Zprávy z internetu

  V Judei tehdy vládl král Herodes Veliký. Mocný a Židy nenáviděný spojenec Říma, který krutě potlačoval i domnělé vzpoury. Podle biblické tradice dal vyvraždit betlémské chlapce mladší dvou let v naději, že mezi nimi bude i Kristus, kterého se obával jako budoucího židovského krále. O jeho krutosti svědčí i fakt, že nechal povraždit některé ze svých příbuzných. Jak se dozvěděl Herodes o Kristovi? Izraelitští duchovní předpovídali jeho příchod. Bylo to proroctví samotného Hospodina. Na to, že se právě narodil, Heroda upozornili podle legendy tři mudrci. Přijeli prý do Jeruzaléma a všude se na jeho narození vyptávali. Když se to

Herodes doslechl, dostal strach, že se opravdu narodil potomek pravých králů, který by ho mohl vyhnat jako uchvatitele moci dosazeného Římem. Požádal mudrce, aby mu oznámili, až ho naleznou, a předstíral, že by se mu chtěl také poklonit. Mudrci se na příkaz anděla vrátili z Betléma domů jinudy. Herodes dal proto povraždit pro jistotu všechny malé chlapce. Údaje o jejich počtu se liší, mluví se o čtrnáct tisíc, šedesát čtyři tisíc a středověcí autoři číslo ještě zvýšili až na sto čtyřicet čtyři tisíc. Historici se domnívají, že šlo jen o několik dětí z malé vesničky poblíž Betléma. Ať tak či tak, vyvraždění neviňátek nebo také mláďátek vstoupilo do povědomí. V Čechách se začal tento svátek slavit v 15. století. Ovšem nikterak důstojně. Například žáci pražské univerzity rok co rok obtěžovali klášter v Břevnově. Byli prý bujně veselí, jak praví kroniky. Na tyto „bláznovské slavnosti“ z mládí prý vzpomíná i mistr Jan Hus. Pravděpodobně zanikly kvůli odporu církve ještě v témže století. Díky této legendě se stal Herodes symbolem krutosti a zla a matky jim často strašily své neposlušné ratolesti. Na horní Šumavě se svátek Mláďátek – Neviňátek slavil jako den dřevařů, dřevaři šli v nedělních šatech na ranní mši svatou a během dne prováděli jen ty nejnutnější domácí práce. Později se k tomuto dni – 28. prosinci, přidaly lidové pověry a zvyky. Až do minulého století se zachoval v Čechách zvyk budit ráno děti a ptát se jich: „Kolik bylo mláďátek?“ Které nevědělo, dostalo metlou a připomnělo se mu, že jich bylo „čtyři tisíce čtyři sta čtyřicet čtyři“. Na Mláďátka se nesmělo prát, protože by byly pradleny celý rok ucourané, taktéž i dobytek a ještě by i kulhal. Také se věřilo, že se pere v krvi zavražděných neviňátek a matka by i se svými dětmi byla nešťastná. Šít se nesmělo, protože by se vypíchaly dětem oči. Navíc se až do předminulého století někde udržoval zvyk, že nehodné děti měly být vyplaceny bičem, aby věděly, jak se zachoval Herodes. Vánoční pomlázka Do jihozápadních Čech Šumavy, a zvlášť do krajů s dříve německým osídlením, zasahuje obyčej obřadního bití zele­ným prutem na den Mláďátek. Odlišuje se termí­nem od velikonoční pomlázky, ale shoduje se svým účelem: mrskalo se totiž pro zdraví. Vrbové proutky se řezaly na den sv. Barbory, ponechávaly se na teplém místě, aby vypučely, a ovazovaly se červenou stuhou. Muži švihali ženy vrbovým prutem a děti své rodiče. Vyplácená osoba se musela vykoupit penězi nebo sladkou kořal­kou. Ke dni mláďátek se váže ještě pověra, že chumelí-li ráno, budou v příštím roce nejvíce umírat děti, když v poledne, lidé středních let, a když večer, budou umírat staří lidé.   Zdroj: Eva Večerková – Věra Frolcová: Evropské Vánoce (Vyšehrad 2010). Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora