Zprávy z internetu

  Počátek února, kdy zpravidla všude ještě leží sníh, zima zdánlivě pevně drží otěže své vlády a slunce sice pomalu, ale jistě nabírá na své síle, patří Hromnicím. Přesněji, jejich dnem je druhý únor a mohli bychom je v řeči našich předků označit jako první svátky jara. Druhý únor je v křesťanské liturgii i v lidové kultuře spojen s Hromnicemi. Světlá část dne se už zřetelně prodlužuje, jak napovídá pranostika „na Hromnice o hodinu více“. Předkové byli v odhadování změn délky dne velmi velkorysí. Například u Hromnic se den neprodlužuje o pranostikovou hodinu oproti délce dne v době zimního slunovratu,

ale je už delší o hodinu a dvacet minut. Pořekadlo „na Hromnice půl píce“ má zase hospodáři připomenout, že zima nekončí a je třeba mít ten den ve stodole ještě alespoň polovinu zásob sena pro domácí zvířata. Hromnice byly také svátkem očisty. V předtuše jara lidé cítili potřebu vysmýčit své příbytky, vymést krby, uklidit stáje a dvory. Pilně uklízeli každý kout svých domácností, ve snaze udělat místo příští živoucí jarní energii, kterou již cítili ve vzduchu. Svátkem Tří králů kdysi končívalo dvanáctidenní období Vánoc a za­čínala doba masopustního veselí. V některých domácnostech však ještě zbývalo uložit betlém, odstrojit a spálit vánoční stromek, což je leckde dosud zvykem právě 2. února, na svátek Hromnic, čtyřicet dnů po narození Ježíše Krista. V církevním kalendáři připadá na tento den svátek Uvedení Páně do chrámu. Pů­vodně to byly svátky dva: Očišťování Panny Marie a Obětování Páně. Když Ježíšově matce skončilo šestinedělí (uplynulo zmíněných čtyřicet dní, po které byla žena považována za nečistou), musela podle Mojžíšova zákona přinést oběť za očištění. Obětním darem byly beránek a holoubě. Marie s Josefem ten den poprvé přinesli do jeruzalémského chrámu Ježíše, který měl být jako prvorozený syn obětován Bohu, nebo z tohoto závazku vykoupen. Podle Lukášova evangelia se tu potkali se starcem Simeonem a prorokyní Annou, kteří v Ježíšovi poznali očekávaného Mesiáše a nazvali ho „světlem národů“. U nás jsou nejstarší zmínky o svěcení svící na Hromnice z poloviny 14. století a jsou v textech Tomáše ze Štítného, který uvádí, že jde o starobylou a obecně uznávanou a uchovávanou tradici. V kostelech ve svátek Uvedení Páně do chrámu vysvěcené svíce doporučovali církevní hodnostáři a duchovní již od 13. století věřícím jako věc s Boží ochranou. Ta se projevovala nejen při již zmíněných bouřkách, ale významnou úlohu měla také při návštěvě kněze u nemocného nebo u rakve s nebožtíkem. Všeobecně se věřilo, že odhání zlé mocnosti. Hořící hromnička sloužila k magickým úkonům spojeným se zabezpečením úrody. Hospodáři dávali hořící svíci hromničku do hromady obilí a modlili se za hojnou úrodu, jinde s hořící svící hromničkou obcházel hospodář třikrát úly, aby si zajistil hojnost medu a aby úly byly chráněny proti zlodějům a ohni. Také vosk ze svící hromniček měl magickou sílu a bylo možné s jeho pomocí čarovat. Zadlabaný do mlýnských kamenů dovedl ovlivnit množství a kvalitu mouky. Když byl přilepen na střelecký terč, protivník jistojistě netrefil. Bylo třeba jej však před vlastní ranou odlepit, neboť působil na všechny střelce bez rozdílu. Nakonec se vosk i hořící svíce hromničky užívaly různým způsobem i v lidovém léčitelství. Staré lidové věrské tradice udržované ještě nedávno našimi předky zakazovaly v tento den ženám jakoukoliv práci. Platil především zákaz předení nebo šití a věřilo se, že do domu, kde se příkaz nedodržel, udeří blesk. Na Šumavě obcházel hospodář hned po návratu z kostela s posvěcenou zapálenou hromničkou třikrát včelí úly, což mu mělo zajistit zdravé včely a hojnost medu. O Hromnicích se nesmělo klít, tancovat ani žertovat. Lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat a zákaz poruší, „zemře bez světla“. Na Šumavě se hromnička dávala do ruky těžce nemocnému. Také vedle lože umírajícího hořely hromničky – světlo hromničky mělo jeho dušičce svítit na cestu do nebe. Báby kořenářky hromničkami léčily. Na vesnici se s hromničkami „čarovalo“ ještě na počátku 20. století. Právě na Hromnice dle starého lidového kalendáře nejen končily svátky vánoční úklidem betlémů i vánoční výzdoby, ale neoficiálně končila zima a začínalo jaro. V přírodě právě v období Hromnic nastává oteplení a mohou se objevit první bouřky. Slyšet na Hromnice úder hromu se považuje za dobré znamení. Později slovanské kněžky v Libušině kole roku propojily Perunův svátek s bohyní Zorou, známou také pod jmény Jitřenka a Jasněnka. Je bohyní brzkého jara, úsvitu, začátků, krásy, lásky a naděje. Lidem přináší radost, životní sílu, nadšení a podporu nových začátků. V předvečer Imbolcu hospodyně zhášejí všechna světla a po přípravě prostoru rozsvěcují nová v každé místnosti domu. Otevírají také všechna okna a dveře, aby mohl do domu proudit nový život. Na parapet okna se staví svíce, nádoba s mlékem a čerstvý chléb. Den po Hromnicích pak věřící slaví svátek svatého Blažeje. Podle legendy měl tento mučedník ze čtvrtého století při cestě na popraviště modlitbou uzdravit umírajícího chlapce, kterému se v krku vzpříčila rybí kost. Svatoblažejské požehnání udělované v tento den má pomáhat od nemocí, a to zejména krčních. Svátek svatého Blažeje byl jedním ze dvou termínů v roce, kdy dostávali svůj plat učitelé. K Hromnicím se váže na 40 lidových pranostik, takže i další se týkají počasí, zmiňme například „Zelené Hromnice – bílé Velikonoce“. Podle toho, jak na Hromnice bylo, odhadovali lidé také budoucí úrodu, v tomto případě bylo lepší slunce, protože znamenalo hojnost nejenom obilí, ale i konopí či lnu. Lidé si také velice dobře uvědomovali, že ještě dlouho potrvá, než bude co sklízet. Na Hromnice proto měla být v hospodářství ještě polovina krmných dávek a polovina jídla pro rodinu, aby se podařilo zimu spokojeně přečkat. Tomu odpovídá pranostika „Na Hromnice – půl krajíce, půl píce“. Až během května a června totiž naroste pořádná tráva, kterou půjde krmit dobytek, a budou první plody ke sklízení. Bude-li pěkně, jasno a slunečno, bude zima ještě dlouhá, nejméně dalších šest týdnů. Naopak pokud bude ošklivo, zataženo a případně bude sněžit nebo pršet, vezme zima krátký konec. Na Hromnice na vás možná dýchne závan předjaří, neboť s pravděpodobností pohybující se okolo 70 procent se dostavuje výrazné oteplení, jež naši předci nazvali hromniční oblevou. Kolem poloviny první únorové dekády však obvykle přicházívá tzv. tuhá únorová zima, kdy do střední Evropy proudí velmi chladný arktický vzduch, tak uvidíme, čím nás letos počasí překvapí!   Zdroj: Večerková: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech Moravy a Slezska Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora