Zprávy z internetu

  K velikonočním svátkům se váže řada tradic a zvyků, které se odrážejí nejen v lidové slovesnosti, ale i v jazyce a jeho pojmenováních. Staročeské slovo, které znal už Jan Hus i jeho kazatelé vrstevníci, kteří v duchu oslav Velikonoc vyzývali slovy Pomni hody na provody, že jsú svaté dni ke skromnosti. Říkadlo Hody, hody do Provody má tedy svůj původ už ve středověkém lidovém nebo duchovním popěvku nebo písni. Hody, hody doprovody já jsem malý zajíček, utíkal jsem podle vody, nesu pytel vajíček. Potkala mě koroptvička, chtěla jedno červené, že mi dá lán jetelíčka a já řekl : né,

né, né. Tam na břehu za potokem, tam mám strýčka králíčka, tomu nosím každým rokem malovaná vajíčka. První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle nebo také Provoda. Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny. Začátek koledy tedy pojmenovává původní osmidenní velikonoční hody trvající do Provodní neděle. Snad všichni známe velikonoční říkanku „Hody, hody do Provody…„ V knížkách i na internetu se čím dál častěji objevuje její moderní verze, kde je tradiční „do Provody“ nahrazeno výrazem „doprovody„. A vše může být také následně doplněno výkladem o tom, že se jedná o doprovod k hostině. Skutečnost je však mnohem zajímavější a původ tohoto říkadla sahá k samým počátkům Slovanů a k jejich původní pohanské mytologii. Provoda byl totiž byl staroslovanský a pohanský jarní svátek zemřelých, něco jako dnešní dušičky. Jednalo se o jarní bujarou oslavu, během níž Slované vzpomínali na své mrtvé předky. Oslavy byly veselé a hojně se na nich pilo a hodovalo. Slovanské „svátky zemřelých“ byly oproti dnešnímu pojetí veselé a zřejmě se někdy odehrávaly i přímo na hrobech předků. Možná již tehdy vznikla tato jarní říkanka, jejíž původní pohanský smysl bychom už asi nikdy nedokázali poodhalit. V pozdějším (křesťanském) pojetí se pojmenování Provoda přesunulo z individuálních pohanských oslav na část křesťanské oslavy Velikonoc. Konkrétně na první neděli po Velikonocích, zvanou též Provodní. V překladu do současného jazyka bychom totiž řekli Nehoduj do první velikonoční neděle, což už začíná dávat smysl. Nehodování bylo výzvou ke střídmosti, tedy ke zdrženlivosti v jídle i životních radostech. Křesťanství často mělo ve zvyku nahrazovat původní pohanské svátky svými. Přičemž nezřídka stavělo přímo na původních zvycích nebo alespoň na datu oslav – takto vznikly Vánoce, Dušičky, Sv. Jan a mnoho dalších dnes ryze „křesťanských“ svátků. Ať tak či onak, dochoval se výraz „Provoda“ až do dnešních dnů. Sice již jen málokdo tuší, čím Provoda ve skutečnosti byla, ale i tak si vždy při říkance „Hody hody do Provody“ vzpomeneme na naše předky. A kdybyste náhodou chtěli Velikonoce oslavit pořádnou porcí masa, můžete si dát ententýka. Toho zase všichni známe z dětského rozpočítávadla Ententyky (ententýky), dva špalíky, čert vyletěl z elektriky… Víte ale, že tahle říkanka je trochu morbidní? Ententýk je ve skutečnosti kastrát, jde totiž o vykastrovaného kačera (z německého die Ente = kachna). Známé rozpočítávalo „ententýky, dva špalíky“ tak je odvozeno od toho, že kačeři byli údajně kastrováni za pomocí dvou špalíků.   Zdroj: Naše řeč – Petr Tryščuk Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora