Zprávy z internetu

  „Christus mansionem benedicat“ (Bůh ať požehná tomuto příbytku). Tři králové A řekl prvý král: To víra vedla mě za hvězdou k Pánu dál ze země do země.“ Druhý král nato děl: Já jas jsem uviděl z naděje jen se rojit. Dala mi k Bohu dojít.“ Třetí král mlčel jen, vždyť slova málo jsou. Byl k cestě vybaven láskou, tou jedinou. Řadu adventních a vánočních svátků, tak povznášejících duši, uzavírají po Novém roce Svatí Tři králové. Kašpar, Melichar a Baltazar táhnou v houfu krajem, obcházejí dům od domu v zářivém, pozlátkem se třpytícím odění a nesou do rodin přání všeho

štěstí a zdraví. Ten první z nich nese na tyči v čele trojice betlémskou hvězdu, která jako by je vedla vpřed, druhý pohupuje kadidlem a šíří vůni svěcené myrhy, ten třetí vzadu přijímá dary a píše křídou litery K+M+B nade dveřmi jako požehnání domu. Většina lidí si myslí, že K+M+B jsou první písmena jmen oněch králů. Ale je to omyl. KMB neboli latinské CMB ve skutečnosti znamená Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná po celý rok (proto se za písmena píše letopočet). A co křížky mezi písmeny? To nejsou žádná plus jako ve školní rýmovačce. Jsou to opravdové kříže na znamení Svaté trojice – Otce, Syna a Duch svatého. Vše samozřejmě vychází z křesťanství a z Bible. A jak to vlastně bylo? Dvanáctý den po narození Ježíška, 6. ledna, přišli k jeho jesličkám mudrcové, aby mu přinesli dary nejcennější. Jezulátko obdarovali zlatem, myrhou a kadidlem. Snad právě pro počet a vzácnost oněch darů se ve 12. století v legendě objevili právě králové a byli tři. Přibližně v téže době dostávají i svá jména – Kašpar, Melichar a Baltazar. Svátek Tří králů je také svátkem zjevení Páně. Dá se to vysvětlovat i tak, že v tento den se Bůh zjevil jako člověk i pohanům. Pohany v tomto případě ztělesňují právě oni tři pohanští králové. Velmi rozšířené bývaly na Šumavě tříkrálové věštby, nejvíce ty, které předpovídaly lidský osud. Večer na Tři krále lidé zapalovali svíčky a sledovali, jak komu hoří. Komu svíčka shořela jako první, měl jako první zemřít. Navíc se sledoval i kouř, který ze shořelé svíčky vycházel. Pokud kouř stoupal, měl se člověk dostat do nebe. Pokud ale šel naopak dolů, nevěštilo to ani po smrti nic dobrého…Koledování je u nás doloženo ještě v předhusitských dobách. Za krále se převlékaly většinou děti z chudých rodin, pro které byl svátek Tří králů poslední možností něco si vykoledovat. Původně chodil s dětmi na koledu i duchovní, někdy kostelník nebo učitel. Král se volil pomocí mazance. Hospodyně zapekla do mazance minci. Po upečení mazanec rozlámala na kusy a rozdala všem v domě. Kdo minci našel, byl zvolen králem a měl právo kropit stavení a psát požehnání na dveře. Rozemletá tříkrálová svěcená křída se používala jako léčebný prostředek. Dobytku se sypala do krmení proti uhranutí, před temnými silami chránila i šestinedělky a novorozence. Požehnanou vodou se kropilo nejen stavení a stáje, které měla voda ochránit před požáry, ale i stromy a úly pro hojnost úrody a medu. Kadidlem se vykuřovala obydlí na ochranu před nebezpečím. Zbytek dohořívajícího kadidla zakopal hospodář na zahradě, aby stromy dobře rodily ovoce. V předvečer svátku Tří králů se věštila délka života. Každý v rodině si v ten samý okamžik zapálil stejně dlouhou svíci. Komu dohořela nejdříve, ten měl zemřít jako první. Kdo se na Tři krále ponořil venku do vody, ten zůstal po celý rok zdravý. Pražský večerník v roce 1934 otiskl několik „kratochvilných“ tříkrálových perliček – mezi nimi i rozmarné povídání o tom, jak mlynáři četli iniciály K+M+B. Když si dříve lidé z mlynářů chtěli udělat legraci, říkali, že iniciály znamenají Každý – Mlynář – Bere. Potrefený mlynář si to ale nikdy nenechal líbit a posměváčky pokaždé trumfnul tím, že písmena se musejí číst dvakrát a to následovně: Každý – Mlynář – Blázen, Který – Málo – Bere! Zdá se, že tato jejich podivuhodná síla, toto kouzlo, které se klene od úsvitu lidských dějin až po současnost, je skryto v poselství, které přinášejí. V poselství, v němž jsou obsažena nejdůležitější slova života, jakými jsou láska, porozumění, blízkost a naděje. Tedy pojmy, bez nichž bychom se ocitli v poušti, na které by všechno, co děláme, ztrácelo smysl.   Zdroj: Böhmerwäldler Heimatbrief, 1994, s.2 Gerold Franz Pinsker Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora