Zprávy z internetu

  Dlaně         Je další jasné ráno. Stojím na ochozu stanice, na východě se zvedá slabé zvířetníkové světlo1 . Rosa nabobtnala tak bohatě, že je slyšet, jak skapává ze střechy do okapu. Hvězdy dále trvají jak studny klidu, zdroje ticha, bezvětří. Mohu se jich zachytit, když je mi úzko. Neptají se na minulost a budoucnost přede mnou milosrdně tají asi jako maminka, která uspává dítě. Ví o raketách mířících za nic netušícím cílem nad její hlavou, ale dítěti nic neprozradí.       V čase volna, kdy stanice pracuje na automatický režim, pospíchám na kole na Zhůří. Je to

poslední večer, kdy mám možnost zastihnout tam západ slunce. Pak se změní čas a soumrak přijde o hodinu dřív. Jsi tady se mnou. Krvavé paprsky se opírají do kmenů a větví už holých buků. O jeden z nich se opíráš zády, cítíš jeho pevnost, pokládáš dlaně na jeho sivou kůru. Louka je zbrocena purpurem posledních paprsků. A pak slunce zapadá a jak mizí za hřeben mezi Roklany a Poledníkem, jako by někdo stahoval hořící knot celé krajiny. Stojíš vedle mě, popisuju ti tu nádheru polohlasně na dálku sta kilometrů. Vím, nestál bych tu, kdybych se tu s tebou neměl potkat, nevypravil bych se sem a vůbec nikam, kde je šance tě potkat a nebyla bys tam. Slunce zapadlo, nad Roklany se táhnou červánky, podlouhlé mraky jak velmi vzdálené břehy a nad nimi takřka neznatelný srpek měsíce. V mysli se mi ozývají verše dívky Rozárky: „Podzim. Přezrává slunce, teplá krev. Opadává. Roky jsem se ti vyhýbala. Nesčetněkrát si změnila jméno. A přesto! Dnes mě vyvoláváš. A dnes mě voláš: Apaté - bohyně klamu.“   ***         Stojím nad jezem na Volyňce. Listy všech barev, které unáší proud, padají spolu s vodou o stupeň níž, naproti jim skáčou černá těla rybek, jako by každá z nich vyklouzla z dlaní dravého lovce štíhlých těl. Další den scházím z Kašperských Hor k Rejštejnu. Vzduch už je ostrý, ledový, ráno se na loukách usadilo jíní v podobě pavoučí. Paprsky ale stále hřejí. Rudě svítí šípky a plody hlohu, mezi nimi jsou rozházené modré kuličky trnek, jako by někdo odstříkl inkoust z pera. Modrou a rudou doplňuje bílá barva pámelníku. V rejštejnských zahradách kvetou astry, poslední růže, slunečnice, dokonce i divizna.      Jdeme spolu k soutoku Losenice a Volyňky. Posloucháme souzvuk dvou proudů, které se tu mísí v jeden a odplouvají dále do údolí. Dvě dlaně, které se spojily, si navzájem předávají teplo jako nevyřčené tajemství. Není mezi nimi místa pro nikoho dalšího. Jsou to naše dlaně, které si přehazují odlesky krve. Každá dlaň, každý list zná své spolu. Vzpomínám na japonského básníka, který přirovnal podzimní javorový list ke dlani porodní báby. Která z našich dlaní je tím dítětem, co se rodí, a která to dítě nese? Možná naše dlaně přikrývají nahotu. Nebo ji objevují, tisknou se jedna ke druhé. A třeba jsou naše dlaně dvě mapy, které pátrají po společných stezkách, v horách, kde jsme dosud nepojmenovali žádné údolí, žádnou cestu, žádný vrcholek. Nositelé něžných běženců derou se vpřed územím a čekají na chvíli, kdy jim v pustině noci zasvítí jediné okno.      Je večer. Vracíme se domů, do našeho bytu. Ještě v nás doznívá barevný podzimní den, tam na soutoku, kde se potkávají listy unášené proudem Otavy a Losenice. Naléváš mi víno. Pozoruju tě, jak stojíš u kuchyňské linky, pak zapaluju svíčku, jediné mihotavé světýlko v pokoji.   ***         Připomíná se mi jeden zážitek z letního pobytu v písecké nemocnici. Vracím se z výletu okolo blízkých rybníků za Purkraticemi. Na úzké asfaltce vedoucí proti toku Otavy pod Portyčskou skalou leží stébla mírnou povodní vyplavené trávy. Tam jdou proti mně dva dospělci, možná manželé, nevšiml jsem si jich podrobně, s malým klučinou, tak čtyřletým. A ten klučík se ke mně rozebíhá a objímá mi nohu. Tiskne se k ní, takže nemohu pokračovat v chůzi. Stojím v rozpacích a nevím, jak se zachovat. A malý se mě drží jako táty, jako někoho, u koho hledá bezpečí, koho má rád. Kdysi jsem poznal, že se takhle chovají děti z dětského domova, které touží nalézt své rodiče. Ale co ti dva dospělí? Jemně a tak zvláštně, jakoby nesměle vysvětlují chlapečkovi, že nemůže běhat ke každému člověku a objímat ho. A mně se omlouvají. Ale za co?   ***         Trávím podzimní prázdniny na Najmance. Cestou na Hrb potkávám pravidelně tajuplný kámen trčící ze země na výšku. Nikdy jsem kolem něj neprošel bez pocitu tísně, a to tudy chodím už dvacet čtyři let. Připomíná židovský náhrobek bez nápisu. Pravděpodobně je to jen dávný mezník. Neroste tu smrčina nijak stará, jistě se tu dříve vlnily louky v jihozápadním větru. Mířím tedy vzhůru na hřeben Hrbu a čekám, až se kámen přede mnou znovu osudově zjeví. Ale tentokrát je všechno jiné. Něco se nenávratně změnilo. Kámen je puklý. Žádná stopa traktoru poblíž nenapovídá, že by tamtudy stahovali klády a zavadili o něj. Jako by ho někdo rozštípl na dvě poloviny, jako by oddělil dvě sepjaté škeble, ve kterých byl dlouho uchováván šum pramoře, a ten nyní vystoupal do smrkových korun. V tom kamenném jádru se už dlouho chystalo těžké rozloučení dvou dlaní, které se od věků držely spolu. Spoléhaly jedna na druhou, vždyť byly jedinou bytostí a cítily se tak přirozeně v tom vědomém spánku.       Kdo tuší, která z nocí, ukrývajících nás hluboko v sobě, je tou poslední? Kdy procitneme do samoty, v níž budeme muset opustit i sebe sama?       Pozn. : 1) Je to rozptyl slunečního záření o meziplanetární prach v rovině ekliptiky.      Text : Roman Szpuk Foto : Věra Mannaertsová a Roman Szpuk {gallery}Jitka/rok2022/listopad/mina{/gallery}     MINIATURY Romana Szpuka 2022 1. Zářijové chvění2. Déšť a oko3. U pramene4. Poslední bělásci5. Rozježděné jeřabiny6. Maškarní průvod     MINIATURY Romana Szpuka 2021 1. Silentio2. Ohnuté břízky3. Čandra4. Stín túje se blíží5. Klaperl6. Na Vaydě7. Schätzenwald8. Sen o kapli Zmrtvýchvstání9. Velikonoční mříže na Šumavě10. Tmajemství11. Bílé pírko12. Březová voda13. Černá strž14. Vítr potěžkává přeháňku15. Sklo16. Velký Kokrháč17. Usedavý svit večera18. O andělech      MINIATURY Romana Szpuka 2020:    1. Tchořovické rybníky2. Propustk3. Kreslí a chechtá se4. Tekuté písky5. Čtyři úplňky6. Vzpomínka na Lnáře7. Vidoucí8. Únos Sněhurky9. Vločky a vlaštovky10. Chlapeček a dálka11. Ohnivec šarlatový12. Boliaboliaboliaboli13. Vodní mlýnky14. Velký vůz15. Pokušitelé16. Třinácté komnaty skal17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly18. Świetliky19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô20. První z listů21. Nesmělé světlo22.  Inverze23. O čtení24. Lidi budou klidnější25. Když už nemůžeš, přidej!26. Zmrzlý čaj na Milešovce27. Malířka a převozník     MINIATURY Romana Szpuka 2019:    1. Posed u Modravy 2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci   4.Předjarní povídání  5. Jarní vítr  6. Náušnice paní Zajícové 7. Soumrak na Šeravě 8. Hle, dělám věci nové 9. Fragmenty 10. Kohout  11. Svár zimy a jara 12. Jepičí láska 13. Hadí vrch 14. Voda, voda 15. Čtení v kavárně na Dvorku 16. Cesty nevyzpytatelné 17. Pouť po Českém středohoří18. Svatá petflaška 19. Socha Mír20. Kouzlo červnových večerů21. Polonina, Svidovec22. Světlušky, červencové mrazy a pout23. Čas patří jen hodinám24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 25. Quasi una Fantasia26. Proměny27. Sociálka28. Bouře nad Gabrétou29. Chamtivci30. Tiché vytrvalé rytmy 31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy32. Rázem jsme všichni vzhůru 33. Přízemní mlha34. Höllbašský vodopád35. Dušičková spektra36. První doteky ledu37. Světlo na mlhách38. Zdivočelé fotografie39. Flák srnčího40.Čarovné mávátko 41. Hořící srdce     MINIATURY Romana Szpuka 2018 :  1.  Loučení s Friederike2. Krátká zastavení   3. Oheň tání 4. Nesouvislý dialog  5. Něžné objetí6. Mráz a srdce7. Tichá křídla8. Co si myslí planety 9. Bezejmenný potok10. Pouť okolo andělky 11. Město je jiné12. Osamělci 13. Staří a mladí 14. Zpáteční cesta 15. Chodím furt v pantoflích 16. Toto místo 17. Celé jaro  je erotické  18. Na Brantlově dvoře19. Socha Rodina 20. České středohoří a Šumava 21. Hýlové a blesk  22. Bělásek a děti  23. Omývání barev24. Bolest křídel  25. Slunovratova noc 26. Květina nezradí svůj květ27. Barvy čaje  28. Ještěrčin ocásek 29. Střet dvou vášní 30. Zatmění  31. Pavlínka32. Perseidy 201833. Sarančatům sklaplo34. Prokletí milenci 35. Zanechávaje příbytek otevřený  36. A měla jsem tě ráda? 37. Vážka rudá 38. Kohlschachten  39. Na cello hraješ 40. Zlatá a černá 41. Panta rhei42. Palvínov a Vatětice43. Říjnové květy jahod 44. Vratká lávka slov 45. O solitude 46. Listopadové toulky 47. Zasněžené město 48. Přebrodit Křemelnou     MINIATURY Romana Szpuka 2017 :     1. Uplakaný čert2. Hrušky 3. Vánoční vzpomínka 4. Co všechno ten nástroj dovede5. Nešahej na ten sníh 6. Otto Hrdin7. V údolí Losenice  8. Pavoučice sněžn 9. Šla Kačenka podle vody10. Vzpomínka na Krýmuse11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati12. Letící oblaka13. Pan Kodýdek14. Cesta pulsu15. Život a smrt16. Deštníky17. Poklady18. Krucifix19. Velikonoční vejce20. Koza v kapli21. Kolečka vypálené trávy 22. Boubínská noc 23. Ovečky24. Bratři Kazarovi  25. Domov26. Táta 27. David je fatalista28. Noční bouřka na Boubíně 29. Fenka a okoun30. Duha 31. Cestou z Najmanky na Radost 32. Žluna 33. Rehabilitace34. Bez střechy35. Jako bílý šátek 36. Nepoučitelní 37. Dobršská brána 38. Hvězdy a psík 39. Malá ťapkající holčička 40. Zářijové plody 41. Buchingerův dvůr  42. Pouť na Luzný43. Jaké má oči?  44. Nejmanka u Hrbu  45. První sníh  46. Úplňková noc 47. Jepice 48. Herwart a Empedokles 49. Dálky na dosah 50. Lidská zima51. Gráve Gabréta 52. Flöhturm 53. Blízkosti opuštěných 54. Miniatury: Čtyři úplňky55. Świetliky 56. Kometa Neowise   {jcomments off}