obyvatelé farní osady sejdou v kostele znovu ke svátečním nešporám k odpolední či podvečerní pobožnosti. Poté se ti, kdo už dříve vešli ve stav manželský, muži se svými polovicemi, nakrátko zastaví v místním hostinci. Jít do hospody večer toho svátečního dne by bylo pro počestné venkovany hrubým znesvěcením Vánoc. A že toho dne přišla na svět spása, je od ní počínaje i obraz zimy jiný, byť chladný, přece jasnější, dny narůstají a všechno míří veselejším směrem. A jako v lese je tomu i ve velkém městě. Lidé jsou o Vánocích v té nejsvátečnější ústroji a slaví ty svátky nejen v kostele, ale i u domácího stolu a obracejí mysl i ke stále krásnějším zimním dnům a k radostem budoucího jara.   Zdroj: Tradice vánoční Připravuje: Miroslav KŮS Andres Foto: archiv autora