Zprávy z internetu

  Tam v světě kopců a vrchů, kde les roste z dolin k samému temeni, a i ten miloučký kamenný starý svatý je už trochu znaven tím věčným šuměním, v údolí, kterým vede silnička jediná, tak úzká, že každý vozka ji šťavnatým slovem proklíná, a kde mlýnský potok jak pasáček zpívat zdá se mi, přes luka skákat a snít pak zdlouha mezi olšemi, klapal jeden mlýn, hlučela pila, šumělo mlýnské kolo pozdním večerem, ať jak chci vzpomínám, neznal jsem větší krásy v světě veškerém! Pak zaroste houštím a hložím, co bylo, to málo, kde kdysi mlel můj mlýn, a nakonec

sotva najde to místo. Schererův mlýn na Arnoštském potoce dávno doklapal a voda dávno přestala sloužit člověku. Mlýnská kola se dotočila. Divočina se rychle dere vpřed a příroda si bere nazpět to, co z ní člověk před staletími svou prací vyrval a obdělal. Návštěvník hledí se smutkem na místa, kde práce kdysi vládla krajem. Jsou změněna k nepoznání. Jen ta voda se vine starými zákruty a neomylně dál údolím – tak jako kdysi a zpívá si tu teskně či vesele. Klášterec (městská část Vimperka), malá kolonizační vesnici založena snad roku 1174, ležící na vimperské větvi solné Zlaté stezky. Prý zde ve 13. století založili mniši – kolonizátoři z Bavorska – klášter, není to ovšem nikde doloženo a tak nejspíše zde jen poustevna. Vesnice zmiňována také 1359 a roku 1547 sklářská huť. Na návsi vesničky najdete kapli Povýšení Sv. Kříže postavenou v roce 1852, měla jeden zvon a její oltář byl zdoben dřevěnými sochami apoštolů Petra a Pavla. Na oltáři se nacházel i kříž s tělem Kristovým a Bolestnou Matkou Boží pod ním stojící. Na stěnách kaple visely obrazy křížové cesty. Vpravo při vchodu byl památník padlých s osmi jmény a daty synů obce, kteří se nevrátili z první světové války. V roce 1910 zde žilo 247 obyvatel v 31 domech; byla zde i škola. V blízkosti bývalá tanková střelnice , jejíž řídící věž je přestavěna na penzion. Otec básníka Antonína Sovy, řídící učitel a hudebník Jan Sova, pocházel ze zdejší hodinářské rodiny. Tam se 12. ledna 1827 v rodině hodináře Jakuba Sovy narodil Jan Sova, který v roce 1845 se stal podučitelem ve Vimperku. Vesnička je to opravdu malá, nenajdete zde více jak 20 rodinných domků se zahrádkami. V současnosti vesnici obývá kolem 30 obyvatel, v létě navíc rekreanti, které už zde místní vnímají jako vlastní obyvatele. Kláštereckým náměstím je střed vesnice, kde stojí kaple Povýšení sv. Kříže, která byla vystavěna v roce 1852. Od roku 1989 zde bylo povoleno sloužit jednou za rok mši svatou. V současné době kaplička neslouží. Posloužit může jedině příjemným posezením na dřevěné lavičce pro unavené turisty, a nabídnout tak chvilku k odpočinku. Půjdeme-li malou vesnicí až na konec, dojdeme ke „střelnici“. Před Setkáním mládeže na Šumavě v roce 1968 se Klášterec poměrně hodně opravoval. V době, než tudy projížděl tehdejší prezident arm. generál Ludvík Svoboda na nedalekou vojenskou střelnici. Tak tomuto místu místní obyvatelé dodnes říkají. Před rokem 1989 se zde nacházela tanková střelnice. Dvě tankové dráhy a pozorovací věže byly zachovány a v současné době zde najdete ubytování Brautfergerův dvůr. V letech 1897-1898 byla mezi Vimperkem a Volary zřízena c.k. privilegovaná místní železniční trať. Mezi lesem zvaným „Hochholz“ a lokalitou, které se říkalo „Lein“ byl italskými dělníky specialisty zbudován 22 metrů vysoký viadukt se čtyřmi velkými oblouky. Tehdy to místním přineslo i dobrý výdělek při pomocných pracích. U osady Klášterec se můžete pokochat impozantním Kláštereckým viaduktem alpského typu s malebnou krajinou okolo, která ukrývá stopy po Zlaté stezce. Až přijdete k viaduktu obklopeného zeleným údolím, uslyšíte zručení potůčku a představíte si parní lokomotivu, jak se prohání po viaduktu, dostanete se do zlatých časů železnice za starého mocnářství. Tato nyní vzácná technická památka byla impozantní i ve své době. Viadukt byl postaven z neomítnutých kamenných kvádrů klenoucích se do 4 oblouků a byl otevřen v roce 1900 v rámci tehdy dokončeného úseku trati Volary – Strakonice. Toto velkolepé dílo se neuvěřitelně dobře skrývá v hlubinách přírody, a proto nás tak ohromilo. Krásná kombinace vysoké kamenné stavby, zelených lesů a modrého potoka či oblohy musí každého zasáhnout. A ještě pověst: O velkém žroutu. Kdysi dávno tomu, žil v Klášterci sedlák Terl. Byl vyhlášeným jedlíkem, takže bylo o strach, pozvat jej na návštěvu. Jednou nebylo zbytí a Terl se u stolu oháněl tak, že hospodáři sotva stačili nosit nová jídla na stůl. Když už měl konečně ten žrout plné břicho a odporoučel se domů, na dvoře marně sháněli všechnu drůbež, v chlívku selátko a i jedno tele chybělo. To byl tedy zákusek po všem tom jídle!   Zdroj: O velkém žroutu. Cyklistův průvodce Šumavou Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora