Zprávy z internetu

Koleda V jeslích Jezulátko dřímá tiše,  vůl a osel teple na ně dýše. Panna Maria snivě na ně hledí,  svatý Josef mlčky v koutku sedí. V tom ta hvězda vzešla na nebesa  a celý svět plesá, dary nesa. »Do Betlema pojďme převesele  pozdraviti světa Spasitele!« Pastýři jsou přišli, muzikáři,  lovci, ženy, děti, mladí, staří. By nescházel nikdo ve průvodu,  i tré králův přišlo od Východu. A jak u jesliček poklekali,  oči Panny Marie zaplakaly. Jen ta dítka jak tu v žasu stála,  Panna Maria se na ně pousmála. A když pozdrav dali, dary k tomu,  odešli jsou zase všichni domů.

V jeslích Jezulátko spalo sladce,  svatý Josef pravil k Boží matce: Proč jsi, matko Boží, smutna byla? –  »O tom dřevu kříže já jsem snila.« Pastýřové přišli, matko Boží.  »Korunu mu spletou z trní, hloží.« Rybáři sem přišli k tvému synu.  »Za žezlo mu dávat budou třtinu.« Králové jsou přišli, božská máti.  »Budou vždy jej znovu křižovati.« Přišli chudí s hlavou nachýlenou.  »Zapřou jej anebo zapomenou.« Na dítky jen tvář se usmála ti.  »Тy jej budou věčně milovati.« Samotné slovo koleda má původ v latinském „calendae“. Ještě před příchodem křesťanství byl tento výraz spojený s oslavami zimního slunovratu. Šlo o zpěvy, které se zpívaly, aby přinesly blahobyt a šťastné dny. České vánoční písně a koledy velmi dobře známe, rádi je zpíváme a mnohé z nás je učily už maminky, když jsme začali rozum brát. Přestože zpívání koled je stejně jako u nás, tak v okolních zemích střední a západní Evropy, jeden z prastarých zvyků, který jsme přebrali od svých předků, nejsou koledy jediným zdrojem vánoční hudby. Jsou, jako ostatní vánoční hudba, hudbou duchovní a dnešním generacím nejbližší. Zastavme se tedy u nich na chvíli. Mezi vánoční kratochvíle, pro některé však životní nutností, patřila i koleda (či podomní žebrota). Nejstarší záznamy o vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století a najdeme je v rukopisu z knihovny Metropolitní kapituly pražské. Vánoční koledy můžeme v historii zařadit do 13. století. Tehdy ještě nešlo o čistě vánoční koledy, ale zpívaly se písně s křesťanskými náměty. Ve 14. století, v době gotiky a středověkého důrazu na křesťanskou čistotu duše se začaly v době adventu zpívat písně s náboženskými motivy. V takových písních byla především opěvována sláva Panny Marie a jejího neposkvrněného početí. Uměle tvořené latinské texty byly podmalovány bohatou melodií a byly bez výjimky hrané i zpívané dnes by se řeklo, profesionály. Časem mnoho z těchto na náboženskou objednávku vzniklých textů zlidovělo a prostí lidé z těchto textů vyšli a začali zpívat lidové nápěvky – koledy. Zprávy z 1. pol. 14. století uvádějí, že se vánočního koledování v Praze účastnili preláti, kanovníci a ostatní duchovenstvo, ale i žáci a studenti. Kromě vysokého kléru se koledě oddávali i příslušníci profesí nečestných – pacholci, biřici, kati, prostitutky. Jejich kolední průvody zřejmě neměly příliš vážný ráz; proto se k nim rádi přidávali i studenti. Lidové veselice vyvolávaly na různých stranách vděčný ohlas i vášnivé a pohoršené rozhořčení. Roku 1390 proto byla účast na koledě osobám nectného řemesla či původu zakázána. Chudí – žebráci, nemocní, staří lidé, potulní mniši a studenti a další – bývali v tuto dobu obdarováváni nejen hospodáři a hospodyněmi, ale i ve špitálech a útulcích. Obvyklými almužnami bývaly poměrně výživné potraviny – kroupy, mouka, vejce, kousek másla či sádla, bílý chléb, med, polévky a kaše. Některé špitály vydávaly tyto potravinové balíčky pravidelně o Vánocích a Velikonocích a měly svou stálou klientelu. Koledování zřejmě mělo svá pevná pravidla – alespoň odměna za ně. Za Karla IV. měli vysocí církevní hodnostáři vč. pražského arcibiskupa zaručen pevný kolední plat. Arcibiskup byl povinen „dáti prelátům a kanovníkům 4 kopy, služebníkům kostela, tj. vikářům a oltářníkům a jiným 2 kopy, žokům a kůrním 20 a bonifantům 10 grošů, ovšem jen těm, kteří osobně do domu arcibiskupova přišli a kolední zpěv před ním vykonali“. I Jan z Holešova popisuje koledování kněží a žáků, a to o Vánocích i na Mikuláše. Žáci farních škol chodili na mikulášskou koledu i se svými správci. Nosili s sebou velkou figuru biskupa. Sami si oblékali bohatě zdobené šaty, jezdili na koních a vozech. Koleda označuje původně píseň, kterou děti zpívaly během velkých křesťanských svátků při obcházení jednotlivých domů, kdy koledovaly o výslužku, kterou představovalo především jídlo nebo pití, tento zvyk se dnes udržel už pouze na vsích. Přitom se zpívaly písně liturgické i lidové. V jejich obsahu je zachycena nálada zimního času, veselé lidové muzikantství, mnohdy i sociální skladba obyvatel venkova. Navíc koleda obsahuje přání všeho dobra: zdraví, štěstí, požehnání, úrodu na poli, hojnost dobytka ve chlévě. Náboženské koledy opěvují cestu do Betléma, narození Ježíška, starost o jeho život. Postupně se však slovo koleda stalo označením písně s vánoční tematikou, původně s náboženským obsahem, v posledním století však i bez něho. Historie Křesťanských vánočních koled sahá do 13. století, podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assissi (1181 – 1226). Jednou ze zajímavostí je, že v 15. století bylo v Polsku přeloženo hodně koled z češtiny, šlo o koledy Jednoty bratrské. Vánoční koledy se zpívaly původně pouze během doby vánoční, v posledním půlstoletí se však oproti původní tradici zpěvu adventních písní začaly koledy zpívat již během adventu. Bohatství českých vánočních koled je zaznamenáno v českých kancionálech, které ovlivnily styl tzv. pastorel – drobných vánočních jedno i vícehlasých zpěvů s doprovodem smyčcových i dechových nástrojů. V pastorelách, které hojně skládali čeští kantoři, se prolínají nápěvné prvky koled a světských lidových písní s hudbou umělou. Některé pastorely, zejména česká vánoční mše Jakuba Jana Ryby „Hej mistře, vstaň bystře“ patří dodnes ke stálému vánočnímu repertoáru kostelních kůrů.   Zdroj: Česká vánoční hudba. V zimním slunci – Josef Václav Sládek, Koleda In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 307 – 308. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora