Zprávy z internetu

Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo mnohdy církvi trnem v oku. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než-li dnes. Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné masopustní kvasy, na kterých hodovali se všemi pozvanými. V životě mnoha lidských generací hrál důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Jednalo se o

dobu poměrného hospodářského klidu. Dokončovaly se ještě drobné práce z předešlého hospodářského roku (draní peří, přástky, mlácení obilí), ale zároveň se všichni připravovali na blížící se jaro, počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických magických úkonů a pověr, majících zajistit jednak blahonosný a plodonosní účinek, jednak ochránit usedlost před zlými silami a nepříznivými vlivy…. Masopust představuje období veselí, jídla, hodování a tancovaček. Jak tedy může souviset původ slova se slovem půst označujícím naopak období zdrženlivosti? Tato na první pohled zřejmá souvislost je pouze zdánlivá. Podobnost vyplývá až z dnešní formy obou slov – pust a půst. Slovo masopust je dokládáno v češtině již od 14. století a během vývoje do novočeštiny v něm nedošlo k žádným hláskovým změnám.Slovo půst však ve staročeštině znělo póst nebo puost. Staročeskou podobu póst můžeme dát do souvislosti i s německým základem slova Fasten, které také označuje půst nebo postní dobu. Ve slově masopust pak druhá část slova nesouvisí s půstem, ale se slovesem pustit se něčeho – v našem případě pustit se masa. Původně tedy slovo masopust označovalo dobu, kdy se podle církevních zvyklostí nejedlo maso a jako masopust byla označována doba velikonočního či lépe předvelikonočního půstu – od Popeleční středy do Velikonoc. Tento původní význam se však kromě staroslověnštiny nedochoval v žádném ze současných slovanských jazyků, ani v češtině. Postupně se slovem masopust začal označovat jiný úsek roku – doba trvající od Tří králů- od 6. ledna , doba po Vánocích až do Popeleční středy, která je začátkem velikonočního půstu. Postupně se ve shodě s liturgickým kalendářem zúžil časový význam na označení tří dnů před Popeleční středou- na označení neděle, pondělí a úterý před Popeleční středou. Tyto dny nabyly velkého významu hlavně v lidovém prostředí, byly a často ještě jsou obdobím maškarních průvodů, bálů a veselení. V lidovém prostředí byl přípravným dnem na masopust také tzv. tučný čtvrtek neboli tučňák – čtvrtek před masopustní nedělí. Dnes má ale slovo masopust význam jiný, označuje spíše celé období po Vánocích, tedy celé období veselí před velikonočním půstem. V jiných evropských jazycích se masopust označuje také jako karneval. Karneval je slovo přejaté do češtiny z italštiny. Carni vale-původně znamená dej vale masu, opusť maso, dej sbohem masu. I u tohoto dnes mezinárodního slova došlo k podobnému vývoji jako u českého masopustu, z hlediska původního významu karneval je totéž co masopust. S masopustem souvisí taneční zábavy, bály a plesy. Slovo bál souvisí s řeckým slovem ballidzein – tancovat, ples je slovo všeslovanského původu, dodnes plesat jako archaismus znamená také radovat se. A pokud si ještě vzpomenete na slova reduta a šibřinky nebo se s nimi setkáte v literatuře, mohli bychom připomenout, že reduta jako název plesu pochází z latiny, kde reductus znamená odlehlý, na stranou ležícím místě. Postupně se jako reduta označovalo místo taneční zábavy, později zábava sama. Slovo se užívalo pro označení taneční zábavy především v 19. století. Šibřinky vybral jako slovo označující původně sokolské taneční zábavy Miroslav Tyrš, myslím, že se se šibřinkami můžeme setkat jako se slovem obnoveným i dnes. Ve staré češtině označovaly šibřinky jakékoli pošetilosti.   Zdroj: Alena Chýlová Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora