Zprávy z internetu

  Svatý Jiří bezpochyby patří mezi nejpopulárnější a nejznámější světce, ačkoli o jeho životě toho s jistotou víme pramálo. Jeho jméno je původu řeckého a doslova přeloženo znamená „Zemědělec“, on sám pocházel z Kappadokie, jeho otec však byl perského původu. Rodiče jej vychovali jako křesťana, stal se vojenským tribunem za vlády císaře Diocletiana. Právě tento císař vydal roku 303 protikřesťanský edikt, na jehož základě byla v celé říši pronásledována církev. Podle legend byl sv. Jiří plukovníkem v císařském římském vojsku a bylo mu nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený

Dioklecián ho nechal mučit za zradu a poté nařídil popravu. Po různých mučeních byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tento skutek přesvědčil císařovnu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení ke křesťanství. Jeho tělo bylo navráceno do Lýdie na pohřeb, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi. Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin byl přinesen křižáky a upraven do romantické podoby. Nejstarší verze tohoto námětu pochází z počátku jedenáctého století z Kappadokie. Svatý Jiří, jeden z nejznámější světců, je symbolem statečnosti, síly víry a boje proti zlu, je v lidových tradicích poslem skutečného jara a tepla. Říkalo se, že Jiří k létu míří nebo Svatý Jiří zvítězil nad saní, zvítězí i nad zimou. Od 24. dubna se vypouštěl dobytek na pastvy a často se také prováděla jeho evidence. Hospodář s pastýřem zpravidla vyznačovali vruby na takzvanou rabuš nebo také na vrub. Jednalo se o dřevěnou hůl a každý zářez znamenal jedno zvíře. V některých krajích dával hospodář pastýři drobné dary v podobě hospodářských produktů – vejce, mléko, mouku a podobně). Na Šumavě byl svátek sv. Jiří ve znamení oslav. Do hor přichází jaro vždy o něco později, a tak byl tento den chápán i jako jakýsi zlom mezi posledními záchvěvy zimy a plným příchodem jara. Dobytek vypouštěný na pastvu byl nazdoben věnci z lučních květů s červenými stužkami. Červená měla zvířata ochraňovat před zlými silami. Také se často dobytek poléval svěcenou vodou. Hospodáři si tímto rituálem chtěli zajistit hojnost mléka, masa, vlny, ale i budoucích mláďat. Na Jiřího svátek se však vyvinulo daleko více povídaček a lidových obyčejů, než jen notoricky známý verš o hadech a štírech, kteří přicházejí z otevřené země společně se zelení, která zahlcuje přírodu. Lidé věřili, že o Jiřího svátku je voda ve studních jedovatá, a proto si vždy dělali zásobu předem. Jed ve vodě zanechali hadi, kteří naopak tento jediný den v roce jedovatí nebyli. Dívky se na Jiřího potulovali po loukách a hledali čtyřlístky. Věřilo se, že tento symbol štěstí je 24. dubna ještě silnější než v jiné dny a má kouzelnou moc. Lidé také pozorovali počasí ve dnech předcházejících svátku, pokud bylo hezky, po Jiřím se mělo ochladit a naopak. Svátek sv. Jiří byl tedy chápán jako zlomový den v mnoha ohledech, třeba i proto, že poddaní platili vrchnosti jarní plat. Jedovatá byla tento den voda ve studních a pramenech. Tradovalo se, že na svatého Jiří se vůbec nesmí pít voda, protože je otrávená a jed v ní pochází od hadů. Všechna její jedovatost ale během dne přešla zpátky na hady a druhý den už zase bylo všechno tak, jak má být – voda čistá a hadi jedovatí. Na sv. Jiří se podle starých pověr probouzí země a rozhoduje se o tom, jak bude úrodná. A tak se nemělo zbytečně šlapat mimo cesty, tedy po poli a zahradě, aby se půda mohla v klidu probudit a lidská noha ji „nezabila“. Nesmělo se orat a pracovat na poli, nebylo ani dovoleno dělat cokoli na zahradě nebo v sadě. Zvláštní magickou moc, kterou využívali především svobodní chlapci, měl tzv. jiříček. Kostička z žáby chycené den sv. Jiří se vložila na několik dnů do mraveniště. Když se potom jiříčkem dotkl děvčete, které se mu líbilo, hned si získal si její přízeň a lásku.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora