Zprávy z internetu

  Sem tam si odskočíme i k jinému žánru, dnes si připomeneme továrnu cukrovinek na Moravě. Bylo, nebylo, vlastně byla a není v Česku fabrika, která vyráběla barevná čokoládová cukrátka – lentilky. Ale jsme světoví. Francouzská pitná voda, japonské plzeňské pivo, německé škodovky, piškoty Opavia z Polska či německé lentilky. Sami si přidejte ze svého okolí další příklad. Světoví… Za nadšeného potlesku „demokratů“ byly naše podniky rozkradeny jako prý neživotaschopné – ve skutečnosti uvolnily místo firmám jiným… Další byly pod cenou prodány do rukou zahraničních korporací, prý jako záruka našeho rozvoje. Ve skutečnosti to vedlo ke ztrátě soběstačnosti i nezávislosti.

Euforie z rozprodeje národního stříbra pomalu vyprchává. Z mnohého stříbra se stala jen torza, sklady či montovny. Tučné dividendy a zisky pramenící i z naší levné pracovní síly a z poskytnutých daňových výhod putují hezky mimo naší zemi. A když jsou korporace v úzkých, radši zruší v republice celou tradiční výrobu či ji přesunou k sobě. Před rokem nám zamávaly Lentilky. Naše Lentilky. Lentilky z našeho dětství… Jejich výroba u nás skončila po 114 letech. Přesouvá se do Hamburku a bude se měnit i recept… Lentilko, Lentilko, postavíme ti další pomníček nebo to tak nenecháme? Každý si jistě pamatuje setkání se svou první cukrovinkou. Když jste poprvé do pusy dostali něco lahodného, sladkého, něco, co jste pak loudili vždy, když se šlo na nákup. Pro řadu lidí byly tím prvním právě Lentilky. Tyhle malé barevné čočky znali nejen naši rodiče. Setkaly se s nimi jistě i babičky a možná dokonce i vaše prababičky. Ani my si je neumíme odepřít, protože každý z nás bez ohledu na věk tu a tam zatouží po něčem sladkém, co spolehlivě zpříjemní den a dovolí nám ponořit se do vzpomínek. Češi můžou být na tuto cukrovinku pyšní. Předběhli jsme totiž ve výrobě o třicet let Ameriku. Výrobce konkurenčních bonbonů M&M’s je uvedl na trh až v roce 1937. V roce 1863 začal holešovský občan německé národnosti Philipp Kneisl ve svém domě na rohu dnešní Palackého a Grohovy ulice vyrábět jednoduchým způsobem cukrovinky a kandity (tvrdé bonbony ze sacharózy a škrobového sirupu). Původně primitivní výroba se rychle zvyšovala a zdokonalovala, brzy firma zaměstnávala 20 dělníků a rozšiřovala se do dnešní ulice dr. Groha. Po smrti zakladatele firmy vedla podnik vdova Emilie Kneislová až do roku 1900, kdy vedení přebírají synové Philipp a Rudolf Kneislovi. Výroba sortimentu se rozšířila až na 70 druhů, převážně kandytů a výrobků z ovocného cukru, dražé a pečiva. V důsledku zvyšující se poptávky po cukrovinkách a dalšího rozšiřování výroby byla v letech 1910 / 1911 postavena nová továrna u obce Všetuly u Holešova. Již v roce 1912 byl jako ochranná známka zaregistrován název SFINX a logo s motivem egyptské sfingy. Tato značka se objevovala často v rozmanité produkci Kneislova závodu. Před druhou světovou válkou přibírá Rudolf Kneisl do řízení firmy svého syna Waltera. Ale ihned po jejím skončení jsou Kneislové jako Němci (i když se nedopustili žádných zločinů a českým zaměstnancům spíš pomáhali, avšak byli členy nacistické strany) odsunuti do Německa. Zde založili v hornobavorském Geretsriedu továrnu na cukrovinky a čokoládu a nyní se specializují zejména na výrobu různých druhů ovoce v čokoládě. V roce 1949 byla populární značka SFINX vybrána jako název celého závodu. V roce 1906 začíná výroba čokoládového zboží na nově nakoupených strojích. Tabulkový sortimet doplňují vánoční kolekce a dutá vajíčka. Dále se vyrábějí také kávové speciality, kakao, želatinové výrobky, karamely, zdravotní bonbony proti kašli a nachlazení. Nákupem dražovacích kotlů začíná výroba předchůdců lentilek – cukrem obalené čokoládové čočky a fazole. Výroba Lentilek začala už v roce 1907 v holešovském závodě, kde se z velké části vyrábějí dodnes. Jméno jim dal až pár let po jejich vzniku Philipp Kneisl, zakladatel holešovského závodu, když nechal název Lentilky registrovat. Jejich jméno pochází z latinského lenticula, což v překladu znamená čočka. Za zmínku stojí, že ještě před první světovou válkou, když v ní pracovalo zhruba 200 zaměstnanců a oslavila 50. výročí, získala titul Císařsko-královská privilegovaná továrna: že by císař pán také rád mlsal barevné bonbony? Pro mnohé dámy byly červené lentilky jejich prvními rtěnkami. Ke svůdnějším rtíkům už pomohly nejméně ve čtyřech generacích. Lentilky mají sedm barev: červenou, žlutou, modrou, zelenou, fialovou, růžovou a oranžovou. Možná si vzpomínáte, že dříve se v krabičce objevovala i hnědá barva. Jenže ta se dětem nelíbila a podle nich dělala barevný mix smutnější a před lety ji proto nahradila veselejší žlutá, která se stala podle průzkumů naopak nejoblíbenější. Celkově mají Lentilky jiné odstíny než dříve. Je to přechodem z umělých barviv na přírodní. Lentilkoví milovníci si jistě všimli, že továrna stále častěji vyrábí limitované edice. Obvykle je to záležitost barev, ale na trhu jsou i lentilky s ovocnou příchutí, ve kterých schází čokoláda a vyráběly se také Mintelky. Byly ve dvou barvách – bílé a růžové a náplň tvořila hořká čokoláda. V cukrové krustě bylo mentolové aroma. Mintelky se vyráběly v polovině osmdesátých let. Na Vánoce bývaly zimní edice s třemi barvami, bílou, červenou a zelenou. Kombinace mentolu a tmavé čokolády se dobře prodávala v zimě.   Zdroj: DOBIÁŠ, Metoděj; ŠTĚPÁNEK, Pavel; ZLÁMAL, Vladislav. Holešov město a okres. Praha, Brno, Bratislava: Národohospodářská propagace Československa, 1935. ČAPEK, M.: Výroba cukrovinek, trvanlivého pečiva, kakaa a čokolády. Průmyslové vydavatelství, Praha 1951. Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)