Zprávy z internetu

  Je to tak snadné: hlína, kterou kypříš, sasanek klíčky jemné… Zeleni, sbohem, vzrostl ve mně cypřiš a naklání se ze mne za každou bolestí, která se otáčela po lásce v duši mé, po vůni vražedné, již hledá zbrklá včela jako my básníme. Je to tak snadné: zpívat za rozkvetlé a cítit v srdci pád. Ó, mraze, mraze v tomto jarním světle, jak pálíš ze zahrad! Jiří Orten 25. IV. 1940   Ve starých dobových ročenkách a kalendářích pak najdeme též mnohá jiná označení, jako například mokří muži, velcí ledoví muži, ledoví bratři, ledoví svatí, ledáci, zmrzlíci, tři studení apod.

Již naši dávní předkové si všimli, že kolem poloviny května do našich zeměpisných šířek přicházejí chladné dny, které bývají nezřídka provázeny ranními mrazíky. Tyto dny dostaly jméno po třech svatých, kteří mají právě svátek. Pranostika říká: „Pankrác, Servác, Bonifác, ledoví bratři, přinesou chladna, jak se patří.“ Svátky, které se neslaví a zároveň tři nejproklínanější svatí, to jsou Pankrác, Servác a Bonifác. Svorně je nenávidí zahrádkáři i zemědělci a o moc lépe na tom není ani Žofie, která za třemi zmrzlými muži kráčí v těsném závěsu. Zdá se, že Pankrác, Servác i Bonifác v tom jsou nevinně. Ten první se proslavil jako mučedník a druhý jako biskup, třetí byl docela obyčejný římský křesťan. Žili přibližně ve stejné době, tedy ve 4. století našeho letopočtu. Pankrác pocházel z maloasijské Frýgie, území dnešního Turecka, Servác z Arménie (byť velkou část života strávil v dnešní Belgii a Holandsku) a Bonifác byl Říman – tedy žádné studené a nehostinné kraje na dalekém severu. Pankrác bývá vzýván proti bolestem hlavy i proti křivým přísahám jako zastánce pravdy, Servác coby patron zámečníků a truhlářů má pomáhat od bolestí nohou a horeček a Bonifác je pouhopouhým patronem kláštera sv. Bonifáce. Nicméně v seznamech svatých se u Pankráce i Serváce objevuje důležitá poznámka: mají sloužit jako ochránci mladých rostlin při jarních mrazících, Servác by si měl vzít na starosti i přemnožené hlodavce. Zmrzlí muži tedy vlastně ničí to, co mají ochraňovat. Trochu zvláštní, nemyslíte? Možná to nevíte, ale oblíbená pranostika o třech zmrzlých mužích není u nás původní, a dokonce není ani příliš stará. V našich krajích je doložena teprve v 18. století. Květen byl velmi vhodným časem pro lidové léčitelství. Mnoho lidí si nechávalo pouštět žilou a léčitelé měli plné ruce práce se zatloukáním nemocí do kůry mladých doubků. Březová míza, v té době nejhojnější, smíchaná s mastí z topolového listí, byla známým prostředkem pro růst vlasů. V bující přírodě se sbíralo a dávalo dohromady „devatero koření“. Jeho složení se ale zachovalo jen v původních názvech, a proto je velmi těžké odhadnout, ze kterých skutečných bylin se skládalo. Byly to: Leknutí, krevníček, černé koření, podselen, devětsil, myší ouška, lančí viménko, psoser a zázvoreček.   Zdroj: Mrtvé jaro ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena: Poesie. Praha: Václav Petr, 1947. s. 200. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora