Zprávy z internetu

  „Máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům; vzdáš hold naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého; i příšerný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako tě dojímá smutná píseň; budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní zatoužíš; zapomeneš na nicotné naše pletky, malicherné štvanice…“. Takto charakterizoval Šumavu Karel Klostermann ve svém díle V ráji šumavském.   Duben Veselé jarní přeháňky a první boží duha nad krajinou! Rozsívku složil hospodář

a důvěřivě obchází půdu, do níž sil. Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá se neporuší. Neb zákon jediný jest klíčiti a růst, růst za bouří a nepohody všemu navzdory. Rozšafní dědové se hřejí u kamen a přemílají starou moudrost, staré zvyky a staré pranostiky. Blaženě se protahuje, štěstím lásky se vzdouvá země probuzená mladým paprskem slunce, samo jaro je ta změna…Šumava je drsná a šetří na růstu i květu. Zatímco Pošumaví zdobí spousta bílých květů, ve vyšších polohách se ještě bělají sněhové ostrovy. Jaro už definitivně přebírá otěže. Ze široce otevřených náhorních ploch Šumavy dýchá dosud chladný zimní vzduch. První jarní bouřka a teplý déšť, který ji bude provázet, jako by náhle probudí trávu a pučící listí stromů i keřů.1. dubna. Říká se, že původem tohoto svátku je reakce lidí na proměnu roční doby, kdy se ze smutné zimy stává veselé jaro. Apríl sice nepatří k původním českým zvykům, ale rychle se v našich krajích usídlil a stal se velmi oblíbeným. Naši předkové, kteří byli všímaví k dění kolem sebe, zjistili, že hodně lidí se začne v dubnu chovat úplně jinak. Jsou hádaví, podráždění, rozmrzelí, až znechucení životem, špatně spí. Přitom by neměli mít důvod. Naopak, otravná zima končí, začíná jaro. Kdysi byly pro lidi měsíce od prosince do března ve znamení minimální aktivity. Na polích ležel sníh, věnovali se jen nezbytným domácím pracím a sbírali síly na jarní setí. Nezapomeňte, že ani v dubnu se zima ještě nevzdává: Floriánská chladna, která se někdy protáhnou do začátku května, mohou ještě přinést mrazíky a sníh. A všude spousty vody, která vyplňuje kdejaký dolík nebo vyjeté koleje na cestách a vytváří stovky malých stružek, které stékají a spojují se do větších, aby umocnily divokost šumavských potoků a říček. Každopádně – lepší mráz v dubnu, než v květnu. Mezi hlavní posly jara patří jarní květy v podrostech hájů. Rozkvetlá vrba se svými kočičkami byla již v dávných dobách znamením konce dlouhého a těžkého zimního období a příchodu nového zemědělského roku. Kočičky se také přidávaly kravám do krmení, aby dobře dojily. V dubnu bývalo ve městech hojnost trhů, kde mohli pak hospodáři prodat dobytek, který měli k tomuto účelu připravený, nebo si naopak přivést domů nové dobytče. Tehdy, když byl přiveden nový kus domů, musel se dobře pokropit odpředu dozadu svěcenou vodou, aby řádně dobytče prospívalo a užitek dávalo. V nižších polohách Šumavského podhůří se již koncem dubna vyháněl dobytek na pastvu a tak jej při prvním kroku z chléva hospodyně opět kropily tříkrálovou svěcenou vodou, aby prospíval, nemoci nechytal a krávy pak dobře dojily. V horní krajině Šumavy zavěšovali hospodáři dobytku na krk svěcené zvonce, aby se neztratil v houštinách. Staří pastevci uměli zvláštním způsobem uhodnout kolik je hodin, kdy mají hnát dobytek k večernímu dojení. Měřili prý délku stínu bosými chodidly a při určité délce byl pak čas zahánět. Duben má svůj zcela zvláštní půvab. Téměř silou táhne to člověka do přírody ven. Je to touha po slunci. Pomyslete však jen, co by bylo platno, kdyby se život zelenal a radost kvetla kolem, ale nikoli v člověku samém? K čemu by byl všechen květ všude mimo, kdyby duše vadla jako listí na podzim nebo byla stejně chladná jako zimní zem?   Zdroj: sbírka Měsíce – Karel Toman Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora