Zprávy z internetu

  Pravidla pro určení data Velikonoc stanovil roku 325 První nikajský koncil. Podle nich připadají velikonoční svátky na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Trochu podezřelé je, že Kristova smrt se shoduje s jarní rovnodenností. Jakoby církev naroubovala nový svátek na daleko starší tradici. Také symboly zůstaly stejné. Všechny se vážou k novému životu na konci zimy. Velikonoce jsou pro většinu lidí svátky jara. Pro mnohého člověka zůstává smysl svátků jara s velikonočním tajemstvím skryt anebo stojí ve stínu Vánoc, které dnes znamenají dominantu roku. Snad je

to tím, že se část lidské společnosti po mnoho generací odklání od hledání duchovních hodnot a směřují jinými cestami. Jednotlivé dny, které bezprostředně předchází Velikonočnímu pondělí mají svůj význam. Proč jsou zrovna barvy spojené s těmito dny? Jejich určení není úplně jasné a někdy se dokonce jedná pouze o historickou záměnu slov. Každý ze dnů velikonočního týdne má svůj název a také význam. Některé dny jsou méně významné, jiné v sobě skrývají důležité historické události a symboliku. Někdy zvyky konané v ten příslušný den mají kořeny v lidových tradicích, jindy v křesťanství, ale většinou se navzájem prolínají. Šedá barva je barvou neutrality a kompromisu. Typická barva stínů vzniklá směsí světla a temnoty. Přitahuje opatrné a málo sebejisté lidi, kteří můžou mít strach ze života. Pokud od šedé čekáme nějaké emoce, pak je to především smutek, nuda, pokora a chudoba. Žluté úterý často najdeme také pod názvem Šedivé úterý. Žluté úterý symbolizovalo zlato, světlo a slunce. Žlutá je jásavá barva i barva zralosti. V křesťanském umění symbolizuje věčnost, ctnost, rozum, úctu, vznešenost, žárlivost, Boží světlo. Proč byla úterý přisuzována i šedivá barva, není známo. V některých oblastech bylo šedivé úterý také nazýváno jako tlusté úterý. To proto, že to byl poslední den, kdy se člověk mohl dosyta najíst před postními dny, které bezprostředně předcházely Velikonocům. Nejinak tomu je i u šedivého úterý. Zatímco na modré pondělí se nemělo pracovat, tak šedivé úterý byl den vyhrazený úklidu domácnosti. Tradice před velikonočního úklidu však sahá až do období pohanských zvyků. V tento den by měly být z domu ze všech koutů vymeteny pavučiny. V mnoha domácnostech se čistila okna nebo se dokonce bílilo. Den patří domácím skřítkům a tak jestli doma nějakého máte (a víte o tom), tak mu dejte trochu mléka nebo nechte na talířku kousek chleba. Z hlediska pohanských zvyků, ani těch křesťanských, neměl tento den žádný zvláštní význam. To šedivé úterý, úterý plné prachu, vymetání, čištění, omývání, prostě úklidu. Ten úklid k pašijovému týdnu patří, stejně tak k jaru. Všichni přece chceme být zjara svěží, čistí, vitální. Všichni chceme dýchat svěží vzduch, mít kole sebe čisto a prostor. Čím více prostoru kolem sebe, tím více pocitů volnosti a svobody, tím více energie. A energie to je i oheň. I ten k jaru patří, oheň je totiž způsobem očisty. I taková obyčejná svíčka dokáže očistit prostor, ještě intenzivnější očistu nabízí i vykuřování.   Zdroj: Missale romanum. Řím, Vatikán: Typis polyglotis Vaticani, 1970. Liturgický rok. Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora