Zprávy z internetu

  Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě. Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison. Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison. (Svatováclavský chorál, zřejmě 12.stol.) Ať byl kníže Václav jakýkoliv panovník, zrodila se po jeho smrti legenda. Příběh, kterého se chopila církev i moc světská, dostal až zbožnou podobu a ten, který byl panovníkem, se stal světcem – trpitelem. Symbolem českého státu, ikonou v dobách temných. V tom je

celý příběh naprosto jedinečný. Krásná je historie se svými příběhy, nemyslíte? Už jen to množství lidských osudů, které nám tak povědomě připomínají současné události, jsou obdivuhodné. Od druhé poloviny 11. století je svatý Václav považován za patrona Českého státu. Zosobňoval přemyslovskou panovnickou tradici, jeho obraz byl po dlouhá léta součástí královských pečetí. Byla mu rovněž zasvěcena koruna českých králů a po celá staletí odcházeli vojáci do bojů a válek s jistotou, že je svatý Václav s nimi. V průběhu staletí se Václav stal symbolem zemského práva, stejně jako prostého lidu. Je považován za národního světce, který v těžkých chvílích posiluje národní cítění. Svátek svatého Václava uctívala dříve celá země. V tento den se konaly slavnostní mše, lidové veselice, pořádaly se poutě a na mnoha místech probíhalo posvícenské veselí či hody. Některé slavnosti byly spojeny také s vínem, neboť svatý Václav byl zhruba od 14. století pokládán za patrona vinařů. (Stalo se tak zřejmě proto, že okolo data jeho mučednické smrti dozrává víno.) To, že se Václav za svého života pěstěním révy zabýval, je doloženo z historických pramenů. Svatá Ludmila, babička Václava, použila poprvé víno v Čechách k náboženským účelům a přála dalšímu rozvoji vinařství. Dala založit jednu z prvních vinic nedaleko svého rodiště Pšova v Nedomicích u Mělníka. A na této vinici se měl zaučovat tajům výroby vína i její vnuk. Z toho vznikla i svatováclavská vinařská tradice v Čechách a v pozdějších staletích býval sv. Václav označován jako – supremus magister vinearum, tedy: nejvyšší perkmistr hor viničních. V podhorských oblastech a kopcovitých krajích se obvykle v tento den vracela stáda ze vzdálených pastvin k přezimování do chlévů. Od svatého Václava bývalo na vsích dovoleno pást dobytek na úhorech a strništích. Podle tradice také mnohde končila čeledi služba a začínali s hledáním práce na rok následující. (Někde služba končívala až na svátek svatého Martina). Po svátku svatého Václava nastával také čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež. Na Plzeňsku se v neděli před nebo po svátku svatého Václava scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili mezi sebou chudého krále, královnu a královské služebníky.Ty pak vyzdobili korunou z pozlaceného papíru s pestrobarevnými stužkami, vytvořili „královský“ průvod, který pak procházel celou vsí a prosil po staveních o dárek. Hospodyně je většinou podarovaly několika vejci, chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci průvodu poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k dalším stavením. Večer se pak všichni sešli v místním hostinci, kde se z výslužky konala hostina. V lidovém pojetí býval Václav patronem také takzvaného babího léta, tedy období kolem jeho svátku. Mnohde byste se proto mohli setkat s označením: „léto svatého Václava.“ Lidová pranostika ubezpečovala, že „svatováclavské časy přinesou pěkné počasí.“ Když v tento den svítí slunce, má se dle moudrosti našich předků, dařit sklizni řepy a obecně to věstí příjemný podzim. Pokud je bouřka, zaručuje to prý dlouhé teplo. V každém případě ale svátek svatého Václava ohlašuje příchod podzimního času, což dokazují i mnohé z lidových pranostik. – Svatý Václav tady – sklízí hady – Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní Co se ale tehdy, osudného rána stalo? Nejpravděpodobnějším datem úmrtí sv. Václava je 28. září roku 935, druhou variantou je 28. září roku 929 a opírají se jak o slavnou Kristiánovu legendu, tak i o Kosmovu kroniku. Proč? Víme, že Václav měl být zabit v pondělí po svátku sv. Kosmy a Damiána. Jenže pondělí vychází na 28.září jak prvního, tak i druhého možného roku! Je zapotřebí použít i trochu toho „selského rozumu“. Ve Widukindově kronice najdeme popis tažení německého vládce Jindřicha I. Ptáčníka do Čech z roku 929. O Václavovi tu kronikář mluví jako o věrném a užitečném spojenci mocného panovníka. Kdyby Václav zemřel pár dní po tom, co tento císař vpadl do Čech, nestihl by se zřejmě stát tak užitečným. 28. září roku 935 se tak jeví jako mnohem pravděpodobnější datum zločinu. Druhá důležitá informace v rozhodování je i ta, že se Boleslav zřejmě narodil roku 915. Kdyby tedy nechal bratra zabít v roce 929, dral by se na trůn již ve svých 14 letech. Nezmínil by to tedy alespoň jeden kronikář? Nezletilý král by musel být někým zastoupen. Novodobé závěry ukazují, že při motivu k vraždě šlo spíše o spor politický než náboženský,i když víra (jak hluboká už dnes po svatořečení těžko odhadneme, ale na pohanskou společnost jistě veliká) svoji roli hrála také. Často se boleslavská vražda vykládá jako vyvrcholení bratrského sporu o postoj k německé říši. „Boleslav nesouhlasí s tributem, poplatkem za mír, který Václav platí Ptáčníkovi,“ uvádějí historikové. Václav podle mladšího bratra ustupuje silnějšímu Němci a chová se zbaběle. Když Boleslav usedá na trůn, také ale nemá jinou možnost než se s Německem spojit, i když řadu let proti tomu bojuje. Hlavním motivem však mohla také být jen touha po moci. Je možné, že zvítězila čistě lidská ješitnost, která dala průchod agresivitě, v té době by se jistě nejednalo o nic výjimečného.   Zdroj: Toufar Pavel: Český rok na vsi a ve městě. Vonrušková, Alena: České zvyky a obyčeje Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES Foto: archiv autora (Z cyklu Stará Šumava)