Zprávy z internetu

  První neděle v září je pro mě a vždycky byl zvláštní den. V Sušici byl a stále ještě je slaven svátek Anděla Strážce spolu se vzpomínkovou slavností kostela téhož zasvěcení a výroční poutí k tomuto kostelu. Kromě toho jsem se dne 5. září v Dlouhé Vsi narodil a onoho roku 1926 to byla také první neděle v měsíci. Můj otec byl tenkrát, tj. oné památné neděle, i s mými staršími sourozenci právě na cestě do Sušice k poutní slavnosti, a když se pak vrátili zase domů, byl ke všeobecnému překvapení malý Willibald už na světě. Čas plynul, chlapec rostl

a chodil pak vždycky i on na pouť k sušickému Andělu Strážci. Té prvé neděle v září a také už v sobotu před ní bylo tehdy, stejně jako je dnes, celé město na nohou. Náměstí bylo zcela zaplněno kramářskými stánky, uzenářskými boudami se špekáčky, klobásami a párky, nezbytnými prodavači nápojů a pamlsků jako byl turecký med, „Schaumzeig“ (existuje i český výraz „šamcajk“), perníky a spousta jiných věcí, které mohly být potřebné nebo také nemusely. Především tu ale byl stánek se solenými okurkami ze sudu, které byly tenkrát alespoň pro nás kluky obzvláštní pochoutkou. A trochu už stranou městského centra bylo velké prostranství s kolotoči, při čemž karusel je starší název pro kolotoč, poněvadž tento český výraz dnes zahrnuje jak dětský kolotoč s dřevěnými koníky, autíčky atd., tak velký kolotoč řetízkový, střelnicemi a hlasitou hudbou. Na vrchu Stráž (Schutzengelberg), vysokém 469 metrů a ležícím na východ od města Sušice, stojí docela vznešeně kaple Andělů strážných. Je to dnes především místo krásného výhledu, odkud je vidět město stejně jako široké jeho okolí až k hraničnímu pohoří. Ještě před několika staletími byl vrch nahoře zalesněn, během let se tam kácelo a v 17. století tu byla zbudována kaple. Je obehnána ambity se čtyřmi menšími rohovými kaplemi, zasvěcenými milostivé Matce Boží, sv. Janu Nepomuckému, sv. Václavu a sv. Ludmile. Od Otavy vede k poutní kapli křížová cesta. I celá pouť míří od města vzhůru. Děvčata v krásných českých krojích, množství dechových hudeb a samozřejmě zejména poutnické zástupy zlézají vrch, kam byla dříve cesta záměrně obtížnější. Z města vede ke kapli kamenné schodiště, na jehož stupních mnozí z poutníků kajícně poklekají. Jinak se dá dnes vzhůru pohodlně vyjet i autem. Před rokem 1938 bylo poutní místo všem přístupné a pouť bývala velkou každoroční slavností, po příchodu německého wehrmachtu však tu nahoře služby Boží ustaly, kaple byla uzavřena a znovu zpřístupněna teprve po otevření hranic v roce 1989. Od té doby to jde pomalu dál kupředu. Kaple byla důkladně restaurována a zářivě vévodí vrchu Stráž. Je každý večer působivě osvětlena a je i ve dne zdaleka viditelná. Každoročně je přístupná během letních měsíců, přirozeně i onu prvou neděli v září a vůbec o nedělích a svátcích. Od otevření hranic jezdíme teď skoro každým rokem do mé staré domoviny, do rodné Dlouhé Vsi a slavíme moje narozeniny v den poutní slavnosti v Sušici. Stalo se to už prostě tradicí. Mnoho přátel a známých v mém novém domově, jímž je „švábská zemička“, jsme už dokázali krásami Šumavy nadchnout natolik, že sem jezdí s námi. Chodíme přirozeně i ke mši svaté v poutní kapli na vrchu Stráž. Ke svému překvapení musím konstatovat, že oproti rokům předchozím je mezi návštěvníky kostela velké množství mladých rodin s dětmi. Časy se přece jen trochu změnily a i v dnešním Česku se lidé částečně opět vracejí k víře předků. Mladý kněz z Nizozemí, páter Tomas van Zavrel (z rodiny emigrantů, kteří odešli na Západ v roce 1968 a příjmení Zavřel svým dětem upravili v zájmu jejich lepší komunikace s nizozemským prostředím) sloužil roku 2012 poutní mši svatou i za naší účasti. Rozuměli jsme sice málo, bohoslužba nás však přesto hluboce dojala. Po obřadu si každý z poutníků přišel k páteru van Zavrelovi pro požehnání z jeho rukou. Řekl přitom každému pár procítěných slov. Když jsme přišli na řadu, zeptal jsem se ho, zda hovoří i německy. Přitakal na mou otázku, poprosil ale, abych mu dal chvíli na rozmyšlenou. Velmi dobrou němčinou se nejprve dotázal po našich jménech a našem původu, načež udělil Boží požehnání jak naší rodině, tak našim přátelům, a popřál nám všechno myslitelné dobro pro nadcházející čas. Poutní bohoslužby jsou nyní navštěvovány v tak hojném počtu, že se musejí ráno konat dvakrát, aby se dalo požehnat všem poutníkům. Páter van Zavrel se snaží přes těžkou nehodu, kterou utrpěl v minulém roce, aby přivedl do kostela co nejvíce lidí. Spojuje své duchovní působení velice obratně s koncerty a menšími výstavami, aby získal církvi sympatie veřejnosti. Zřejmě se mu to vynikajícím způsobem daří. Přejeme mu do budoucna všechno dobré a ve všem jeho počínání mnoho síly a úspěchů. Jedna legenda vypráví o vzniku kaple Anděla Strážce následující příběh. V době, kdy byl na vrchu zvaném Stráž dosud hustý les, vyšel si sem malý chlapec nasbírat jahody. Listí šumělo, větve praskaly a bylo slyšet hlasy zvířat, takže na něho dolehl jakýsi strach. Nasbíral ještě rychle pár jahod, rozhlédl se bázlivě kolem a náhle stoupl na nějakého hada. Ten zlostně zasyčel a ovinul se kolem chlapcovy nohy. Chlapec hrůzou málem zkameněl. Najednou ucítil vedle sebe čísi přítomnost. Spatřil anděla, který se k němu s úsměvem skláněl. V témže okamžiku povolilo i sevření kolem chlapcovy nohy a bezvládné hadí tělo se bez života sesulo, aniž by chlapci způsobilo nějakou bolest a škodu. Stejně tak, jak se anděl objevil, také zase zmizel. Když o tom všem chlapec doma vyprávěl svým rodičům, dali po čase s jinými zbožnými rodinami postavit na vrchu kapli a v ní na hlavním oltáři umístit sochu Anděla Strážce. Jiná legenda vypráví o vzniku zdejší poutní tradice. Pan Josef Pscheidl popsal tuto legendu už jednou v jedné své velice čtivé knize. Před mnoha sty lety bylo na pahorku před městem Sušicí, tam, kde dnes stojí kaple Anděla Strážce, popraviště se šibenicí a popravčím kolem a mimoto i hrůzný žalář, v němž kdysi trpěl nuzný nádeník, obžalovaný z loupežné vraždy. Městská porota nad ním vynesla ortel smrti rukou katovou. Když nastala odsouzenci poslední noc před popravou, obrátil se s úpěnlivou modlitbou ke svému Andělu Strážci, aby alespoň po smrti byla prokázána jeho nevina, aby jeho blízcí nemusili jít s touto poskvrnou životem. Tu náhle stanul jeho svatý ochránce, jeho strážný anděl zalitý světlem, po boku prosebníkově. Okovy spadly řinčíce k zemi, dveře žalářní kobky se s rachotem rozlétly a nevinný ubožák, provázen spásným andělem, mohl vyjít bez překážky na světlo volnosti. Anděl Strážce stačil ještě nádeníka vybídnout, aby na tomto místě dal zřídit kapli na paměť své záchrany, načež zmizel jako přelud. Příštího rána se skutečný vrah, mučen svědomím, sám přihlásil soudu.   Zdroj: Böhmerwäldler Jahrbuch 2014, s. 112-115. Poutě k Andělu Strážci do Sušice Willi Jung, autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora