Zprávy z internetu

  Čistšího a prostá lidová legenda, která má půvab obrázku namalovaného na skle rukou vroucnou a myslí zbožnou….. Žila svatá Dorota pobožného života. Pěkně, čistě chodila, protože svatá byla. Šla jednou přes králův dvůr, potkal ji tam sám pan Trůn. Chceš, Doroto, chceš má být? Chce ti celý svět sloužit. Pane králi, nebudu, slíbila jsem jinému. Slíbila jsem jinému, Kristu Pánu samému. Král se na ni rozhněval a Dorotu smažit dal. Čím se déle smažila, tím krásnější, tím byla. Král se na ni rozhněval a Dorotu stíti dal. Už je Dorota sťata, duše do nebe vzata. Přineste ji ovoce od

nebeského Otce. Přineste ji lilie od Panenky Marie. Svátek sv. Doroty připadá na 6. února, kdy tající sníh a slunce vykukující z potemnělých mraků předznamenávají příchod jara. Téměř zapomenutý zvyk je tzv. „chození s Dorotou“, které se mezi českým lidem provozovalo v období kolem 6. února, kdy má tato světice svátek. Svatá Dorota žila ve 4. století v městě Caesareji v dnešním Turecku a váže se k ní legenda, že se do ní zamiloval místodržící Africius. Ona ho však odmítla, tak on jí za to, že byla křesťankou, nechal nejprve mučit a nakonec i stít. Cestou na popravu, bylo to v zimě, se těšila na krásné květiny a ovoce, které rostou v božím ráji. Potkal je však úředník jménem Theofil, a ten se jí začal vysmívat, že jestli mu ty květiny pošle, tak i on uvěří v Ježíše Krista. Stalo se však něco zajímavého. Najednou se jim zjevilo andělské dítě, a to jim dalo plný košík květin a ovoce. Teofila to přesvědčilo natolik, že i on začal věřit v Krista, za což však byl též popraven. Dorotský svátek provázely ve městech a na vesnicích hry různého rozsahu, od jednoduchých útvarů (malé dorotské hry) k rozsáhlejším produkcím (velké dorotské hry). A tak v době svátku sv. Doroty chodívaly děti a mládež po domech a lidem v nich hrály představení o umučení svaté Doroty. Za což pak dostávali i výslužku nejprve v podobě potravin a později i peníze. Malé obchůzkové hry (říkalo se jim chodění s Dorotou) vycházejí z písňové legendy ze 14. století, která žila také v kramářských tiscích. Koledníci píseň, resp. její místní variantu, sborově přednášeli anebo si rozdělili jednotlivé pasáže jako herecké party. Aktéři v úzké i širší sestavě, král, Theofil, Dorotka, kat, lokaj, anděl, někdy čert a další postavy, scénku předváděli v domech a v hospodách a jako herecká skupina zacházeli i do vzdálenějších obcí. Hrávaly ji vždy chudé děti z dělnické kolonie Hru hrály chudé děti do čtrnácti let. Nosily s sebou pokladničku, do níž vybíraly, a o peníze se pak dělily. Hrávalo se v hlavní seknici dřevěné chalupy, u dveří. Svatá Dorota potvrzuje trvající zimu neboť stromy sněhem ometá, bývá na sníh bohatá, je při ní sněhu forota. Na svatou Dorotu, teče rádo do botů, jsou-li však o Dorotě rampouchy, budou hodně dojit krávy.Také ale nese skřivánka v košíčku, rozdává ptákům píšťalky a písničky. O svaté Dorotě uschne i košile na plotě, ale také bývá na sníh bohatá.   Zdroj: JK Hraše – Český lid Vol. 9, č. 3 (1900), LANGHAMMEROVÁ, J., Čtvero ročních dob v lidové tradici Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora