Zprávy z internetu

  „Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěj a nad polem si skřivan zapěje.“ Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce, který láme zimu, přináší skutečně jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy. Nebo taky zimy ještě přidá… Svatý Matěj je patronem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích a mládeže. Vzýván je proti manželské neplodnosti, při černém kašli a neštovicích i jako ochránce správných rozhodnutí. Svatomatějské pouti tehdy otvíraly novou poutní sezónu a byly také jednou z předzvěstí nadcházejícího jara. V lidové tradici byl svatý Matěj spojen s příchodem předjaří. Na Chodsku a jižní Moravě

se tradovalo, že v tento den mají vrabci svatbu. Hospodáři sledovali počasí a podle pranostik odhadovali, jak dlouho ještě potrvají mrazy a jaká bude toho roku úroda. Na Berounsku se ráno, v poledne a večer vyséval ječmen – který pak vzešel nejrychleji, ten měl být nejvhodnější k osevu. Kolem apoštola Matěje se vyvinuly rozličné tradice. Ještě dnes je všude plno matějských poutí a dříve se razila i matějská mince. K svátku svatého Matěje se vázal také jeden z všeobecně rozšířených blahonosných rituálů. Mezi dávné zvyky patřilo obcházení zahrad a sadů před východem slunce a třesení větvemi stromů, které mělo chránit před mrazy a zajistit bohatou úrodu. Hospodář vyrazil do ledového rána bosý a málo oblečený. Se hlavou skloněnou otloukal každý kmen zeleným prutem. Nesměl pohlédnout do korun stromů, aby v nich náhodou nespatřil svatého Matěje, který by v takovém případě žádné ovoce ten rok nenadělil. Potom vběhly do zahrad děti, aby na stromy hlasitě volaly: jen tak jim nezmrznou květy a urodí hodně ovoce. Mezitím jejich otec vylezl nepozorovaně do koruny vzdáleného stromu, aby odtamtud co nejtišeji shodil několik jablek do ojíněné trávy, vzácnou nadílku od svatého Matěje při východu slunce. Někdy byl tento zvyk spojen také s výslužkou. Na Mnichovskohradišťsku nacházely děti v sadech jablka a sušené ovoce, které jim tam nadělil svatý Matějíček. Ve východních Čechách měl tento obyčej podobu dívčí kolední obchůzky. No a večer? Večer se lidé hřáli u kamen a také trochu věštili. Například pomocí lístků břečťanu, které se na noc vkládaly do misky s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, považovalo se to za předzvěst nemoci v rodině. Lidová moudrost praví, že kdo do dopoledne na svatého Matěje nezasel žito, tomu úroda nerostla. Vychází z určité klimatické periody roku, 22. února totiž nastává tzv. matějská obleva. Nejznámější jsou ale přece jen svatomatějské poutě. Tradiční Matějská pouť v Praze jako zábavní akce stále začíná kolem 24. února, už dávno se však nekoná u poutní cesty ke kostelu svatého Matěje nad Šáreckým údolím, kde původně vznikla. Vzhledem k přesunu svátku v českém liturgickém kalendáři na 14. května se původní svatomatějská pouť ke kostelu svatého Matěje nyní slaví v odlišném termínu. Ta vyhlášená, pražská, má za sebou velmi dlouhou historii. Podle pověsti byl totiž autorem myšlenky matějské pouti už Karel IV. Chtěl ji prý uspořádat na počest dřevorubce Matěje, který mu zachránil život při lovu. První historicky doloženou pouť ale Národní knihovna datuje „až“ k roku 1595, kdy probošt Pontanus získal od papeže svolení udělovat odpustky. Obětní dary pak byly použity na stavbu kostela sv. Matěje nad Šáreckým údolím. V roce 1770 původní malý kostelík zbourali na na jeho místě postavili nový v pozdně barokním stylu. I tak si místo uchovává své prastaré genius loci. K poutnímu kostelíku pak každoročně směřovaly zástupy Pražanů, které sem lákaly různé pochoutky a jejím cílem byl hanspaulský kostelík svatého Matěje, ke kterému vedla křížová cesta o dvanácti zastaveních, začínající na místě, kde dnes najdeme už jen stanici metra Hradčanská. S tím, jak tato první jarní pouť v Praze (a některé zdroje tvrdí, že dokonce i v celé střední Evropě) nabývala na významu, přibývalo i jejích účastníků. Prostranství před kostelem bylo natřískané jak o jarmarku, v tlačenici by nepropadl ani špendlík. V období první republiky se této pouti účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film U svatého Matěje, když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera U svatého Matěje. U svatého Matěje, když se slunko zasměje, na pouti je hezkých panen, jak když máku naseje, ach jo Chodila tam chodila jedna panna rozmilá, měla sukni květovanou, tuze se mi líbila. Koupil jsem jí z perníku srdce za čtvrt zlatníku a husara se šňůrama na cukrovém vraníku. Začal jsem s ní žertovat, že bych ji chtěl milovat, za to srdce perníkové musela mi svoje dát. Z Tiché Šárky se pouť jako symbol blížícího se jara přestěhovala na náměstí do Dejvic, kde se konala až do roku 1960. Poté se na několik let „zmenšila“ pouze na drobné atrakce v jednotlivých pražských čtvrtích. Obrat nastal v roce 1963, kdy se konala první pouť na Výstavišti, respektive v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. A svatý Matěj hospodářům radí – šelma sedlák, který nevěje (neseje obilí, nerozhazuje). Už je také po volské zimě, tj. mohou se používat volské potahy. Sv. Matěj také chválí pluh, čili mohou začít jarní práce na poli. Když prší, tak se bude brzo sít. A předpovídá, že když bude koplina (možnost zahájení prací základního zpracování půdy, kopnout do země) tak na Josefa (19. března) travina (možnost pastvy pro ovce).   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora