Zprávy z internetu

  Svět na sebe vzal po roce bílou peřinu a každý začal věřit vánočním pohádkám. Vánoce! Stavidla lidských emocí se na krátký čas zvednou a v roce aspoň jednou obnaží naši duši… To je svátek znovuzrození, svátek života a radosti, svátek víry v nový a nádherný den. Tu se otevírají srdce a zažíhá se světlo v nitru a člověk je blíž člověku, duše duši. Není nijakou náhodou, že je nám v tomto okamžiku nejhlubšího pohnutí nejblíže lidová píseň. Proč však, může se teď někdo a nejeden zeptat, proč je v nás ta lidová píseň tak hluboce zakořeněna? – To poněvadž

je v ní kus nás samých! Poněvadž jsme to my, kdo v ní žijeme, kdo v ní myslíme a cítíme, my všichni, kdo se nazýváme dětmi tohoto světa. Vánoce jsou oslavou narození Ježíška a jako na každé oslavě, i o Vánocích se hraje a zpívá. Koledy, tedy vánoční písně, zná naprosto každý a alespoň jednu také každý zapěje, popisují nejen narození Jezulátka, ale také všední život. Jak ale takové koledy vznikly a proč? Slovo koleda převzali Slované z latinského Calendae, tedy první den v měsíci. Kalenda původně znamenala den, kdy pohané oslavovali slunovrat, ale také každý první den v měsíci, kdy křesťanští kněží chodili po domácnostech a směňovali křest či požehnání za dary. Z kalendy později vznikla kolenda, z této potom již známá koleda. A jelikož se při oslavách slunovratu i při kněžském obcházení domů hojně zpívalo, začalo se těmto písním říkat stejně. Nejstarší záznamy o vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století a najdeme je v rukopisu z knihovny metropolitní kapituly pražské. Vánoční koledy píší svou historii od 13. století. Tehdy ještě nešlo o čistě vánoční koledy, ale bývaly zpívány písně s křesťanskými náměty. Ve 14. století si již gotika vyžádala písně s náboženskými motivy a u příležitosti Vánoc byl zdůrazňován Advent. Opěvována v těchto písní byla sláva Panny Marie a jejího neposkvrněného početí. Oslavné náboženské písně získaly pouze vánoční charakter a tak vznikla koleda, jak ji známe dnes. V 15. století, v období husitském, se začal na úkor latiny upřednostňovat český jazyk a vánoční písně byly prvními písněmi v češtině. Tím, že se mezi prostými lidmi mluvilo česky, padla jazyková bariéra a obyvatelstvo českých zemí se přičinilo o to, aby se koledy začaly zpívat i v těch nejzazších koutech Čech a Moravy. Z tohoto období pochází známé písně Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné (jejíž zápis je v Kodexu vyšehradském), Narodil se Emanuel (zapsána v rukopisu Mikuláše Kozla z roku 1417), Ježíš náš spasitel a mnoho jiných. V Čechách se koledovalo celý prosinec i leden, koledníci si oblékli slavnostní šaty, jezdili na koních a vozech a nosili s sebou figurínu biskupa. Podle legendy je autorem první koledy František z Assisi žijící na přelomu 12. a 13. století, první dochovaná písemná zmínka o vánočních zpěvech neboli koledách je ale až v 15. století, šířily je potulní umělci, hrály se na trzích, v hostincích, po chalupách, ale i v klášterech a v domech bohatých měšťanů a šlechticů, byly součástí vánočních her. V Čechách je za první koledu považován Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora, jež byla součástí spisu Štědrý večer. Sepsal jej mnich Jan z Holešova a byl to vůbec první spis zabývající se vánočními zvyky a obyčeji, mimo jiné také právě koledováním a vánočními písněmi. Přibližně ve stejné době vznikla píseň Narodil se Kristus Pán, kterou ve vánočním čase můžeme slyšet prakticky všude. Je to jeden z prastarých zvyků, který jsme přebrali od svých předků. Předávají se z pokolení na pokolení a nikoho nenapadne na nich něco měnit. Koledy byly a jsou jednou z nejrozšířenějších vánočních kratochvílí. Do pozdně barokního období se datuje vznik českých pastorel – skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Neobešly se bez nich žádné vánoční mše. Vycházely většinou z per českých kantorů a byly jakousi hudební školou pro tehdejší žáky. Dodnes se zpívá například pastorela Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo vánoční ukolébavka Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc.   Zdroj: ALEŠ BRÁZA KOŘENY VÁNOČNÍ DUCHOVNÍ HUDBY Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora