Zprávy z internetu

  Vánoce patřily odedávna k nejkrásnějším svátkům v roce. Svátky jsou opředeny kouzlem obyčejů, tradic, pověstí, písní a lidových zvyků. Předznamenáním je podzim – úroda z polí je sklizena, příroda se chystá k zimnímu spánku a nastává adventní období. Otevřeme na chvíli letitý kalendář a zalistujeme v jeho zažloutlých listech, kde se také vzpomíná na kouzlo Vánoc. Vánoce dříve nebyly obdobím stromků, kapra a dárků, byl to temný čas plný hrozeb a strachu z temných sil. A lidé proto čarovali, aby se udrželi naživu a přežili i v následujícím roce. Byl to čas, kdy se musela dodržovat velká spousta zvyků,

aby se zajistila ochrana před neštěstím a katastrofou a zároveň se do domu přivolalo štěstí. Nebylo to dáno tím, že by naši předkové nějak tíhli k myšlenkám na smrt, ale je třeba vzít v potaz fakt, že v jejich době je spolehlivě usmrtila třeba taková chřipka, v okolí se neustále plížil mor, inkvizice a cizí žoldáci, takže lidé dělali vše, co jim mělo zajistit alespoň malou šanci na přežití. Krásně o něm zpívá básník: „Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, co ty komu dobrého neseš na památku?“ Nebylo a není chalupy, kde by se na Štědrý den netěšili a kde by nechtěli míti z něho do příštího roku alespoň drobnůstku pro potěšení. Pojďme se podívat pod pokličku tajuplných rituálů našich předků. Každoročně hlásil se chozením pastýře po staveních a honěním stáda do Betléma. Pastýř si toho dne přivstal, vypravil se do lesa a tam si nařezal větviček jedlových anebo tisu, oškrabal je a chodil s nimi po staveních. A aniž by vybíral, tak jak mu do ruky přišly, házel je ve stájích ke stropu a snažil se je zabodnouti nad hlavy krav, koz a koní. Když se větvička chytila a zůstala zabodnutá ve stropu, chránila tak po celý rok dobytek. V obytném stavení házel pastýř větvičky na zemi a přál šťastné a veselé vánoce. Když obešel celou ves, zašel si do pastoušky pro bič a troubu a práskaje bičem a troubě na troubu vyháněl ze stavení kluky a honil je po vsi na znamení shánění stáda k horské jeskyni. Kluci, které domácí vystrkovali z chalup mnohdy za obrovského nářku, pobíhali před pastýřem, měli na sobě chomouty se zvonci, skákali, zvonili a bečeli, takže náves podobala se posledním dnům lidstva A zatím, co se toto podivné divadlo odbývalo, vycházeli sedláci ze stavení a stříleli do větru, čímž se sodoma jen zvyšovala. Když konečně zavládl opět klid, chodila pastýřova žena s nůší kolem stavení a vybírala jablka, koláče a ořechy. Když pastýřské zvyklosti skončily, vyšli chlapci potají za humna, aby vyhlédli si hvězdu. Byla to vždy první, již spatřili. Z té strany, z níž svítila, očekávali příchod své vyvolené. Také hospodáři se chodili dívat na oblohu a dle množství hvězd usuzovali na hojnost úrody, zvláště kulatiny jako hrachu, čočky a vikve. Děvčata naslouchala opět, z které strany ozve se o Štědrém večeru první pes. Odtud očekávala pak ženicha. Když hospodyně byly hotovy se štědrovečerní večeří, pozvaly všechny do světnice a vlastní štědrovečerní slavnost začala. Na jídelním lístku byla povětšině polévka, a to houbová, rybí, kroupová aneb kmínová se žemličkou, pak houbová omáčka s chlebem, jáhelná kaše se sirupem anebo s cukrem, krupičná kaše s perníkem, karlátka sušena aneb vařená (švestky, nazvaná podle Karla IV, který jejich sazenice dovezl z Francie) , křížalky, buchta s povidly, ryba, ořechy a ovoce a někdy i víno. Večeře započala modlitbou. Po večeři, před rozdílením dárků, se zpívalo. Kde neměli jesliček, měli aspoň chvojku a pod ní třeba chudičké dárky, ale přec jen něco na památku od rodičů, známých a přátel. Po večeří se zkoušelo štěstí. Lilo se olovo, rozkrajovala se jablka a hrušky, louskaly se ořechy a pouštěly se lodičky. Ani na dobytek a drůbež se nezapomínalo. Když se ke kurníku nesly drobty z vánočky, šlo se potichu. Ozvala-li se slepice, aneb zakokrhali kohout, blížilo se neštěstí, a proto ten, kdo nesl slepicím výslužku, šel velmi opatrně. Stejná pověra se zachovala při nošení píce dobytku. Ozval-li se, bylo vždy zle. O Štědrém dnu podle lidové pověry domácí zvířata mluví lidskou řečí. Kdo je ale uslyší mluvit a prozradí, co se dozvěděl, do roka zemře. Některá ale prý stejně umí mluvit jenom latinsky. Ať již ale domácí zvířata mezi sebou rozprávěla nebo ne, vždy dostala dárek. Před štědrovečerní večeří dostávala koza od hospodyně jablko a ořech, aby měla sladké mléko. Kráva se za ořechy v štědrovečerním krmení odměnila žlutým a tvrdým máslem. Kohout a houser dostávali česnek. Byli potom zlí a nikdo je neukradl. I pes dostal stroužek česneku, aby dobře hlídal. V některých krajích vyhazovali o Štědrém večeru psa oknem zadkem napřed. Po celý rok pak nevpustil nikoho cizího do stavení. Ale ani na studánky se nezapomnělo. Dávaly se k nim zbytky od jídel, pro které si chodil o půlnoci ponocný. O půlnoci Štědrého se chodilo k vodě. Kdo za hlasu půlnočních zvonů vysekal do ledu pokrývajícího hladinu rybníka nebo jezírka otvor, mohl ve vodě zahlédnout budoucnost. Jinde hrály děti hru pod stromkem a před jeslemi. V peci se pekl chléb, vařila chutná jídla, spalo se na ní a na lavici kolem ní sedávali večer lidé a povídali si příběhy a pohádky. O Vánocích chodila k peci po štědrovečerní večeři potmě děvčata. Když v ní spatřila jiskérku, znamenalo to nebezpečí požáru pro stavení. Někdy se z pece ozval hlas modlícího se. To bylo zlé znamení – někdo v chalupě do roka zemřel. Jestliže děvčata uslyšela z pece hudbu, čekala je napřesrok veselka. Mnozí věřili, že světla a stíny, které se objevují při štědrovečerní večeři na zdech a stropě, předpovídají délku života. Komu se nepodařilo najít svůj stín, do roka zemřel. V rodinách, kde přišli o dítě, rozsvěcovali o Štědrém večeru třírohé svíčky. Věřilo se, že dětské dušičky přilétají z ráje, radují se společně se živými z vánočních oslav a rodiče je mohou v plaménku na okamžik zahlédnout.Někde chodili o Štědrém večeru pastýři a provozovali pastýřskou hru. Někde předvádělo se narození Páně v kostele o půlnoci, jež se ohlašovala trojím zvoněním. A půlnocí, velebným tichem chrámu, tonoucím v moři světel, v koledách a písních končil svoji slávu Štědrý den, jež dal srdci blaho, mír, lásku, naději a víru.   Zdroj: ZÍBRT, Čeněk. Den se krátí, noc se dlouží, Co nevíte o českých Vánocích Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora