Zprávy z internetu

  Přílety prvních stěhovavých ptáků a prodlužující se den jsou jasnými příznaky konce zimy a příchodu nového života. Prvním bývá obvykle skřivan se svým bohatým a variabilním zpěvem a to přesně podle pranostiky: na Hromnice skřivan musí vrznout, i kdyby měl zmrznout. Ale už v lednu byli ve slunných dnech slyšet kosi a sýkorky, teď se přidali například brhlíci nebo zvonci. Jak se ale budou postupně vracet pěvci ze zimovišť, bude se celý ten sbor kompletovat: jde zhruba o stovku druhů a co do počtu o miliony ptačích zpěváků. Už před mnoha tisíci lety si lidé začali uvědomovat souvislost mezi

měnícím se ročním období a přítomností či nepřítomností ptačích druhů. První zmínky nalezneme už ve starém Zákoně i v díle Aristotela. Přesto nikdo netušil, že by ptáci někam pravidelně létali. Není to tak dávno, kdy byl všeobecně znám názor, že ptáci zimu prospí. O vlaštovkách se myslelo, že se zahrabávají do bahna, kukačky se zase měli měnit na zimu v krahujce. Až na přelomu 19. a 20. století jsme se začali učit zákonitostem ptačí migrace. Cestovat tisíce kilometrů do míst s příznivějším klimatem a na jaře zase absolvovat cestu zpět na hnízdiště patří bezesporu k jedněm z nejzajímavějších a stále fascinujícím úkazům v ptačí říši. Je neuvěřitelné, jak se stěhovaví ptáci každoročně na podzim spojí do velkých hejn a odletí na jih. Jak mohou vědět, kam letět, kdy se vydat na cestu a kdy nadešel čas k návratu. Jak dokážou přežít dlouhou a nebezpečnou cestu? Je tady celá řada otázek a dnes díky vědeckému výzkumu, už víme o ptačí migraci hodně. Přesto je tento jev považován za jeden z největších zázraků přírody. V našich podmínkách lze za první ptačí posly jara považovat husy velké, které se vrací již během února a patří mezi běžné tažné ptáky. Kosí populace na venkově ovšem pravidelně migrují a zimu tráví raději na severu Itálie, případně jihu Francie. Na polích, kde vznikají kaluže z roztátého sněhu, se brzy objeví i čejky chocholaté – bahňáci, kteří u nás hnízdí na vlhkých loukách nebo na podmáčených polích. Každým dnem bude přilétat více ptáků a nejvíce jich bude vidět kolem rybníků a vodních toků. Zde totiž nacházejí nejvíce potravy v podobě vodního hmyzu a rostlin. Z vodních ptáků přilétají na hnízdiště jako první rackové chechtaví, poláci velcí a chocholatí a potápky roháči. Nejpříjemnější na únoru by mohl být skřivánčí zpěv. Velká část únorových pranostik je právě o něm: Když skřivánek v únoru zpívá, brzy se pod nosem slívá. V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá. Skřivánek-li v únoru zpívat počne, v dubnu jistě umlkne. Na Hromnice – skřivánek přes hranice. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá. Jaká je vlastně historie této pranostiky? Jenže skřivánci se ze severní Afriky a jižní Evropy podle chytrých knih k nám vracejí okolo 15. února. Ornitologové však ani s tímto tvrzením nesouhlasí: říkají, že skřivani nevrzají a že na Hromnice, tj. 2. 2. nezpívá či samičky nevábí skřivan, ale u nás přezimující chocholouš, který patří mezi skřivanovité, a je tedy skřivanovi velmi podobný. Jak je to tedy s onou pranostikou? “Nejstarší zmínka o skřivanech ve spojení s Hromnicemi pochází ze spisu pana Ctibora Tovačovského z Cimburka ‘Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich’ z roku 1457. V té době byl užíván juliánský kalendář, a tak tehdejší 2. únor odpovídal dnešnímu 11. únoru,” vysvětlují odborníci na stránkách České společnosti ornitologické. “Až přechodem na gregoriánský kalendář v roce 1584 se Hromnice posunuly na současný, pro skřivana nepříznivý termín. Bohužel nemáme přesné informace o tom, jak se měnilo klima během posledních 500 let. Je možné, že jaro v tehdejších časech začínalo o 14 dní dříve, vždyť nakonec Karel IV. už jedno století před první zmínkou o této pranostice úspěšně zakládal ve středních Čechách vinice. Nesoulad v termínu současného běžného návratu skřivana ze zimovišť by tak nepřímo dokládal klimatické změny během posledních století.”Přestože pranostiku o Hromnicích se skřivanovi nedaří v posledním století naplňovat, zůstává jedním z naších prvních ptačích navrátilců.   Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora